your smile || larry stylinson

30.kapitola

Probudil jsem se s obrovskou bolestí hlavy. Chytl jsem se za ní a bolestně sykl.

,,Já ti říkal že to nemáš přehánět." Uchechtl se Loui.

Pomalu jsem otevřel oči a spatřil Louiho s práškem a vodou v ruce. S poděkováním jsem si prášek vzal a zapil ho vodou.

,,Promiň.." Zamumlal jsem a posadil se do tureckého sedu. Pak jsem si ho přitáhl k sobě a políbil ho. ,,Dobré ráno."

,,Dobré ráno." Usmál se a vzal si ode mě sklenici. Položil ji na stůl a posadil se naproti mně. ,,Cheryl o tom ví, že?" Zeptal se a věnoval mi dlouhý pohled do očí.

,,Ehm co? O čem?" Vyhrkl jsem a snažil se znít tak, že netuším o čem mluví.

Moc dobře jsem to ale věděl. Narážel na to, jak mi Cheryl stiskla paži, když Zayn řekl "nikdy jsem neměl více než 10 sexuálních partnerů" a já se musel napít. Loui nevěděl že jsem jí ti všechno řekl, tak jí to asi překvapilo. Bál jsem se, že se na to zeptá, ale na druhou stranu, proč se nám bát? Vždyť o nic nejde... Moc si toho ze včerejška nepamatuju, tohle je jedna z mála "otázek" které si pamatuju. Kdo ví, co jsem ještě řekl...

,,Víš o čem mluvím, v tu chvíli si až tak moc opilý nebyl, na to aby sis ti nepamatoval." Řekl důrazně a já si povzdechl.

,,Jo, ví o tom." Řekl jsem opatrně.

,,Kolik toho ví?" Zatnul čelist.

,,No... Všechno, řekl jsem jí úplně všechno..." Vydechl jsem a on si odfrkl.

,,Jasně..." Odsekl ironicky. ,,Proč?" Zeptal se jednoduše.

,,Loui, vždyť to je jedno..." Snažil jsem se ho uklidnit ale marně.

,,Na něco jsem se ptal." Znovu odsekl a já si povzdechl.

,,Víš že vlastně ani nevím? Mám pocit že mě chápe, nevím proč... Jakoby přesně věděla o čem mluvím." Vypadlo ze mě a Loui se napnul.

,,A já ne?" Zeptal se s žárlivostí v hlase.

Tak o to tu jde... On žárlí.

,,Lou, přestaň. Samozřejmě ty taky, tobě vadí že jsem jí to řekl?" Zeptal jsem se opatrně.

,,Ne, nevadí... Já jen..." Povzdechl si a sklopil pohled.

Stáhl jsem si ho na klín a uvěznil ho v objetí. ,,Notak... Poznala že se něco děje, tak jsem jí to pověděl, nic víc, nic míň."

,,Promiň..." Zamumlal a objal mě nazpátek.

,,Neomlouvej se, v pořádku." Usmál jsem se a přitiskl ho k sobě ještě blíž.

,,Mimochodem jsem se včera dozvěděl pár zajímavých věcí..." Uchechtl se a odtáhl se ode mě.

,,Ehm... sakra... Copak ses dozvěděl?" Zeptal jsem se s úsměvem, ale celkem jsem se bál co mi odpoví.

,,No... T-to je jedno..." Zamumlal a uhnul pohledem.

,,Povídej." Ušklíbl jsem se.

,,Eh... Že m-máš o mně... zvrhlé m-myšlenky a... že máš nějaké... t-touhy, které s-se mi bojíš ř-říct..." Vykoktal a naprosto zrudl.

Já jsem vykulil oči a zarazil se. ,,Shit... Ale je to pravda no." Uchechtl jsem se a on zrudl ještě víc, pokud to teda ještě šlo.

Podíval jsem se mu do očí a uviděl nepatrný náznak strachu.

,,Ne ne ne, tohle jsem nechtěl. Nikdy bych ti nijak neublížil, ani jsem na to nikdy nepomyslel, ano? Takto to vůbec není, nemusíš se bát." Vyhrkl jsem a chytil jsem jeho obličej do dlaní.