49.kapitola

399 21 7
                                    

Pak jsem si uvědomil, že na sobě nemám tričko, tak jsem se od něj odtáhl, jelikož jsem potřeboval nutně vytěsnit z hlavy myšlenky na to zavzdychání a jeho výraz. Chtěl jsem se zvednout z postele, Louiho ruce mě ale zastavili. Chytil mě za pas a stáhl mě zpátky na postel.

Uchechtl jsem se a otočil se za sebe, abych se na něj mohl podívat. Pramínek vlasů mi spadl do obličeje a on ho zastrčil za mé ucho.

Ruku ale neoddělal, zajel s ní do mých vlasů a prohrábl mi je. Podíval se na stůl, jakoby něco hledal.

,,Kde máš hřeben?" Zeptal se a naklonil hlavu na stranu.

,,Em... V šuplíku? Asi..." Pokrčil jsem rameny a sledoval to, jak se zvedl z postele a došel k šuplíku, ze kterého vytáhl onen hřeben.

Mou pozornost ale upoutalo jeho dokonalé pozadí, tak jsem neodolal a plácl ho přes něj. Loui vyjekl a zpražil mě pohledem. Uchechtl jsem se a vyplázl na něj jazyk.

On protočil oči, posadil se obkročmo za mě a začal mi opatrně česat vlasy, protože jsem je měl dost rozcuchané.

,,Smrdíš po cigaretách..." Zamumlal Loui když si přičichl k mým vlasům.

Já jsem ztuhl, jelikož jsem si až teď vybavil včerejší noc a ten sen. Jak mi to mohlo vypadnout z hlavy? Úplně jsem na to zapomněl. Snažil jsem se to ale zakrýt, tak jsem se uchechtl a pokrčil rameny.

Loui to ale poznal a položil si hlavu na moje rameno. ,,Chceš o tom mluvit?" Zeptal se opatrně.

Zakýval jsem hlavou na znamení že ne, protože jsem opravdu neměl náladu se v tom rýpat.

,,Dobře." Usmál se Loui a políbil mě na líčko. Zvedl se do kleku a na hlavě mi začal vyčesávat drdol.

Povedl se mu perfektní drdol hned napoprvé, což jsem upřímně nechápal, protože já se o to pokouším pořád, a nikdy se mi nepovede tak hezký.

Přelezl si na můj klín, kde se obkročmo posadil a prohlédl si mě. ,,Sluší ti to." Usmál se a pohladil mě po tváři.

Políbil jsem ho na rty a ruce si obtočil kolem jeho pasu. Svým tělem jsem ho donutil se zaklonit a prohnout v zádech. Udivuje mě, jak moc se dokáže v prohnout, a to ještě nevím co je maximum... Jsem si ale jistý, že to časem zjistím.

,,Měli bychom jít na oběd." Řekl Loui a o kousek se ode mě odtáhl.

,,Mně se nechce..." Zamumlal jsem a začal ho líbat na krku, který přímo žádal o pozornosti mých rtů. ,,Krásně se prohýbáš v zádech..." Zavrněl jsem mu do ucha a ještě více ho nahnul dozadu.

Loui se začervenal a posadil se normálně. ,,P-pojďme..." Zamumlal a podíval se jinam.

,,Mně se to ale líbí." Znovu jsem spokojeně zavrněl a přejel dlaněmi po celých jeho zádech až na zadek.

,,To nepochybuju..." Uchechtl se a sesedl ze mě.

Nespokojeně jsem zavrčel, protože jsem miloval ho mít na klíně.

,,Nevrč pejsku. Pojď." Zasmál se Loui a zvedl se z postele. Došel k mé skříni a vytáhl z tama první tričko co uviděl.

Vstal jsem z postele, tričko si od něj vzal a oblékl si ho. Pousmál jsem se nad tím, že mu taky vadí, kdyby mě někdo očumoval.

Sešli jsme dolů a spolu s ostatními jsme poobědvali. Potom šel Loui, Zayn a Liam do nahrávací místnosti zpívat, což se mi nechtělo. Sice jsem z toho nebyl nadšený, jelikož jsem chtěl mít Louiho u sebe, ale nechal jsem to být.

your smile || larry stylinsonKde žijí příběhy. Začni objevovat