your smile || larry stylinson

63.kapitola

Připadám si jako idiot, když tu píšu nějaký debilní dopis, abych... Vlastně ani nevím proč to píšu. Potřebuju se nějak vypovídat, ale nemám komu, takže je toto jediná možnost jak vypustit nějaké emoce. Fajn, už teď to zní debilně. Připadám si jako největší zoufalec, když se musím vypisovat na papír.

Potřebuju ho. Opravdu ho potřebuju. Tady tohle nezvládám, nemůžu spát, nemůžu jíst, nemůžu normálně fungovat. Děsí mě, jak moc jsem na něm závislý.

Proč za ním teda nezajdu a neřeknu mu, že s tímto celým musíme skončit? Nejde to. Pořád před očima vidím to, jak byla Cheryl přilepená k jeho hrudi, a jejich rty, přitisknuté k sobě. V tu chvíli, kdy jsem otevřel ty dveře a uviděl je, ucítil jsem neskutečný pocit, který jsem do té doby nepocítil. Bylo to, jakoby se ve mně něco zlomilo. Sevřel se mi hrudník a ucítil jsem obrovskou bolest.

Opravdu ji políbil. On opravdu políbil někoho jiného. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Vím, že mě miluje. Nevím proč to udělal, ale vím, že mě miluje. Do té chvíle jsem si byl jistý, že mu ve všem věřím, ale teď? Nevím co si mám myslet. Vím, že k ní nic necítí, ale proč jí políbil? Nebo v to spíš doufám a snažím se si to namluvit?

Je pravda, že je Cheryl krásná. Je vlastně dokonalá, má úžasnou postavu, krásný obličej, je milá a... Necítím se dobře, když je v přítomnosti někoho takového. Cítím se tak... ohroženě... Jako by mi ho mohl ten člověk vzít. Ale i tak jsem mu věřil, věřil jsem v to, že jsem pro něj jediný na světě. Byl jsem tak naivní...

Cítím se trapně, zlomeně a podvedeně. Jsem na něj neskutečně moc naštvaný, mám chuť křičet a všechno to ze sebe dostat. Zároveň bych ale zůstal celý den zavřený v pokoji, brečel, a už nikdy nevylezl ven.

V noci nespím, nedokážu usnout bez jeho objetí. Každou noc překonávám potřebu zaklepat na jeho dveře a cítit se zase jako jeho jediný. Jsem neskutečně unavený, ale i tak v noci pořád čekám na to, až za mnou přijde a já budu moct normálně spát. Prostě ho musím cítit u sebe, jinak nemůžu usnout.

Chybí mi. Bože, tak strašně moc mi chybí. Chybí mi naprosto všechno. To jak majetnicky si mě k sobě přitahuje, jak se na mě kouká, každý jeho nepatrný dotek, prostě všechno. Hah, dokonce mi chybí i ty jeho perverzní kecy a poznámky.

Miluju jeho povahu. Vždycky jsem potřeboval někoho přesně takového, jako je on, ale nikdy jsem to nevěděl, dokud jsem s ním nezačal být. I přes to, že si to nedokážu stoprocentně přiznat, potřebuju někoho, kdo mi bude pořád dokazovat že mě miluje. Zní to blbě, ale miluju pocit že jsem chtěný.

Nechápu jak může být někdo jako on s někým jako jsem já. Nikdy mu nebudu moct dát to, co chce nebo potřebuje. I když říká že ne, tak vím, že potřebuje po boku někoho víc... víc ne jako jsem já. Vedle něj si připadám jako malé děcko, což je celkem vtipné, vzhledem k tomu že jsem starší než on. Jsem neskutečně přecitlivělý a nevyrovnaný sám ze sebou. Divím se, že se mnou vůbec vydrží.

Pořád se snažím mu stačit a být pro něj dost dobrý. I když tvrdí že jsem pro něj dokonalý a jiné věci, necítím se tak.

Dokážu si představit s ním zůstat navždy. Zní to unáhleně, protože jsme spolu asi dva měsíce, ale připadá mi jako bychom spolu byli celé roky. Tak moc jsem si zvykl na to, že je pořád se mnou, že teď nezvládám usínat sám, nebo celkově fungovat bez něj.

Jediné co mě teď drží při životě je to, že spolu vlastně pořád jsme. Prostě jen potřebuju čas, i když se tím vlastně sám zabíjím. Chci aby si uvědomil, že nejsem někdo, komu řekne pár hezkých slov a já mu hned znovu skočím do náruče a budu dělat že se nic nestalo.