your smile || larry stylinson

34.kapitola

Pak se začalo stmívat, protože jsme tam byli opravdu dlouho.

Sedl jsem si na místo řidiče a Liam na místo spolujezdce.

Nechápu, proč nás tam ta ženská držela tak dlouho. Vždyť to byly pořád ty samé otázky dokola.

Něco přes půl hodiny jsme jeli a povídali si. Naprosto jsem zapomněl napsat Louimu, že už jedu, ale to nevadí. Když jsem konečně zaparkoval před naším domem, vešli jsme dovnitř.

Vyšel jsem nahoru, až do mého pokoje, kde jsem předpokládal že bude Loui. Bohužel tam ale nebyl, tak jsem šel do jeho pokoje.

Když jsem otevřel dveře, seděl Loui na okraji postele a něco dělal na notebooku. Vypadalo to, že si mě nevšiml, tak jsem k němu přišel, nahnul se a políbil ho. On se ale odtáhl.

,,Jenom tu něco dodělám, počkej chvilku." Řekl a znova se začal soustředit na svůj notebook.

,,Tak ty mě tam spamuješ zprávama, že ti chybím a kdy se vrátím, a když se konečně vrátím tak řekneš že musíš něco dodělat?" Uchechtl jsem se, posadil se vedle něj a chytil ho za pas.

On vůbec nijak nereagoval, což se mi nelíbilo a chtěl jsem jeho pozornost, tak jsem mu podlezl ruce a sedl si mu obkročmo na klín. Nohy jsem si obmotal kolem jeho pasu a ruce taktéž, bradu jsem si opřel o jeho rameno.

,,Harry, počkej tak 15 minut, prosím." Zamumlal se zrakem pořád přilepeným k obrazovce notebooku.

Vůbec se mi nelíbilo že mi nevěnuje svou pozornost. Strašně mi chyběl, a teď se chová, jako bych tu celou dobu byl. Proto jsem ho začal líbat na krku a občas jsem i jemně skousl jeho kůži.

,,H-Harry... Nech mě těch chvíli pracovat prosím..." Byl rozhozený tím, že jsem 'obstarával' jeho krk.

,,Louuu, to uděláš jindy." Zašeptal jsem a nepřestával líbat jeho krk. ,,Chyběl jsi mi."

,,Ty mně taky, ale- ahh..." Z hrdla je mu vydral vzdych, když jsem ho kousl do krku. Věděl jsem, že na to bude reagovat nějak takto, proto jsem to udělal.

,,Žádné ale. Notaak, věnuj se mi..." Řekl jsem skoro až zoufale a přitiskl se k němu co nejblíž.

,,Musím to mít dneska hotové, počkej chvíli." Řekl důrazně a já si povzdechl a slezl z něj.

Pak jsem ale pohledem sjel na jeho rozkrok, a zjistil jsem, že má malý problém. Pobaveně jsem si skousl ret a přisedl si k Louimu blíž.

,,Ale ale, že by tu přece jen někdo žádal o mou pozornost?" Ušklíbl jsem se a pohledem zase sjel níž.

Loui se na mě nechápavě otočil, pak si všiml kam se dívám a podíval se tím směrem taky. Vytřeštil oči, chňapl po nejbližším polštáři a zakryl svůj klín. Celý zrudl a znejistěl.

,,P-promiň." Vykoktal a já překvapeně nadzvedl obočí.

On se mi za to omlouvá? Opravdu?

,,Proč se omlouváš? To je v pořádku..." Skousl jsem si ret a notebook z jeho klína postavil na stůl.

,,H-Harry-" Chtěl něco říct, ale já ho přerušil krátkým polibkem.

,,Nechceš třeba pomoct?" Zavrněl jsem a sundal mu polštář z klína, což způsobilo to, že ještě víc zrudl.

,,N-ne, já to m-musím dodělat." Řekl přidušeně, ale já věděl že to momentálně nemá šanci dodělat.

,,To počká... Ale víš co nepočká?" Zeptal jsem se hravě a rukou přejel přes oblečení po jeho naběhlé erekci.