your smile || larry stylinson

72.kapitola

Po probuzení jsem se hned zmateně rozhlédl, protože jsem v mém pokoji rozhodně nebyl, ale pak jsem si vzpomněl, že jsme na Niallově chatě.

Otočil jsem se ke svému krásnému příteli a uculil jsem se. Vypadal tak rozkošně, vlasy měl rozcuchané... Byl dokonalý.

Jemně jsem ho pohladil po tváři a přitáhl mu peřinu až ke krku, protože bylo docela chladno.

Vstal jsem z postele, abych mu donesl nějaké čisté oblečení. Položil jsem mu ho vedle postele, oblékl jsem se a lehnul si zpátky vedle něj.

Ucítil jsem slabou bolest v oblasti zadku, kterou jsem cítil dosud poprvé, ale při vzpomínce na minulou noc jsem si uvědomil z čeho to je.

Pořádně jsem Louiho zabalil do peřiny a přitulil se k němu. Po chvíli se pomalu protáhnul a zívnul si.

,,Aww, dobré ráno, zlatíčko." Uculil jsem se a políbil ho na čelo.

,,Dobré ráno, lásko..." Zamumlal a přitiskl se ke mně.

Bože, takto mi snad ještě nikdy neřekl... Je tak rozkošný... Sklonil jsem se k jeho rtům a začal ho něžně líbat. Loui samozřejmě spolupracoval a přikryl pod peřinu i mě.

V tu chvíli si uvědomil, že na sobě nemá žádné oblečení, takže se začervenal a zkontroloval, že je celé jeho tělo zakryté.

,,Těším se na to, až mi tady budeš chodit úplně v pohodě nahý a vůbec se nebudeš stydět." Zasmál jsem se a pohladil ho po tváři.

,,Nejsem si jistý, jestli se vůbec dočkáš." Zasmál se i Loui a vzal si čisté oblečení.

Dřív než se ale stihnul začít oblékat, prudce jsem chytil jeho ruce nad hlavou a klekl si nad něj tak, že jsem tu zabránil jakémukoliv pohybu. Peřina mu naštěstí pro mě spadla na zem vedle postele, takže pode mnou ležel v celé své kráse.

,,Harolde okamžitě mě pusť!" Vypískl Loui a začal sebou škubat, aby se vyprostil z mého sevření, bohužel pro něj ale marně.

,,Co za to?" Skousnul jsem si ret a pohledem přejížděl po celém jeho těle.

,,Harry..." Zakňučel už celý rudý studem a prosebně se na mě podíval.

,,Lásko notak, nemáš se za co stydět, jsi nádherný..." Vydechl jsem užasle a konečky prstů přejížděl po jeho hrudi.

,,Prosím, nech mě se alespoň obléct..." Povzdechl si Loui a já ho s nespokojeným zavrčením pustil.

Loui okamžitě popadl boxerky a oblékl si je, hned na to následovaly tepláky a tričko. Poté se zvedl a došel k mé tašce, ze které vytáhnul mou mikinu a obléknul si jí.

,,Sluší ti to." Usmál jsem se a stáhl si ho zpátky na postel.

,,Tobě taky." Uculil se Loui a posadil se obkročmo na úrovně mého podbřišku.

Poté se otočil k velkému zrcadlu na dřevěné skříni a vytřeštil oči při pohledu na své rozcuchané vlasy.

,,Pane bože, to jsi mi nemohl říct že moje vlasy vypadají jako vrabčí hnízdo?" Zaúpěl a začal si je spravovat.

,,Řekl jsem ti to ve slovním spojení sluší ti to, protože je to rozkošný." Zasmál jsem se a ruce si položil na jeho boky.

,,To sotva." Odvětil ironicky a kriticky se podíval na svůj odraz v zrcadle.

Svou ruku jsem přesunul do jeho vlasů, které jsem mu znovu rozcuchal.

,,Harry notak, teď jsem to spravil." Povzdechl si Loui a probodl mě pohledem.