your smile || larry stylinson

84.kapitola

well, předtím než začnete číst, se vám chci omluvit, že včera nevyšla kapitola. z venku jsem přišla až před jedenáctou a nebylo mi zrovna nejlépe. na wattpad jsem neměla ani pomyšlení.. a dnes jsem byla od rána až do sedmi na brigádě, takže jsem vůbec neměla čas ji zveřejnit. i know, že tu nikoho nezajímá můj program dne, a chcete už číst. píšu to tu jen proto, aby jste si nemysleli, že jsem na vás zapomněla <33

přeji příjemné čtení <3

☾

Probudil jsem se díky pocitu dost nepříjemné úzkosti. Už dlouho jsem se takto necítil, naposledy když jsme se s Louim rozešli. Bolelo mě na hrudi a rychle mi bušilo srdce.

Řekl jsem si, že to bude nějaký kratší stav a pokusil se znovu usnout, ale nešlo to. Bylo mi fakt hrozně, měl jsem pocit, jako by mě to chtělo zabít zevnitř. Už bylo stejně ráno, takže nemělo cenu jít spát.

Sklopil jsem pohled k Louimu a zadíval se na jeho nádherný spící obličej. Proč se mnou vůbec je? Nezasloužím si ho, nic z toho si nezasloužím.

Zůstal jsem ležet na zádech a zavřel jsem oči. Snažil jsem se zhluboka dýchat a nemyslet na ten příšerný pocit. Samozřejmě, že jsem si nechtěl hned dát prášek, určitě to za chvíli přejde. Chtěl jsem to zvládnout. Kvůli němu.

Po několika dlouhých minutách jsem ucítil, jak se malé tělíčko vedle mě pomaličku zvedlo a následně se ke mně přitulilo. Pohladil jsem ho po zádech a on sebou lehce trhnul.

,,Ty už nespíš?" Zeptal se rozespale a jednu ruku si obmotal kolem mě.

,,Už ne." Pokusil jsem se o úsměv.

,,Dobře." Uculil se a přesunul se nade mě tak, že měl lokty opřené vedle mé hlavy. Poté mě dlouze políbil. ,,Usnuli jsme v oblečení, měli bychom se převléct." Uchechtl se a začal mi rozepínat knoflíčky na košili.

,,Zvládnu to i sám." Odvětil jsem, ale on měl zřejmě náladu na provokování.

,,Proč bych ti ale nemohl pomoct?" Skousl si ret a odepnul i poslední knoflíček. 

Dlouze si prohlížel mou hruď, ale nakonec si na mě lehnul a položil si na ní hlavu.

,,Strašně moc ti buší srdce..." Zamumlal a přiložil svou maličkou dlaň na místo, kde se srdce nacházelo.

,,To bude zřejmě z tebe, zlato." Pousmál jsem se, jemně jsem ho odstrčil a zvedl se z postele, abych se mohl převléct.

Doopravdy to ale byla vina té silné úzkosti, která bohužel nechtěla přestat.

,,Nepamatuju si, že by ti ze mě takto bušilo srdce, miláčku." Uculil se Loui, který se ke mně stihl hned přesunout, a obmotal si ruce kolem mého krku, přičemž se přitiskl k mé nahé hrudi.

,,Dneska ti to totiž moc sluší, víš?" Věděl jsem co na něj funguje.

Loui se začervenal a sklopil stydlivě pohled. Poté mě políbil na tvář, odtáhl se a začal se převlékat.

Ne, že bych mu neříkal pravdu, fakt mu to slušelo, stejně jako každý jiný den, ale nechtěl jsem ať ví o těch úzkostech. Řekl jsem mu jen, že jsem je kdysi měl, ale teď už je to v pořádku, ale podle mého názoru se z toho nejde stoprocentně vyléčit. Vždy se to může zase vrátit.

Hodil jsem na sebe nějaké tepláky a tričko, bylo mi to jedno, hlavně jsem potřeboval zase zpátky do postele.

,,Wow, výjimečně jsi mě při převlékání neosahával a neměl perverzní poznámky, co se to s tebou stalo?" Zasmál se Loui.