your smile || larry stylinson

2.kapitola

,,Už půjdu spát kluci, dobrou." Rozloučil jsem se a zvedl se k odchodu.

,,Já jdu takiii Harriii počkej na měěě." Vypískl Louis, který už toho vypil víc než dost.

Pousmál jsem se nad tím a sledoval jak se nemotorně zvedá z gauče. Hned na to se ale rozplácl na zem a já k němu rychle přiskočil.

,,Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se starostlivě a snažil se ho zvednout.

On se ale rozchechtal a převalil se na záda.

,,Nes mě, můj princi!" Vykřikl a rozchechtal se ještě víc.

To oslovení mě trochu zarazilo, ale pak jsem si uvědomil, že vzhledem k tomu kolik toho vypil, je to ještě v pohodě.

Otočil jsem se na kluky kteří si beztak ani nevšimli že jsme odešli a podíval se zpátky na Louise. V tomto stavu byl opravdu roztomilý, byl jako malé děcko o které jsem se měl postarat, což mi samozřejmě vůbec nevadilo.

Zvedl jsem chechtajícího se Louise ze země a vzal si jej do náruče. Sám by stejně neudělal ani krok, tím jsem si byl jistý. Hlavu si položil na mou hruď a něco zamumlal.

Vyšel jsem po schodech nahoru a překonal touhu ho položit do mé postele a usínat s ním. Co by si asi pomyslel kdyby se vedle mě probudil v jedné posteli? Každý jsme tu měli vlastní pokoj, takže jsem ho odnesl do toho jeho. Opatrně jsem ho položil na jeho postel a nemohl z něj spustit oči.

,,Děkuji ti, můj princi." Zamumlal tiše a překulil se na druhou stranu.

Usmál jsem se a rozhlédl se po jeho pokoji. Zahlédl jsem fotku na jeho stole, kde jsme my dva, smějeme se a objímáme se. Tu fotku miluju, mám ji v pokoji taky. Netušil jsem že jí tu má, a potěšilo mě to. Ta fotka je z našeho prvního opravdového koncertu. Pamatuju si to, jako by to bylo včera, všichni jsme byli strašně nadšení z toho, kolik lidí přišlo a jak se nám to celé povedlo. Louis mi skočil kolem krku a Zayn nás vyfotil, je to krásná momentka.

Podíval jsem se na hodiny a uviděl že už je po půlnoci. Povzdechl jsem si. Ještě se mi nechtělo spát. Posadil jsem se na zem vedle Louisově postele a přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby byl Louis jenom můj.

***

Probudil mě smích Zayna, Nialla a Liama. ,,To jsi byl tak ožralý žes to zakempil na zemi u Louise v pokoji?" Vyprskl smíchem Liam a já se zmateně rozhlédl.

Ano, zřejmě jsem usl v jeho pokoji, jelikož se mi nechtělo chodit ke mně.

,,Ticho. Ať ho nevzbudíte." Řekl jsem tiše s pohledem na Louise.

Kluci protočili oči a odešli pryč. Odhrnul jsem si vlasy z obličeje a vydal se pro nějaký prášek, zřejmě mu nebude úplně dobře že ano, včera to s tím pitím docela přehnal.

Napustil jsem skleničku vodou, vzal prášek a vydal se zpět do jeho pokoje.

,,Loui, probuď se." Řekl jsem a jemně mu stiskl paži.

On se probudil a chytl se za hlavu. ,,Auu, kolik jsem toho včera vypil?" Zeptal se a zkřivil obličej do bolestné grimasy.

,,Docela dost, vzhledem k tomu jak ses pak choval." Zasmál jsem se a podal mu prášek a vodu.

Od se na mě usmál na znamení díku, prášek si vzal a zapil ho vodou. ,,Co jsem dělal panebože?" Zasmál se nejistě.

,,Když jsem řekl že jdu spát tak jsi na mě vypískl že jseš taky, řekl jsi "já jdu takiii Harriii"." Docela věrně jsem napodobil jeho hlas a on vyprskl smíchy. ,,Pak jsi sebou švihl o zem a řekl jsi mi "nes mě, můj princi", já tě zvedl a odnesl jsem tě k tobě do pokoje." Vynechal jsem to, že jsem tam pak usnul, protože by to asi znělo fakt divně.