your smile || larry stylinson

75.kapitola

Probudilo mě prudké škubnutí osoby vedle mě, takže jsem zmateně zamrkal a otočil se na něj. Všude byla ještě tma, takže jsem usoudil že je noc.

Vylekaně jsem vytřeštil oči, když jsem si všiml že Loui brečí a škube sebou.

,,Harry!" Vykřikl zlomeně a nehtama si ryl do dlaní. Byl celý zpocený a horký.

,,Shh, je to jenom sen, probuď se, notak." Řekl jsem vystrašeně a hladil jsem ho po mokré tváři od slz. Posadil jsem se snažil se ho vzbudit.

Najednou Loui prudce otevřel oči a vyděšeně na mě zíral.

,,Byl to jenom sen, všechno je v pořádk-" Nestihl jsem to ani doříct, protože se mi prudce vrhnul kolem krku a drtil mě v pevném objetí.

Znovu se hlasitě rozvzlykal a držel mě tak, jaky by mě už nikdy nechtěl pustit. Možná mě dokonce i trochu škrtil, ale to mi bylo v tuto chvíli jedno.

,,Zlatíčko, neplakej..." Vydechl jsem a hladil jsem ho po zádech.

On si obmotal i nohy kolem mého pasu a pevně si mě k sobě tisknul. Při tom pořád hlasitě vzlykal a celý se třásl. Mně ho bylo v tu chvíli nehorázně moc líto a bolelo mě srdíčko jen z toho ho vidět takto.

,,Všechno je v pořádku, ju? Byl to jenom sen, jsem tu s tebou, nemusíš plakat... Nic se nestalo, lásko..." Šeptal jsem mu uklidňující slova a políbil jsem ho do vlasů.

Loui se po chvíli začal pomalu uklidňovat, až se nakonec jeho vzlyky úplně utišily.

,,Děkuju..." Pošeptal roztřeseným hlasem skoro neslyšitelně a trochu uvolil stisk kolem mého těla.

,,Zlatíčko vůbec mi neděkuj." Odvětil jsem a pohladil ho po vlasech. ,,Povíš mi, co se ti zdálo?"

Loui okamžitě záporně zavrtěl hlavou a zabořil hlavu do mého krku.

,,Dobře, takže půjdeme zase spinkat, ano?" Políbil jsem ho do vlasů.

Loui kývnul, ale nehodlal mě pustit.

,,Budeš mě ale muset pustit, abychom si mohli lehnout, ju?" Pousmál jsem se a pohladil ho po zádech.

Jediný způsob, jak bych si teď totiž mohl lehnout bez toho, abych mu zalehl nohu nebo ruku, byl, že bych ležel na něm, což přece jen... vážím asi o dost více než on, nechtěl jsem ho zalehnout.

Loui znovu záporně zavrtěl hlavou a přitiskl se ke mně ještě víc.

To mě donutilo se usmát. Opatrně jsem si ho zvedl do náruče a položil ho na postel. Pomaličku jsem nad něj nalehl a hlavu jsem si položil na jeho rameno.

,,V pohodě? Nejsem moc těžký?" Zeptal jsem se projistotu.

,,Nejsi..." Pošeptal.

,,Dobře lásko, tak se pořádně vyspi, miluju tě." Usmál jsem se a pohladil ho po tváři.

,,Miluju tě..." Byla poslední věc, co pošeptal než usnul.

***

Když jsem se ráno probudil, Loui si mě stále tisknul k sobě. Usmál jsem se a pokusil se od něj odtáhnout, ale on mě držel opravdu pevně, takže jsem to vzdal a zůstal jsem ležet.

Párkrát jsem ho políbil na tvář, čímž jsem ho vzbudil, takže pomalu otevřel oči a podíval se na mě.

,,Dobré ráno zlatíčko." Usmál jsem se a dlouze políbil jeho sladké rty.

,,Dobré ráno..." Zamumlal a přitulil se ke mně.

Přetočil jsem nás tak, že jsem ležel na zádech a on na mé hrudi.