your smile || larry stylinson

32.kapitola

,,Umíte dělat i něco jiného, než si navzájem neustále okusovat obličej?" Zeptal se pobaveně Zayn a sjel nás pohledem.

Na chvíli jsem se odtáhl od Louiho, který nespokojeně zavrčel, a podíval jsem se na Zayna.

,,Čekal jsem až příliš dlouho na to, abych mu mohl "okusovat obličej" každý den, takže si hleď svýho." Odpověděl jsem mu a znovu se přisál na Louiho rty.

Říkal jsem naprostou pravdu. Vůbec jsem to proti Zaynovi nemyslel ve zlém. Na tohle jsem čekal tak sakra moc dlouho, že jsem si myslel že se toho nikdy nedočkám. Předtím jsem žil v přesvědčení, že nikdy neochutnám Louiho sladké rty, a teď? Teď je můžu líbat kdykoliv se mi zachce, a taky to dělat budu. Budu si to užívat pořád, jelikož se ho nemůžu nabažit. Vím že to Zayn řekl ze srandy, vůbec mu to nemám za zlé. Prostě... proč mám vedle Louiho jen sedět, když je můj přítel, kterého můžu klidně líbat a dotýkat se ho?

Louiho zřejmě má odpověď trochu překvapila, ale nechtěl rozpojovat naše rty, tak to neřešil.

Kolem páté hodiny jsme se s Louim vydali každý do svého pokoje se převléct do něčeho, co se více hodí restaurace. V teplákách jsem asi jít nechtěl, že ano...

Otevřel jsem skříň a podíval se na své oblečení. Po chvilce přemýšlení jsem se rozhodl pro černé rifle a košili stejné barvy, kterou jsem si zastrčil za lem těch riflí. Pročesal jsem si vlasy hřebenem a prohlédl se v zrcadle. Nebylo to špatné... Vyšel jsem z pokoje a zamířil si to do toho Louiho.

Když jsem vešel do dveří a spatřil Louiho, zadrhl se mi dech a ztuhl jsem na místě. Vypadal tak krásně... Měl na sobě černé úplné džíny, které dokonale obreslovaly jeho krásné nohy a zadek, sněhově bílou košili, zastrčenou do džín. Vlasy měl jako vždy trochu rozcuchané, což dodávalo na jeho roztomilosti.

Byl ke mně otočený zády a kriticky si prohlížel svůj odraz v zrcadle. Zřejmě vycítil mou přítomnost, ale neotočil se ke mně.

,,Vypadá to divně, že?" Zeptal se nejistě a naklonil hlavu. Zkoumal se v zrcadle a tvářil se, jakoby si na sebe vzal něco hnusného.

Dělá si srandu? Vždyť vypadá tak překrásně! Jak si něco takového může vůbec myslet?

,,Vypadáš úchvatně..." Vydechl jsem okouzleně, když jsem se konečně zmohl k nějakému slovu.

,,Děkuju..." Začervenal se a konečně se na mě podíval. ,,Ty taky." Usmál se, když si mě prohlédl. ,,Fakt to nevypadá nějak... divně? Cítím se tak..." Zamumlal nejistě a znovu se otočil k zrcadlu.

Přišel jsem až k němu a zezadu se za něj postavil. ,,Jsi fakt překrásný, moc ti to sluší, zlato." Zasněně jsem se usmál a znovu si ho prohlédl v zrcadle. ,,A máš v tom dobrý zadek." Dodal jsem pobaveně a jednou rukou mu ho zmáčkl.

,,Notak..." Zpražil mě pohledem a ruku mi oddělal.

,,Možná až moc dobrý..." Zamumlal jsem, vytáhl mu košili z džín a tím mu zadek alespoň z poloviny zakryl.

Přece mi ho nebude nikdo očumovat ne? Jeho zadek patří mně a nikdo nemá právo se na něj koukat. Ještě k tomu když má tyto džíny, které mu ho dokonale obepínaly.

,,Harry, notak, nikdo se mi na něj dívat nebude..." Povzdechl se a chtěl si košili znova zastrčit za džíny.

Já ho ale hned zastavil.

,,V těchto džínách by přitahoval moc pozornosti, což se mi ani trochu nelíbí. Nikdo kromě mě se na něj koukat nebude, takže si ho hezky zakryj tou košilí." Řekl jsem důrazně a košili mu zase stáhl dolů.