your smile || larry stylinson

88.kapitola

Probudila mě dobře známá bolest hlavy. Pomalu jsem otevřel oči a v hlavě se mi začal vybavovat celý včerejšek. Musel jsem se při té vzpomínce usmát.

Loui ještě spal, takže jsem se rozhodl nám oběma donést prášek, protože jsme toho nevypili zrovna málo.

O chvilku později už jsem seděl vedle jeho spícího tělíčka s práškem a sklenicí vody.

V tu chvíli Loui sykl bolestí a chytil se za hlavu.

,,Dobré ráno, lásko." Zasmál jsem se a on ke mně zvedl pohled.

,,Děkuju..." Vydechl, když jsem k němu natáhl sklenici, a prášek zapil.

Lehl jsem si zpátky do postele a přitáhl si ho do náruče.

,,To byly nejlepší narozeniny v mém životě. Moc ti za to děkuju." Usmál jsem se a políbil jsem ho na tvář.

,,Neděkuj mi, nebyla to jen moje práce a-"

,,Nebuď tak skromný. Bez tebe by nic takového nebylo." Přerušil jsem ho.

,,Já nejsem skromný, to ty jsi." Odvětil hned.

,,Já?"

,,Jo. Děláš pro mě první poslední, nestále se o mě staráš, vždycky mě v naprosto ve všem podpoříš, jsi neskutečně hodný, obětavý, starostlivý... Když ti za to poděkuju, jen mi na to řekneš, že nemám děkovat, že to je samozřejmost. Ale není." Pověděl Loui a zastrčil pramínek vlasů, který mi padal do očí, za ucho.

,,Pro mě to ale vážně je samozřejmost..." Hlesl jsem a pousmál jsem se. ,,Nechci, aby jsi mi za to děkoval. Jsem do tebe zamilovaný, nedělám to z povinnosti, ale z lásky. Baví mě to." Pokrčil jsem rameny.

,,Ty vždycky řekneš něco, čím mě naprosto odrovnáš." Vydechl po chvilce.

,,To je účel, zlato." Uculil jsem se a krátce jsem ho políbil na tvář. Byli jsme jak z přeslazeného filmu. ,,Už je skoro dvanáct, spali jsme dlouho, půjdu udělat oběd, jo? Ty mezitím klidně ještě spinkej, nebo jen lež. Jak chceš. Pak ti donesu jídlo sem." Oznámil jsem mu.

,,Už zase to děláš." Rozesmál se.

,,Co?"

,,Obskakuješ mě." Vysvětlil pobaveně.

,,Promiň, nemůžu si pomoct." Ušklíbl jsem se.

,,A ještě se mi za to omlouváš." Zaúpěl. ,,Musíš na mě být někdy zlý." Uchechtl se a ze srandy do mě vrazil.

,,Chceš, abych na tebe byl zlý?" Zavrněl jsem a lehce ho chytil pod krkem.

On zrudl. ,,Fajn, jdi dělat ten oběd." Zamumlal a já se rozesmál.

,,Jsi rozkošný." Políbil jsem ho na tvář a vydal se ke své skříni, kde jsem si vytáhl oblečení, které jsem si následně oblékl.

Loui na mě vyplázl jazyk.

,,Tohle bylo ještě rozkošnější." Uculil jsem se.

,,Už vypadni." Smál se Loui, já mu poslal vzdušný polibek a opustil jsem pokoj.

Rozhodl jsem se udělat něco jednoduššího, abych byl zase rychle zpátky. Fakt jsem bez něj nevydržel ani pár minut.

Udělal jsem pouze salát a kuřecím masem, nabral jsem nám do dvou misek a vydal se zpátky do pokoje. Klukům jsem ani neříkal, ať si pro to dojdou sami.

Když jsem došel do pokoje, zarazil jsem se. Loui totiž zvedl své mokré oči od mobilu co držel v ruce a rychle si začal slzy utírat.

,,Lásko? Copak se stalo?" Vydechl jsem hned a rozešel jsem se k němu.