your smile || larry stylinson

3.kapitola

Hned po probuzení jsem si vzpomněl na dopis co jsem hodil do schránky. Sakra. Musím ho z tama vzít, stejně by to bylo k ničemu.

Vyběhl jsem z pokoje a na schodech jsem se srazil s Louisem.

,,Je, promiň." Řekl jsem a hned jsem se začervenal. Bože, chovám se jak puberťačka.

,,Jo, v pohodě." Řekl a já strnul.

V ruce měl dopis co jsem mu poslal. Sakra, takže se to teď přečte. To je v háji, měl jsem na to myslet už včera a vzít ho z tama.

Otočil jsem se a zaběhl do pokoje. Louis vešel za mnou a já strnul.

,,Jsi v pohodě?" Zeptal se starostlivě a sedl si vedle mě na postel.

,,Jo jasně že jsem, proč by ne." Falešně jsem se usmál a modlil se, aby se ten dopis někde vypařil.

,,Nech toho Harry. Nejsem blbý, chápu že o tom třeba nechceš mluvit ale věř mi, že by ti pomohlo se někomu svěřit." Řekl opatrně.

To určitě. Dobře Louisi, už několik let tě miluju, tvou přítelkyni chci zabít pokaždé co se k tobě jen přiblíží. Miluju tě fakt opravdu strašně moc, nikdy jsem nikoho nemiloval více a chtěl bych s tebou být až do konce života. Jo, to by určitě fungovalo no...

,,Nechci o tom mluvit... Časem ti to možná řeknu." Zalhal jsem a snažil se mu nedívat do očí.

,,Jak myslíš..." Povzdechl si, protože věděl že mu to zřejmě říct nehodlám. ,,Koukej, někdo mi poslal nějaký dopis." Zasmál se a zvedl dopis ode mě.

Sakra sakra sakra. Louis ho začal otevírat a já se chtěl propadnout do země. To se mi samozřejmě nepodařilo, takže jsem tam jen křečovitě seděl.

,,Tvůj úsměv

Máš tak nádherný úsměv. Vážně. Dokáže mi tak moc zlepšit den. Vlastně si ani nedokážu představit že by ses usmíval jinak. Tvůj kouzelný úsměv k tobě jednoduše patří.

Přál bych si být tím, kvůli komu se budeš usmívat. Chtěl bych, abych to byl já, kdo ti vykouzlí úsměv na tváři. Nikdy bych jej nenechal zmizet. Snažil bych se, aby ses usmíval stále, protože není krásnějšího pohledu, než na tvou tvář zdobenou úsměvem.

Miluju tvůj úsměv Louisi. Opravdu ho miluju. Máš ten nejkrásnější co jsem kdy viděl, a věřím, že krásnější už ani neuvidím. Přál bych si, aby ses na mě usmíval. tak strašně moc bych chtěl být tím, kdo ti ten perfektní úsměv vykouzlí hned ráno co vstaneš. Chtěl bych aby tvůj úsměv byl to poslední co večer uvidím.

Ale přijde mi, že snít o něčem takovém je hodně naivní."

Přečetl Louis nahlas a já si chtěl hlavu omlátit o zeď. Co jsem si sakra myslel?!

,,Páni..." Vydechl Louis. ,,To je fakt krásně napsané, já nemám slov."

Vůbec nekomentoval že to psal někdo mužského pohlaví. Přišlo mi to fakt divné, všimnout si toho musel ne?

,,Musí to být od někoho kdo ví kde bydlíme, fanoušci to neví." Zamyslel se Louis a já tiše zaúpěl. Teď nad tím bude určitě přemýšlet.

Došlo mi že bych měl asi taky něco říct a ne jen sedět a čumět na něj. ,,Podle mě si třeba jen někdo udělal srandu, nemusí ti být myšleno vážně..." Zamumlal jsem aby neřešil kdo to napsal.

,,Tím chceš jako říct že nemám hezký úsměv?" Zašklebil se Louis a začal se smát.

,,Jasně že máš Loui, tak jsem to přece nemyslel." Odvětil jsem a zasmál se taky.