your smile || larry stylinson

59.kapitola

Kolem deváté jsem se rozhodl vstanout z postele, protože už mě nebavilo celou noc ležet a zírat do stropu.

Převlékl jsem se do černého trička a džín stejné barvy. Pročesal jsem si vlasy a stáhl jsem si je do drdolu, aby mi neustále nepadaly do obličeje.

Sešel jsem dolů abych si udělal kafe, které jsem díky tomu, že jsem celou noc nespal opravdu potřeboval. Posadil jsem se na stůl a po chvíli vešel Liam.

,,Ty jsi nespal?" Zeptal se Liam při pohledu na mě.

,,Proč? To je to tak vidět?" Uchechtl jsem se tím zoufalým způsobem.

,,Ano je, měl by jsi spát." Odvětil Liam a taky si udělal kafe.

,,Myslíš si, že nespím schválně? Bez něj neusnu..." Zamumlal jsem a sklopil pohled ke svému hrnku.

Liam si povzdechl a posadil se vedle mě. ,,Jak to včera dopadlo? Nechal si to vysvětlit?"

,,Co myslíš? Nenechal, skončilo to... jinak než jsem čekal..." Zamumlal jsem, protože jsem si uvědomil co se včera stalo.

,,Jak to skončilo?" Zeptal se Liam, kterého tón mého hlasu zaujal.

Nadechl jsem se abych mu odpověděl, ale přerušilo nás otevření dveří, ve kterých stál Loui. Zase na sobě měl mikinu, která zakrývala obvaz na jeho levém zápěstí. Pod očima měl kruhy, které naznačovaly, že taky nic nenaspal.

,,Oba by jste toho měli nechat, jenom vás to ničí." Povzdechl si Liam a Loui se zarazil.

,,Ty se do toho nepleť." Odsekl Loui a odešel z místnosti.

,,Nemá to cenu..." Zničeně jsem si povzdechl a dopil poslední zbytek kafe.

Všechen čas až do oběda jsem strávil ve svém pokoji a nepřítomně jsem zíral do prázdna. Ničilo mě být bez něj, potřeboval jsem ho. Tak zoufale moc jsem ho potřeboval.

Pak jsem se odebral do kuchyně, jelikož jsem měl dneska vařit oběd. Chybělo mi to, jak tu byl vždycky se mnou a neustále mě provokoval.

Když jsem měl oběd hotový, donesl jsem ho do jídelny a zavolal ostatní. Loui přišel jako poslední, zase s velikou mikinou na sobě a nepřítomně hleděl před sebe.

Já jsem si sedl ke stolu a zničeně ho pozoroval.

,,Pane bože, nedá se na vás koukat." Povzdechl si otráveně Niall a Loui ho zpražil pohledem. ,,Dokonce mi chybí i to vaše neustále ožírání obličejů." Uchechtl se.

Loui prudce vstal a rychlým krokem odešel z místnosti. Lokty jsem si opřel o stůl a obličej si schoval do dlaní.

,,Pojď, dáme si cígo." Řekl Liam a chytil mě za rameno.

Zhluboka jsem se nadechl a přikývl jsem. Šli jsme na balkón a oba jsme si zapálili.

,,Hele..." Začal Liam a já k němu stočil pohled. ,,Něco jsem dostal a napadlo mě, že to můžeme spolu... spotřebovat." Řekl tajemně a já nechápavě nadzvedl obočí.

Liam vytáhl z kapsy malý sáček a já vytřeštil oči. Byla v něm tráva.

,,Děláš si srandu? Kde jsi to sebral?" Zeptal jsem se užasle a sáček si pohlížel.

,,Můj kámoš mi to dal. Tak co na to říkáš? Půjdeme?" Ušklíbl se Liam a sáček znovu schoval do kapsy.

,,Samozřejmě!" Zasmál jsem se.

,,Máš ještě papírky a filtry?" Zeptal se Liam a já zapřemýšlel.

,,Asi bych nějaké měl ještě mít, hned jsem zpátky." Odvětil jsem a vydal se do svého pokoje.