60.kapitola

402 23 18
                                    

Ráno mě probudilo to, že osoba kterou jsem objímal, u které jsem předpokládal že je to Loui, protože se mi v tu chvíli nevybavil včerejšek, začala vstávat.

,,Zlato, nikam nechoď..." Zamumlal jsem ospale a zase si ho přitáhl k sobě.

V tu chvíli mi vůbec nedošlo to, že má Loui úplně jinou postavu, nebo mě nenapadlo otevřít oči, prostě jsem měl v hlavě to, že to je Loui.

Osoba, u které jsem předpokládal že je to Loui, vyprskla smíchy a já nechápavě otevřel oči.

Hned co jsem spatřil Liama, rychle jsem ho pustil a odtáhl se od něj.

,,Sorry." Uchechtl jsem se a posadil se.

,,V pohodě." Odvětil a taky se posadil. ,,Takže jsem spolu opravdu spali na gauči." Uchechtl se.

,,Nenazýval bych to tak, že jsme spolu spali, je to totiž trochu zavádějící. Nazval bych to spíš tak, že jsme leželi vedle sebe." Zasmál jsem se.

,,Souhlasím." Odvětil pobaveně Liam.

Podíval jsem se na hodiny a překvapeně vykulil oči. ,,To jsme spali až do jedenácti?"

,,Vypadá to tak." Uchechtl se Liam a postavil se.

Pak vešel do pokoje Zayn a já si všiml jak se Liam napnul.

,,To jste byli tak na sračky že jste usli spolu na gauči?" Zasmál se Zayn.

,,Spíš zhulení." Odvětil jsem.

,,Vy jste kreténi." Zasmál se Zayn a kriticky zakroutil hlavou.

Všiml jsem si že Liam sklopil pohled a smutně se pousmál.

,,Příště můžeš jít s náma a přidat se do naší party kreténů." Uchechtl jsem se.

,,Fajn, beru tě za slovo." Ušklíbl se Zayn a odešel z místnosti.

,,Vidíš, příště půjdete spolu." Pošeptal jsem Liamovi do ucha.

,,Ne půjdete, ale půjdeme. Pozval jsi ho ať jde s náma, a ne se mnou." Odvětil Liam.

,,Tak to asi budu muset mít něco hodně důležitého na práci, a proto nebudu moct jít." Ušklíbl jsem se.

Liam jen pobaveně protočil oči a vydal se udělat oběd.

Najednou se mi rozezvonil telefon a při pohledu na jméno na displeji jsem se zamračil.

,,Ano?" Řekl jsem a snažil se zakrýt otrávený tón hlasu.

,,Ve čtyři budete mít rozhovor, adresu ti pošlu do smsky." Řekl Simon tím svým neskutečně otravným hlasem.

,,Všichni?" Zeptal jsem se.

,,Jo, všichni. Stihněte to." Ozval se Simon před tím než hovor položil.

Nemůže se někdy chovat jako normální člověk a normálně mě pozdravit? To jeho jednání mě fakt sere.

Nebavily mě ty rozhovory, bylo to pořád dokola.

Když Liam dodělal oběd a donesl ho na stůl, posadil jsem se spolu s ním, Zaynem a Niallem ke stolu. Pořád jsem čekal na to, kdy přijde Loui a já zase konečně uvidím jeho krásný obličej.

Po tom, co jsme byli v půlce jídla mi to začalo připadat divné.

,,Kde je Loui?" Zeptal jsem se a Niall ke mně zvedl pohled.

,,Ráno jsem s ním mluvil, říkal že vás tu viděl." Odvětil Niall a já ztuhl.

,,Doprdele..." Povzdechl jsem si.

your smile || larry stylinsonKde žijí příběhy. Začni objevovat