your smile || larry stylinson

42.kapitola

,,Vy spolu chodíte a ani se spolu nemůžete převléct?" Nadzvedl Niall pobaveně obočí.

,,Mně by to nevadilo." Ušklíbl jsem se a věnoval Louimu pobavený pohled.

,,No já vím že zrovna tobě by to nevadilo..." Zamumlal Loui.

,,Mimochodem, včera jsme si dobře pokecali." Zasmál se Niall a podíval se na Louiho.

Loui vykulil oči a zrudl, zřejmě si na to vzpomněl až teď.

,,Včera jsi mi slíbil, že mu to neřekneš." Sykl na něj Loui a zabodl do něj ostrý pohled.

,,Chybička se vloudila." Uchechtl se Niall a Loui ho praštil do ramene.

,,Jsi strašný." Zavrčel na něj Loui.

,,Nemáš za co." Pobaveně se ušklíbl Niall.

Já jsem je oba jen pobaveně sledoval, jelikož jsem si včerejší konverzaci moc dobře pamatoval. Zajímalo by mě, co všechno Niallovi Loui ještě řekl, nevypadalo to totiž že by to bylo všechno...

,,Ehm, o co tu jde?" Zeptala se Cheryl, která tuto konverzaci sledovala.

,,Vůbec o nic." Vyjel po ní Loui a ironicky se usmál. 

,,Fajn, pohoda." Uchechtla se a dala ruce do obraného gesta.

,,Notaak, v klidu, pojď za mnou." Usmál jsem se na Louiho a přitáhl si ho k sobě.

,,A ty se mnou nemluv jako s děckem!" Vyjel Loui dokonce i po mně, odstrčil mě od sebe a naštvaným krokem odešel někam pryč.

,,Kdyby nebyl kluk, řekl bych, že má krámy." Uchechtl se Liam a já ho probodl pohledem.

Protočil jsem nad Louiho chováním oči a vyrazil za ním. Nechápu co to do něj vjelo, vždyť mu nikdo nic neudělal, ne? Chápu, že ho naštvalo že Niall řekl to co mu Loui včera pověděl, ale to nebyl důvod se naštvat, nebo byl? Možná je trochu naštvaný na Cheryl, nebo spíš žárlí na to, že se s ní tak bavím.

Doběhl jsem až k němu a stoupl si před něj tak, aby nemohl pokračovat v cestě. On si překřížil ruce na prsou a zastavil se.

,,Loui, pojď ke mně..." Pousmál jsem se a natáhl k němu ruce.

Když pořád jen stál a zíral do země, udělal jsem k němu krok a obmotal mu ruce kolem pasu. On sebou nepatrně cukl a pořád ke mně nezvedl pohled.

,,Copak se děje, zlato?" Zeptal jsem se a prstama chytil jeho bradu, kterou jsem mu následně zvedl, abych se mu mohl podívat do očí. ,,Promiň, nechtěl jsem aby to vyznělo tak." Pohladil jsem ho po tváři. Opravdu jsem nechtěl, ať to vyzní tak, že s ním mluvím jako s děckem.

,,To já se omlouvám..." Zamumlal a položil si hlavu na mou hruď.

,,Co se stalo?" Zeptal jsem se na něco, co mě docela zajímalo. Proč reagoval tak přehnaně?

,,Nevím, nějak mě to celé vytočilo..." Řekl a já už věděl co přesně.

,,Jde o Cheryl, že?" Zeptal jsem se a on sebou trhl, jelikož nečekal že mi to dojde. Zřejmě jsem uhodil do černého.

,,Co? N-ne, proč se ptáš?" Vyhrkl a sklopil pohled k zemi.

,,Poznám když lžeš, Lou. Vadí ti to, jak se s ní bavím?" Nechtěl jsem chodit okolo horké kaše, prostě jsem se zeptal narovinu. Když Loui mlčel, poznal jsem že asi nebude odpovídat a pokračoval jsem. ,,Zlato, miluju tě, ano?" Začal jsem a on ke mně zvedl pohled. ,,Chápu že ti to vadí, ale Cheryl je má dobrá kamarádka. Sice se s ní moc dlouho neznám, a nevím proč, ale mám k ní velkou důvěru a dobře se mi s ní povídá. Mám ji rád, ale jen jako kamarádku. Jsem jenom na kluky, holky mě vůbec nepřitahují, ano? Jediný kdo se mi na tomto světě líbí, jsi ty. Nechci, ať ti vadí to, že se s ní bavím. Pokud ti to vadí, nemusím se s ní bavit." Dokončil jsem svůj monolog a on se na mě překvapeně podíval.