your smile || larry stylinson

12.kapitola

Loui ale využil toho, že jsem ho pustil a rozběhl se pryč.

,,Helee, to jsme si nedomluvili!" Zavolal jsem na něj a rozběhl se za ním.

Byl jsem rychlejší, takže jsem ho po chvilce dohnal a povalil na zem. Pak jsem si ho přehodil přes rameno a šel směrem k dece. Loui vypískl a snažil se vyprostit z mého sevření, bohužel ale marně.

,,Harryyy, pusť mě." Zaúpěl Loui.

,,Teď už tě nepustím, už mi neutečeš, a kdyby jo, tak tě jednoduše chytnu. O teď jsi můj zajatec, ať se ti to líbí nebo ne." Řekl jsem se smíchem, ale myslel jsem to opravdu vážně. Je můj, tak na to mám právo, ne? Možná jsem byl trochu hodně majetnický, ale tak co...

Položil jsem ho na deku, ale pořád mu držel ruce. Nechtěl jsem přece, ať mi zase uteče. Sklonil jsem se k němu, dokud jsem neměl obličej těsně naproti tomu jeho.

V tom se roztrhla mračna a začalo lít jako z konve. Rychle jsem čapl deku a rozběhli jsme se k autu. Cesta ale trvala minimálně pět minut, takže po přiběhnutí k autu jsme byli celí mokří.

Schovali jsme se dovnitř a já nastartoval, ať se auto vytopí. Všiml jsem si, že se Loui třepe a vzpomněl si, že tu mám ještě mikinu, kterou jsem si sebou nevzal, takže byla suchá.

,,Sundej si to mokré tričko a dej si mikinu." Řekl jsem a podal mu ji.

,,V pohodě, není mi zima." Usmál se, ale měl po těle husí kůži a věděl jsem, že mu je opravdu zima.

Protočil jsem oči, chytl lem jeho trika a přetáhl mu ho přes hlavu. Zasekl jsem se a začal zírat na jeho odhalenou hruď, která byla mokrá od dešťové vody. Zkoumal jsem každý centimetr jeho kůže, i když jsem ho takto viděl hodněkrát.

,,Harry... tu mikinu..." Zamumlal nervózně, když si všiml mého pohledu a složil si ruce na prsou.

,,Ehm, jo... jasně, promiň." Zamrkal jsem a podal mu mikinu.

On si ji přetáhl přes hlavu a nasál její vůni. Přivřel oči a zachumlal se do ní.

,,Děkuju..." Usmál se, a já se snažil odolat pokušení říct awww.

Byl tak zatraceně moc roztomilý v té mojí velké mikině, která byla minimálně o dvě čísla větší než jeho velikost, jelikož byl o dost menší než já. On byl roztomilý naprosto ve všem, ale v této mikině ještě dvakrát tolik, pokud to vůbec jde.

Teplota v autě se po chvilce zvedla nahoru a mi vyrazili zpátky domů. Než jsme dojeli, přestalo pršet, takže jsme se nemuseli po příjezdu bát, že zase zmokneme.

Vystoupil jsem jako první a obešel auto až k jeho dveřím. Otevřel jsem je a vzal si Louiho do náruče.

,,Co to děláš?" Vyhrkl nechápavě Loui.

,,Pořád jsi můj zajatec, takže si tě hezky odnesu, aby jsi mi zase neutekl."  Ušklíbl jsem se a on protočil oči.

S Louisem v náručí bylo celkem těžké otevřít dveře, ale zvládl jsem to a vešel dovnitř.

,,Haló?" Zavolal jsem ale odpověď se neozvala. Dům byl zřejmě prázdný.

Donesl jsem ho až do jeho pokoje a řekl mu, ať si převleče mokré tepláky. Odešel jsem ke mně a také se převlékl, protože mi byla fakt zima. Pak jsem došel dolů a postavil vodu na čaj.

Otočil jsem se a spatřil Louiho jak se za mnou plíží. Když si všiml že ho vidím, vypískl a dal se na útěk.

,,Kam si myslíš že jdeš?" Zavolal jsem se smíchem a rozběhl se za ním. Nevěděl jsem kam přesně zaběhl, ale předpokládal jsem že do obýváku. Rozhlédl jsem se po pokoji ale nikoho jsem tam neviděl.