your smile || larry stylinson

24.kapitola

Polibky jsem mu oplácel, jelikož jeho horkým rtům prostě nešlo odolat. Po chvíli jsem se ale musel odtáhnout, kvůli nedostatku vzduchu.

,,Měl by jsi odpočívat..." Zamumlal jsem, jelikož líbání asi nebylo úplně nejlepší činností, když má někdo horečku. Prstem jsem si přejel po naběhlých rtech.

,,Já ale nechci." Řekl umanutě a složil si ruce na prsou. ,,Notaak..." Zamumlal a našpulil rty.

,,Asi nemáš na výběr, jelikož ti jdu udělat oběd." Vyplázl jsem na něj jazyk a stoupl si. ,,Pak za tebou přijdu, opovaž se vstávat." Dodal jsem a vyšel z pokoje. Zavřel jsem za sebou dveře a sešel do kuchyně.

,,To jste si dávali ranní kolo, nebo proč jsi vylezl až teď?" Zasmál se Zayn, když si všiml že jsem přišel, a já ho probodl pohledem.

,,Loui má horečku, jdu mu udělat nějaký oběd." Řekl jsem a pak jsem si všiml Cheryl. ,,Ahoj Cheryl, tak už ses nastěhovala?" Zeptal jsem se jí s úsměvem.

,,Ahoj. Jo, už včera večer." Usmála se a Zayn ji objal kolem pasu.

,,Daisy a Kate se k sobě včera nějak měly." Uchechtl se Zayn a Cheryl pobaveně přikývla.

,,Jasně, Niall sbalil jednu a Daisy sbalí druhou." Zasmál jsem se.

,,Já nikoho nebalím!" Ozval se Niall zpoza dveří.

,,Vůbec ne." Řekl jsem ironicky a pustil se do vaření oběda. Nevěděl jsem co udělat, aby to bylo něco "lehčího" a nakonec se rozhodl pro rizoto.

,,No a, ehm... Daisy se chtěla včera ještě rozloučit s Louisem, ale v pokoji vás nenašla taak... Mám vzkázat že vás oba ráda viděla." Ušklíbl se a já se modlil že nic neslyšela, jelikož... koupelna je hned vedle, že ano.

,,Jo jasný, řeknu to Louimu." Vyhrkl jsem a doufal že to nebude rozebírat.

Zayn s Cheryl odešli, já dodělal oběd a naložil dvě porce, pro mě a pro Louiho. Klukům a Cheryl jsem to nechal v hrnci, ať si naloží sami, já se chtěl co nejdříve vrátit za Louim.

Vzal jsem naše dva talíře a šel zpátky nahoru. Pomalu jsem otevřel dveře, pro případ že by usnul, ale on ke mně hned zvedl hlavu a usmál se. Ten jeho božský úsměv... Pokaždé jsem z něj mimo.

,,Udělal jsem rizoto, je to v pohodě?" Zeptal jsem se a posadil se vedle něj.

,,Cokoliv co uvaříš je výborné, takže ano." Odvětil a vzal si ode mě talířek. ,,Děkuju."

Když jsme se najedli, položil jsem talířky na stůl a znovu se k němu posadil. Snědl sice jen polovinu porce, ale neřešil jsem to, protože jsem byl rád že vůbec něco snědl.

,,Ukaž, donesu ti nový obklad." Řekl jsem a opatrně mu sundal obklad z čela. Pořád byl celý horký, což bylo normální když má a horečku, ale to nebudeme řešit.

Došel jsem pro nový obklad a pomalu mu ho přiložil na čelo. On přivřel oči, jelikož ten obklad byl oproti jeho teplotě hodně chladný.

,,Děkuju." Zamumlal.

,,Nemusíš mi pořád děkovat, dělám to rád." Usmál jsem se a on se usmál taky.

,,Harryy?" Oslovil mě a zavřel oči.

,,Copak zlato?" Pohladil jsem ho po tváři.

,,Aww, to bylo roztomilý..." Uculil se. ,,Dej mi pusu." Řekl a našpulil rty.

Zdá se mi to, nebo se chová jinak když má horečku? Normálně se takto nechová... Chová se jinak.

,,Líbí se ti, když ti tak říkám?" Provokativně jsem se usmál a obkročmo si na něj sedl.