your smile || larry stylinson

8.kapitola

V tom do kuchyně vešel Zayn, zřejmě chtěl ještě něco dodat předtím než jsem vlastně utekl z jeho pokoje a když uviděl Louise tak se zasekl.

,,Nevěděl jsem že budeš vařit s Olívií." Ušklíbl se, odešel a zabouchl za sebou dveře.

,,Olívií?" Zeptal se nechápavě Louis a nadzvedl obočí.

,,Ptal se jak se jmenuje ta holka co tu vzdychala přes celý barák." Rozesmál jsem se a on na mě hodil uražený pohled. ,,Notaak zlato, mně se tvoje vzdychání moc líbilo..." Vyplázl jsem na něj jazyk.

On mi dal pohlavek, pak si stoupl ne špičky a zašeptal mi do ucha. ,,Jdem na to?"

Mně se rozšířily zorničky a olízl jsem si spodní ret. ,,Teď?"

,,Jo, mám na to chuť..." Pošeptal mi zase a pak vyprskl smíchy. ,,Myslel jsem dělat ten oběd. Měl ses vidět jak si se tvářil." Řekl a propukl v záchvat smíchu.

Panebože Harolde, ty taky nemyslíš na nic jiného. Uraženě jsem si odfrkl a otočil se k němu zády.

,,Notaak, promiiiň. Mě ale tak moc baví tě provokovat." Dodal a znovu se rozesmál.

,,Hahaha, strašně vtipný." Řekl jsem ironicky a pustil se do vaření. ,,Nechceš jít provokovat někoho jiného?"

,,Aale, já vím že mě tu chceš." Provokativně se na mě Louis usmál.

,,V tom máš vlastně pravdu, fakt tě chci." Ušklíbl jsem se na něj a pokračoval ne vaření.

,,Tak jsem to nemyslel..." Zamumlal a sedl si na linku. ,,Co to vlastně vaříš?"

,,Zapečené brambory a vepřovým masem." Odpověděl jsem a snažil se soustředit na recept.

,,Á chceš nějak pomoct?" Zeptal se zřejmě znuděný Louis.

,,Ehm jo, mohl bys třebaa... sedět na místě a být zticha? Není to moc náročné?" Ušklíbl jsem se na něj a on mě zpražil pohledem.

,,Heej, ale když já se tak nudiiim..." Povzdechl si.

Ignoroval jsem co říká a uklidil linku přede mnou, abych mohl pokračovat dalším postupem a nezavazelo mi špinavé nádobí. Když jdem vařil, nemohl jsem dělat nic jiného. Vaření jsem miloval.

Louis to zřejmě viděl jako příležitost upoutat mojí pozornost tak mi podlezl ruce a vyskočil na linku kterou jsem si právě uklidil. Spokojeně se usmál když jsem ho chytil pod stehny a vzal si ho do náruče, ale když zjistil, že jsem to udělal jen proto abych ho posadil na místo kde seděl předtím, tak se mu úsměv z tváře zase vytratil.

Vaření byla moje vášeň. Vařil jsem rád a podle mě aji dobře.

Bylo vtipné sledovat Louiho jak se zoufale snaží stočit mou pozornost na něj. Normálně bych se mu věnoval, byl důležitější než cokoliv na světě ale chtěl jsem mu oplatit tu jeho blbou srandu.

Nachvilku opravdu zůstal sedět na tom místě kam jsem ho položil, pak se mu ale v hlavě zrodil další plán na odreagování mé pozornosti. Seskočil z linky a šel ke mně zezadu, chytil mě za ramena a vyskočil mi na záda.

,,Sakra Louisi!" Vyhrkl jsem když mi došla trpělivost. ,,Nech mě ještě dodělat ten oběd, pak to bude hotové a já se ti budu zase věnovat. Jen mě nech to ještě v klidu dodělat." Zase jsme ho posadil na to stejné místo kde seděl předtím a dal mu pusu na čelo.

Jeho chování bylo roztomilé, ale zároveň jsem opravdu potřeboval vařit ten oběd.

On se spokojeně usmál, protože dosáhl svého a opravdu seděl a v tichosti mě pozoroval.