your smile || larry stylinson

86.kapitola

Hned co jsem se probral, cítil jsem se úžasně. Naplňoval mě obrovský pocit štěstí a hned mi došlo proč.

Pohled mi utkvěl na tom nádherném stvoření v mé náruči, které se stalo včera mým snoubencem, a neubránil jsem se úsměvu. Spokojeně spinkal s hlavou na mém hrudníku.

Natáhl jsem ruku k tašce, ze které jsem si vytáhl mobil, abych se podíval kolik je hodin. Bylo něco po deváté ráno, což byl ideální čas na to vstát a jet domů. Taky jsem si všiml esemesky od Liama.

Liam: čau, hele píšu až ráno, jelikož jsem nechtěl rušit včera. Nechali jsme vám auto, protože máš stejně klíčky u sebe, takže bysme neměli jak odjet. Doufám, že se vše povedlo a Loui řekl ano :D

Úlevně jsem si oddechl, protože bylo fajn, že nám nechali auto.

V tom jsem si všiml, že se Loui pohnul, takže jsem odložil mobil a stočil pohled zpátky na něj.

,,Už ses vzbudil, lásko?" Pohladil jsem ho po tváři.

On zvedl hlavu a zmateně se rozhlédl, než mu to došlo.

,,Takže to nebyl jenom sen?" Roztomile se zasmál.

,,Nebyl to sen, naštěstí." Usmál jsem se a pohladil jsem hřbet jeho ruky, na které měl zásnubní prsten.

Loui se na svou ruku zadíval a ani na chvíli se nepřestal usmívat.

,,Je po deváté, měli bychom jet domů. Liam psal, že nám nechali auto." Oznámil jsem mu.

,,Super." Vydechl úlevně a pak si uvědomil, že až na košili přehozenou přes jeho záda je nahý. Začal se červenat a natáhl se pro své plavky, které si následně oblékl.

,,Ta tvoje stydlivost je roztomilá." Uculil jsem se a taky jsem se oblékl.

Loui se znovu začervenal a podal mi mou košili.

,,Obleč si jí, aby ti nebyla zima a nikdo mi tě neočumoval." Zasmál jsem se a dal jsem mu ji kolem ramen.

,,A ty jako půjdeš v čem?" Protočil oči, ale košili si stejně oblékl.

,,Však jen rychle projdem k autu. Stejně není dobré, že nás někdo může vyfotit spolu. Nechci mít zase naštvané hovory od Simona." Povzdechl jsem si.

,,Hmm, dobře. Mám pocit, že jsi mi ještě nedal dneska pusu." Řekl Loui a vystrčil spodní ret.

,,Tak to bych měl asi napravit, co?" Zavrněl jsem a za boky jsem si ho přitáhl a sobě.

,,To asi ano..." Řekl zase Loui a nosem se otřel o ten můj.

Já na nic nečekal a přitiskl své rty na ty jeho. Chvíli jsme si vyměňovali polibky, ale nakonec jsme se stejně jen rozhodli jít. Sbalil jsem všechny věci do tašky a ruku v ruce jsme se vydali zpátky k autu.

Cesta trvala poněkud déle, ale i tak jsme se nakonec dostali do auta. Já samozřejmě řídil, Loui seděl na místě spolujezdce.

,,Celý včerejšek byl moc krásný. Hezky si to vymyslel." Usmál se Loui, když už jsme jeli směrem domů.

,,Jsem rád, že jsi spokojený, zlato." Odvětil jsem a ruku jsem si položil na jeho stehno.

,,Jsem, a moc." Uculil se a svou dlaň položil na mou ruku.

,,Co kdybychom se stavili večer za tvojí mamkou?" Navrhl jsem po chvíli.

,,T-ty chceš?" Vypadal překvapeně.

,,Proč bych neměl chtít?" Uchechtl jsem se.

,,No není úplně časté, někdo chce vidět s rodičema jeho přítele. Teda snoubence." Opravil se a já se nad tím musel usmát.