your smile || larry stylinson

46.kapitola

,,Harry už bychom měli jet, možná- to myslíš vážně?" Vyprskl smíchy, když mě uviděl stát s lahvičkou make-upu.

,,Chceš to zakrýt nebo ne?" Uchechtl jsem se a došel k němu.

,,Kde si to sebral?" Zeptal se pobaveně a zaklonil hlavu, abych mu to mohl zakrýt.

,,Cheryl." Odpověděl jsem jednoduše a on se lehce napnul.

,,A jo, to mi mohlo dojít." Uchechtl se.

Když jsem měl hotovo, Loui se podíval do zrcadla a překvapeně pootevřel pusu.

,,To fakt funguje tak dobře?" Zeptal se a stoupl si blíž k zrcadlu, aby si to lépe prohlédl.

,,Kdo ví, co všechno si tím holky zvládnou zakrýt." Pokrčil jsem rameny a chytil Louiho za ruku. ,,Jdeme?"

,,Jo, neměl by jsi jí to vrátit?" Zvedl ke mně pohled.

Kývl jsem a došel spolu s Louim k Cheryl, nebo spíše k Zaynovi, do pokoje, kde oni ale nebyli. Položil jsem jí to na místo, z kama to vzala a vydal se pryč.

Sedli jsme si do auta a Loui mě navigoval k místu kde jeho mamka bydlí. Nevím proč jsme řídil já a ne on, ale mě prostě řízení baví, a ho až tak moc ne.

Zaparkoval jsem u domu, kde bydlela jeho mamka a vystoupili jsme ven. Před dveřma se Loui zastavil a zhluboka se nadechl.

,,Bude to v pohodě, neboj." Pousmál jsem se, a nevím jestli jsem uklidňoval sebe nebo jeho, protože jsem byl taky nervózní.

,,Jo, já vím." Oplatil mi úsměv a nejistě zmáčkl zvonek.

Chvíli jsme tak jen stáli, pak se ale otevřeli dveře a já spatřil poměrně mladou ženu s hnědými vlasy pod ramena a zářivým úsměvem na rtech.

,,Lou, tak ráda tě vidím!" Vyhrkla nadšeně a přitáhla si ho do objetí.

,,Já tebe taky, mami." Usmál se a objetí ji opětoval. ,,A tohle je Harry... můj přítel..." Řekl nervózně když se od ní odtáhl. 

Ona se na mě podívala a na chvíli se zarazila. Pak se ale znovu zářivě usmála taky mě objala. ,,Moc ráda tě konečně vidím, Harry." Vyhrkla a přitiskla si mě k sobě.

Překvapeně jsem vykulil oči, jelikož jsem to ani trochu nečekal, a všiml jsem si, že má Loui na tváři stejný výraz.

,,Já vás taky." Odvětil jsem když jsem se vzpamatoval a objal ji zpátky.

,,Harry, tykej mi, jsem Jay." Věnovala mi další úsměv a šla do jídelny

S Louim jsme si vyměnili zmatený a hlavně překvapený výraz a vydali se za ní.

,,Posaďte se, jídlo bude za chvíli hotové." Řekla s neustálým úsměvem na tváři a odešla předpokládám do kuchyně.

,,Já ti to říkal." Ušklíbl se Loui a spokojeně se usmál.

,,Wow, to jsem fakt nečekal." Odvětil jsem a musel se taky usmát.

Upřímně jsem se její reakce bál, ale tohle mě opravdu mile překvapilo.

Po chvíli donesla Louiho mamka, teda vlastně Jay, na stůl jídlo a posadila se naproti nám.

,,A jak dlouho jste vůbec spolu?" Zeptala se a naložila si jídlo.

,,Um, asi něco přes měsíc bych řekl." Odpověděl nejistě Loui a taky si nabral jídlo.

,,Od 28. března." Usmál jsem se, naložil si jídlo.