your smile || larry stylinson

27.kapitola

Otevřel jsem dveře, Loui ležel na břiše a něco dělal na mobilu. Když jsem zavřel, otočil se mým směrem.

,,Řekl jsi že za chvíli přijdeš..." Zamumlal a položil mobil na stůl.

,,Tobě se po mně stýskalo, joo?" Zeptal jsem se a posadil se vedle něj.

,,Přesně tak." Odvětil a přetočil se na záda.

,,Promiň, zakecal jsem se s Cheryl." Usmál jsem se omluvně.

,,Tak s Cheryl jo? To bych měl asi začít žárlit co?" Provokativně se usmál.

,,To nebude potřeba, tobě se totiž nikdo na světě nevyrovná." Uculil jsem se, sklonil se k němu a krátce ho políbil.

On si mě za pas přitáhl k sobě a tím mě donutil si lehnout za ním. Ležel jsem na zádech a on si lehl na mě. Polapil mé rty těmi svými a začal mě líbat.

Když jsem se nadechl abych něco řekl, umlčel mě svou dlaní. ,,Opovaž se říct že bych měl odpočívat, teplota mi klesla na 38, takže buď zticha a líbej mě." Řekl a znovu se přisál na mé rty.

Pobaveně jsem se pousmál a polibky mu s chutí oplácel. Rukou jsem mu zajel do vlasů a přitáhl si ho co nejblíž.

Tak moc miluju jeho rty... Má je tak jemné a hebké, přímo stvořené pro mě.

Když mi ale zvednul ruce a začal mi vyhrnovat triko, zarazil jsem ho.

,,Notaak, jenom tričko, slibuju." Tajemně se usmál a já tomu jeho andělskému úsměvu nedokázal odporovat.

Přetáhl mi tričko přes hlavu a posadil se na můj klín. S úžasem v očích si prohlížel mou hruď a pak po ní jemně začal jezdit prstama. Konečkama prstů obkresloval mé svaly a tetování, a já si jeho doteky neskutečně užíval. Přivřel jsem oči a vnímal každý jeho dotek. Pak se sklonil a začal zasypávat letmými polibky celou mou hruď. Spokojeně jsem zavrněl zavřel oči.

Po chvíli mi vtiskl polibek na rty a lehl si na mě.

,,Můžu si sníst večeři dole jako normální člověk?" Uchechtl se a já se na něj pobaveně podíval.

,,Jak je libo." Usmál jsem se on se posadil vedle mě. Oblékl jsem si tričko a posadil se.

Vzal jsem ho za ruku, propletl si s ním prsty společně jsme sešli dolů. Liam zrovna donesl večeři na stůl.

,,Už je ti líp?" Zeptal se hned Louiho.

,,Jo, je mi líp.'' Usmál se posadil se ke stolu.

Já se posadil vedle něj a stále ho držel za ruku. Když se jeho stiskl podivně zesílil, nechápavě jsem k němu vzhlédl a zjistil že naštvaně zírá na Nialla.

,,Mám pocit, že mě tvůj kluk chce zabít." Uchechtl se nervózně Niall a posadil se na druhou stranu stolu.

,,A ty se divíš?" Vyštěkl na něj a zpražil ho pohledem.

,,Co se stalo?" Zeptal se nechápavě Liam.

,,Vůbec nic." Odpověděl jsem za ně a stiskl Louimu ruku. ,,Že?" Otočil jsem se na Louiho.

,,Přesně tak." Až děsivě se usmál, ale stále propaloval Nialla pohledem.

,,Notak, v klidu Loui." Pobaveně jsem se usmál.

,,Já jsem v klidu!" Vyštěkl na mě a znovu se otočil na Nialla. ,,Jestli ještě někdy něco takového řekneš, tak si mě nepřej." Zasyčel a šel z něj docela strach.

Ale pořád to bylo děsně roztomilý, on byl děsně roztomilý.

,J-jo, jasně, promiň..." Zamumlal Niall a sklopil hlavu.