your smile || larry stylinson

53.kapitola

Ucítil jsem prudkou bolest hlavy, jakoby mi do ní někdo bodal nožem, a rychle jsem se vymrštil do sedu. Všude kolem byla tma, takže jsem usoudil že je ještě noc. Bolest byla ještě intenzivnější než předtím, tak jsem se pevně chytil za hlavu a silně sevřel víčka k sobě, jakoby mi to snad mohlo pomoct.

Ucítil jsem jak se kolem mě obmotaly dvě paže a lehce sebou cukl, protože jsem to nečekal. Loui si mě přitáhl na klín a zase mě hladil po vlasech a po zádech.

,,Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit..." Pošeptal jsem, i když bylo docela těžké mluvit, když jsem měl pocit že se mi hlava roztříští na milion kousíčků.

,,V pořádku, mně to nevadí." Odvětil Loui a políbil mě do vlasů.

Nevím, jestli jsem si to jenom nalhávat nebo to byla pravda, ale když jsem ucítil jeho rty na svých vlasech, měl jsem pocit, jakoby se bolest trochu zmírnila.

Potřeboval jsem ho, potřeboval jsem ať je se mnou, a pak bylo všechno v pořádku. Nemluvím jen o tomto, mluvím úplně o všem. Potřebuju ho mít ve svém životě, protože jinak nezvládnu nic. Musím cítit ten pocit, že mi mou lásku opětuje, jinak prostě nebudu moct žít dál.

,,Potřebuju tě..." Vydechl jsem potichu a i přes to, že to bylo namáhavé, jsem k němu zvedl hlavu.

,,C-co?" Nechápal Loui a zmateně se podíval na můj obličej.

,,Potřebuju aby jsi byl navždy se mnou, jinak to nezvládnu, potřebuju tě..." Pošeptal jsem a opřel si hlavu o jeho hruď.

,,Navždy tu pro tebe budu, navždy budu jenom tvůj." Řekl Loui a pevně mě k sobě přitiskl.

Nevím proč jsem to řekl nahlas, v tuto chvíli jsem byl unavený a pořád mě bolela hlava, i když už ne tak moc.

Pak jsem pravděpodobně usnul v jeho náruči, protože si dál nic nepamatuju.

***

Když jsme se probudil, necítil jsem kolem mě Louiho, tak jsem se zavřenýma očima šmátral kolem sebe, abych ho našel. Bohužel nebyl ani tam, tak jsem si povzdechl a otevřel oči.

V pokoji nebyl, takže jsem usoudil že šel dolů. Na stolku vedle mé postele byla sklenice s vodou a prášek na bolest hlavy, i když byl v této chvíli naprosto zbytečný, protože pochybuju že to pomůže i na tohle. I přes to jsem si ale prášek dal ho pusy a zapil ho.

Protřel jsem si obě oči a opatrně vstal. Samozřejmě se mi zase zamotala hlava, tak jsem se přidržel zdi a chvíli počkal.

Když jsme si byl jistý že se nesvalím na zem, odtáhl jsme se od zdi a vyšel ven z pokoje. Sešel jsem schody a vešel do kuchyně, kde stál Loui u sporáku a smažil vajíčka.

Pomalu jsem se k němu přiblížil a když jsem byl těsně u něj, rychle jsem k němu přiskočil a obmotal si ruce kolem jeho pasu.

Loui sebou silně trhnul a otočil ke mně hlavu. ,,Harry! Víš jak jsem se lekl?" Zasmál se.

,,To byl účel, zlato." Usmál jsem se a začal ho jemně líbat na krku.

Loui spokojeně přivřel oči a naklonil hlavu na stranu, aby mi udělal lepší přístup k jeho krásnému krku.

Když jsem ho začal lehce kousat, slabě zavzdychal. ,,Harry, dělám vajíčka."

,,Toho jsme si všiml taky." Odvětil jsem a začal si označkovávat jeho krk.

,,Tím jsem myslel to, ať mě přestaneš rozptylovat, nebo to spálím." Řekl a mírně zaklonil krk.

,,Podle mě se ti toto rozptylování moc líbí a vajíčka máš hotové, tak se mi pojď věnovat." Uchechtl jsem se a vypnul mu sporák.