your smile || larry stylinson

16.kapitola

Když jsme došli až k nám, bylo tak půl jedenácté. Odemkl jsem a vešli jsme dovnitř.

Loui seděl v křesle v obýváku a hned co uslyšel někoho vcházet, rozběhl se za mnou. Ihned mi skočil kolem krku a přitiskl si mě k sobě.

,,Kde jsi sakra byl?! Víš jak jsem se bál? Ty jsi pil? Ty si tu na celé odpoledne zmizíš, nezvedáš telefony, neodpovídáš na zprávy a já tady trnu strachy jestli se ti něco nestalo!" Chrlil na mě jednu otázku za druhou.

,,Strašně moc se ti omlouvám, nečekal jsem, že budu pryč tak dlouho..." Zamumlal jsem a obtočil mu ruce kolem pasu.

Pak si ale všiml Cheryl a strnul. ,,Kdo to je?" Zeptal se podezíravě a pustil mě.

,,V klidu, jsem Cheryl. Zaynova přítelkyně." Usmála se. ,,S Harrym jsme se potkali v... no prostě jsme se potkali." Řekla vyhýbavě, jelikož asi nechtěla říkat že jsme se potkali v hospodě.

V duchu jsem jí za to děkoval, jelikož jsem Louiho nechtěl naštvat ještě víc.

,,Vy jste pili?" Zeptal se Louis.

,,Trochu..." Zamumlal jsem vyhýbavě ale stejně asi poznal že to zrovna trochu nebylo.

,,Cheryl? Co tu děláš?" Zeptal se překvapeně Zayn který se právě objevil ve dveřích.

,,Potkali jsme se venku s Harrym a on řekl že mám jít k vám. Nevadí to?" Zeptala se Zayna.

,,Samozřejmě že ne! Moc rád tě vidím." Usmál se, přišel k ní a políbil ji.

,,Loui prom-" Zastavil mě Louis když jsem se chystal se mu znova omluvit a vysvětlit mu to.

,,Teď ne Harry, jsem unavený, vyřešíme to ráno..." Zamumlal se a šel do mého pokoje.

Nevěděl jsem jestli je naštvaný nebo ne, ale byl jsem rád že vešel do mého pokoje a rozhodl se i přes to spát u mě.

***

Ráno jsem se probudil a rukou chtěl nahmatat Louise. On tam ale nebyl tak jsem se rychle posadil a rozhlédl se po pokoji. Louiho jsem nikde neviděl. Kde sakra je? Podíval jsem se na hodiny které ukazovaly půl osmé. Kluci určitě ještě spí, ale jakože je Loui vzhůru a není tu se mnou? Oblékl jsem se a sešel dolů. První jsem se podíval do obýváku, tam ale nebyl, tam mě napadla kuchyň. Otevřel jsem dveře a uviděl Louiho smažícího vajíčka.

,,Chtěl jsem ti udělat snídani..." Zamumlal když si všiml že jsem přišel. Naložil vajíčka na dva talířky a položil je na stůl.

,,Děkuju, to jsi nemusel." Usmál jsem se na něj a přišel až k němu. ,,Pořád se zlobíš?" Zeptal jsem se a podíval se mu do očí.

,,Jo." Řekl jednoduše a sklopil pohled.

,,Loui promiň, bál jsem se, a stále se bojím, že si najdeš někoho lepšího. Někoho, o kom každý neříká že je jen děvkař. Prostě jsem potřeboval být chvilku sám a chtěl se jít jenom projít, pak jsem ale zapoměl na čas..." Řekl jsem a objal ho kolem pasu.

,,Mohl jsi alespoň zvednout ten blbý telefon..." Zamumlal Loui.

,,Promiň, strašně mě to mrzí..." Řekl jsem upřímně.

On si opřel hlavu o můj hrudník a povzdechl si. ,,Strašně jsem se o tebe bál Harry..."

,,Promiň..." Pošeptal jsem.

,,Pojď si dát tu snídani." Zamumlal a chtěl si jít sednout. Já jsem mu ale obmotal ruku kolem pasu a stáhl si ho zpátky.

,,Pořád se zlobíš?" Usmál jsem se na něj.