your smile || larry stylinson

74.kapitola

hahaha všichni úplně nenávidí Harryho po minulé kapitole :Dd doufám, že jste nezačali nenávidět i mě :D snad se to teď spraví <33

☾

Když jsem se ráno probudil, Loui už ležel na zádech a ještě spinkal. Oblékl jsem si černé džíny a vzorovanou košili, u které jsem si rozepnul pár knoflíčků, a vlasy si stáhnul do drdolu.

Opatrně jsem se vrátil na postel a zadíval se tomu rozkošnému stvoření do obličeje. Doufal jsem, že už nebude naštvaný, a že to nějak přejde.

Něžně jsem ho pohladil po tváři a políbil ho na čelo.

,,Dobré ráno, zlatíčko." Pošeptal jsem a Loui se pomalu usmál.

Poté ale ztuhl a odstrčil mou ruku.

,,Dobré." Odsekl a bez toho, aby alespoň otevřel oči, se ke mně otočil zády.

,,Lásko, ty se pořád zlobíš?" Povzdechl jsem si a pohladil ho po rameni.

,,Jo." Znovu mi odsekl.

,,Udělám ti snídani, ano? Co by sis dal?" Usmál jsem se.

,,Nic." Odvětil podrážděně.

,,Dobře, udělám ti třeba vajíčka." Povzdechl jsem si a vstal jsem z postele.

,,Řekl jsem, že nic nechci." Zavrčel a začal taky vstávat.

,,Prosím... Omlouvám se, byla to blbost, už to nikdy neudělám, slibuju." Vydechl jsem a chytil jsem ho za ruku.

,,No to teda doufám." Vytrhl svou ruku z té mé, obešel mě a rychlým krokem odešel z pokoje.

,,Loui notak." Zavolal jsem a vydal se za ním.

Loui seběhl schody a vešel do kuchyně, kde zrovna Niall vařil oběd.

,,Nech mě na pokoji, Harolde." Zasyčel a složil si ruce na prsou.

,,Lásko prosím, neodháněj mě od sebe..." Odvětil jsem smutně a zastavil jsem se těsně před ním.

,,Problémy v ráji?" Uchechtl se Niall a my k němu stočili pohled.

,,Ne, on je idiot." Odsekl Loui.

,,To víme všichni." Zasmál se Niall a začal se znovu věnovat vaření.

,,Jo, jsem idiot, odpusť mi to prosím... Byla to pitomost, neuvědomil jsem si-"

,,To už jsem slyšel mockrát. Nemůžeš někdy myslet předtím než něco uděláš?" Přerušil mě Loui.

,,Nemůžete se jít hádat jinam? Rád bych měl na to vaření trochu klid. Mimochodem, za chvíli to bude hotové." Ušklíbl se Niall a ochutnal svůj výtvor.

,,Dobře, najíme se a pak to vyřešíme, ju?" Otočil jsem se zpátky k Louimu, a ten si jen odfrkl a posadil se ke stolu.

Já si povzdechl, pohladil jsem ho po zádech a posadil jsem se vedle něj.

Po chvíli přišli i ostatní a pustili jsme se do jídla.

Liam si zřejmě všiml té napjaté atmosféry mezi mnou a Louim, takže mi věnoval tázavý pohled.

Já jsem zavrtěl hlavou a tím mu naznačil ať to neřeší. On pokrčil rameny a znovu začal jíst.

Po obědě jsem Louiho chytil za zápěstí i přes jeho menší protesty ho dovedl do našeho pokoje.

,,Loui opravdu jsem nečekal že to dopadne takto, prosím už se na mě nezlob." Začal jsem se svou předem promyšlenou omluvou a zavřel jsem za námi dveře. ,,Miluju tě a nikdy nepřestanu, to ti slibuju. To, jak jsi řekl, že jsi věřil že spolu zůstaneme do konce života... Věřím tomu taky. Chci, abychom spolu byli navždy, protože bez tebe nezvládnu být ani minutu. Nemůžu bez tebe ani usnout, strašně moc tě miluju a jednou... jednou bych si tě rád vzal. To jak jsi začal říkat, že kvůli mě uděláš cokoliv, že se změníš, jen abych s tebou byl... Prosím, nikdy tohle kvůli nikomu nedělej. Navždy zůstaň takový jaký jsi, protože jsi naprosto úžasný, miluju tě naprosto celého, do posledního detailu, ať už po stránce chování nebo vzhledu. Nikdy bych nechtěl, aby ses nějak měnil, vždyť jsi úplně dokonalý... Lituju toho, že jsem vymyslel takovou píčovinu, opravdu mě to mrzí, tak prosím, už nebuď naštvaný..." Povzdechl jsem si a chytil jsem jeho ruce do těch svých.