your smile || larry stylinson

44.kapitola

Loui na mě překvapeně zíral a nebyl schopen slova. Chytl jsem ho za zápěstí a táhl ho až k ostatním, kteří si ničeho nevšimli a nerušeně si spolu povídali. Nasraně jsem si sedl na gauč a pustil Louiho zápěstí.

Byl jsem neskutečně moc vytočený. Co si o sobě myslí?! Že bude ochmatávat mého Louiho?! Ani náhodou! Kdyby tam nebyl Loui a ostatní lidi, oběma bych vrazil tak obrovskou ránu, že by na chvíli zapomněli kdo jsou.

,,H-Harry to... to jsi neměl j-já-" Začal Loui, který se konečně probral a našel svou ztracenou řeč, jelikož tuto mou reakci opravdu nečekal.

Já ho ale přerušil. ,,Nikdo na tebe nebude sahat, kdyby jsi viděl ty jejich nechutné perverzní pohledy, nejradši bych jim oběma rozbil ty jejich hnusné držky." Zavrčel jsem a zatnul pěsti.

,,Tohle ale nebylo nutné, vždyť neudělali nic tak hrozného, ne?" Zamumlal Loui a tím se mě zřejmě snažil uklidnit.

,,Vždyť na tebe ten idiot sahal, kurva!" Vyjel jsem po něm ale pak jsem se zatvářil omluvně, jelikož bych s ním neměl mluvit tímto tónem. ,,Jdu na vzduch..." Dostal jsem ze sebe, zvedl se a rychlým krokem vyšel ven.

Ovanul mě chladný vánek a já se nadechl čerstvého vzduchu. Snažil jsem se zhluboka dýchat a uklidnit se, jelikož to bylo teď to jediné co jsem potřeboval. Možná jsem reagoval trochu přehnaně, ale nedovolím ať mi na něj někdo chmatá.

,,Harry notak." Vyhrkl Loui a vyběhl ze dveří za mnou.

Otočil jsem se na něj a můj pohled maličko zněžněl. ,,Promiň Loui, ale nedovolím ať na tebe někdo sahá. Chápu že si myslíš, že jsem reagoval přehnaně, ale ten hajzl si nic jiného nezasloužil. Ještě jednou na tebe někdo sáhne a opravdu mu jednu vrazím." Řekl jsem odměřeně a zády se opřel o zábradlí, které bylo u dveří do baru.

Loui ke mně udělal krok a objal mě. Tohle jsem opravdu nečekal, myslel jsem si, že mi dá kázání o tom, že nemůžu škrtit lidi na potkání, ale on mě objal.

,,Prostě nechci ať na tebe někdo sahá." Zamumlal jsem do jeho ramena a přitiskl si ho k sobě. ,,Jsi jenom můj, nikdo na tebe nebude sahat, kromě mě, samozřejmě." Uchechtl jsem se.

,,Myslím že teď už na mě nesáhne." Ušklíbl se Loui a odtáhl se ode mě.

,,No to doufám. Sahat na tebe budu jenom já." Usmál jsem se a rukama okopíroval jeho boky.

,,S tím naprosto souhlasím." Uculil se Loui a obmotal si ruce kolem mého krku.

,,Jedem?" Zeptal se Niall který právě otevřel dveře.

Probodl jsem ho pohledem, jelikož nás celkem vyrušil, ale nechal jsem to být a došel s Louim až k autu. Po chvíli došli i ostatní a byl jsem rád, že nikdo z nich neřešil to, jak jsem odešel. Zřejmě měli nějaký ten alkohol v krvi, takže si toho pomalu ani nevšimli.

Posadil jsem se za volant, Loui si sedl na místo spolujezdce a ostatní se posadili dozadu s tím, že Cheryl seděla na Zaynovi, jelikož pro ní nebylo místo.

Když jsme dojeli domů, bylo už hodně pozdě. Zaparkoval jsem před domem a všiml si, že Loui usnul. Ostatní se pomalu odebrali dovnitř a já obešel auto a otevřel dveře kde seděl Loui. Opatrně jsem ho zvedl do náruče a donesl ho až do mého pokoje. Byl jsem rád, že se mi podařilo ho nevzbudit.

Pomalu jsem ho položil na postel a přikryl ho peřinou. Lehl jsem si za ním a jemně ho pohladil po tváři.

,,Dobrou, lásko." Usmál jsem se a zavřel oči.

***

Když jsem se probudil, Loui ještě spal, tak jsem se rozhodl mu udělat snídani. Opatrně jsem vylezl z postele, abych ho nevzbudil, a sešel dolů.