your smile || larry stylinson

57.kapitola

Probudil jsem se uprostřed noci a otevřel jsem oči. Všude kolem mě byla tma, jediné co osvětlovalo pokoj byl měsíc.

Otočil jsem se k Louimu, který ležel na boku a byl ke mně otočený zády.

Znovu jsem zavřel oči a pokoušel se usnout, ale asi po patnácti minutách jsem se k němu zase otočil a sledoval jeho nahé záda, jelikož měl peřinu po pas.

Natáhl jsem k němu ruku a opatrně ho pohladil po boku. Loui sebou silně škubl.

,,P-promiň, nechtěl jsem tě vzbudit." Pošeptal jsem a ruku jsem stáhl.

,,V pořádku, já jsem nespal." Pousmál se Loui a otočil se ke mně.

,,Jaktože jsi nespal?" Zeptal jsem se a pohladil ho po tváři.

,,Probudil jsem se a nemohl jsem usnout." Pokrčil rameny a odhrnul mi vlasy z tváře.

,,Spinkej." Usmál jsem se chytil ho za pas, abych si ho přitáhl k sobě.

Loui skrčil jednu nohu aby si ji dal přes můj pas a přitulil se ke mně. Rukou jsem ho začal hladit po stehně a políbil jsem ho do vlasů.

***

Když jsem se znovu probudil, bylo už ráno. Leželi jsme stejně tak jako jsme usli, až na to, že jsem měl ruku obmotanou kolem jeho pasu.

Sledoval jsem jeho spící tvář a musel jsem se usmát. Je tak překrásný.

Opatrně jsem sundal jeho nohu z mého pasu a odtáhl se od něj.

,,Kam jdeš?" Zamumlal tiše Loui a chytil mě za ruku. Měl pořád zavřené oči, asi jsem ho tímto probudil.

,,Jdu ti udělat snídani, ju? Spinkej dál, zlato." Usmál jsem se a pohladil ho po tváři.

Loui něco zamumlal a našpulil rty. Sklonil jsem se k němu a něžně ho políbil. Rukou jsem ho pohladil ve vlasech a pak jsem se odtáhl. Loui se spokojeně usmál a přetočil se na druhý bok.

Chvíli jsem ještě pozoroval jeho nahé záda, ale nakonec jsem se zvedl a odešel z pokoje.

Došel jsem do kuchyně kde seděla na stole Cheryl a pila kafe.

,,Dobré ráno." Usmála se.

,,Dobré ráno." Úsměv jsem jí opětoval a zkontroloval, jestli je ještě horká voda kterou bych si zalil kafe.

Když jsem zjistil že ano, vytáhl jsem si hrnek a udělal si kafe.

,,Harry, musím ti něco říct..." Začala opatrně Cheryl a já se k ní otočil.

,,Ano?" Vyzval jsem jí k pokračování a stoupl si naproti ní.

,,Chci se ti strašně moc omluvit." Povzdechla si a já nechápavě nadzvedl obočí.

,,Za co? Pokud myslíš to že jsi donutila tvého a mého přítele aby se políbili, tak to neřeš, zabiju Zayna a ne tebe." Zasmál jsem se a položil si vypitý hrnek na stůl vedle ní.

,,O to nejde. Chci aby jsi věděl, že nemám na výběr, že jsem to musela udělat, jo? Mám tě ráda, promiň." Řekla a já začal být opravdu zmatený.

,,Počkej co se stalo? Vůbec netuším o čem to mlu-"

Nestihl jsem to doříct, protože si obmotala ruce kolem mého krku a vrhla se na mé rty. Naprosto jsem ztuhl, protože jsem vůbec nechápal co se to děje.

Když jsem se vzpamatoval, rychle jsem jí od sebe odstrčil a spatřil stát ve dveřích Louiho. Zíral na nás s otevřenou pusou a byl naprosto ztuhlý. V jeho tváři jsem uviděl obrovskou bolest.