your smile || larry stylinson

77.kapitola

Někdy uprostřed noci mě nechtěně probudil Loui, který se trochu rychleji pohnul. Myslel jsem si, že spí a jen se nějak převalil, ale když mě něžně pohladil po tváři a znovu změnil polohu, došlo mi že asi nespí.

,,Jaktože nespinkáš, lásko?" Pošeptal jsem do ticha a pomalu jsem otevřel své rozespalé oči.

,,P-promiň, já tě nechtěl vzbudit..." Povzdechl si Loui a omluvně se na mě podíval.

,,To je úplně v pořádku, nevadí mi to. Jaktože nespinkáš?" Zeptal jsem se starostlivě.

,,Nevím, nemůžu usnout..." Pokrčil rameny.

,,Něco se ti zdálo?" Opatrně jsem se zeptal a lehnul jsem si k němu blíž.

,,N-ne... Nebo vlastně jo... a-ale to s tím asi nějak nesouvisí..." Zamumlal a sklopil pohled.

,,Copak se ti zdálo?" Zeptal jsem se.

,,J-já o tom... nechci mluvit..." Odvětil tiše.

,,Dobře zlatíčko, nemusíš. Co kdybych ti šel udělat čaj, aby se ti lépe spalo?" Pousmál jsem se.

,,Ne Harry, to určitě ne. Jdi normálně spát, nemusíš kvůli mně-"

,,Nepůjdu spát, dokud neusneš." Usmál jsem se. ,,Půjdu ti udělat nějaký čaj, aby se ti lépe usínalo, ju?"

,,D-děkuju..." Zamumlal. ,,Ale půjdu s tebou, nechci tu být sám."

Je roztomilé, jak beze mě nevydrží ani pár minut.

Vyhrabal jsem se z postele a jako první jsem podal Louimu čisté oblečení. Poté jsem se oblékl i já.

Loui si ještě došel k mojí tašce a vzal si mou mikinu.

,,Zase mi kradeš mikiny?" Zasmál jsem se, když si ji Loui oblékl.

On se jen uculil a pokýval hlavou.

Propletl jsem si s ním prsty a společně jsme se vydali do kuchyně. Všiml jsem si, že je něco po druhé hodině.

,,Jaký by sis dal čaj?" Zeptal jsem se ho při tom, když jsem ho vysadil na linku a dal vařit vodu.

,,Umím si ho udělat i sám." Uchechtl se.

,,To věřím, ale budeš si muset zvyknout, že teď za tebe budu dělat všechno já." Zasmál jsem se a políbil ho na tvář.

,,Nějaký ovocný, děkuju." Usmál se a protočil oči.

,,Jak si přejete, pane." Lehce jsem se mu uklonil a zalil jsem mu ovocný čaj.

Loui vyprskl smíchy a hrnek si vzal do ruky.

,,Jseš vůl." Řekl hned nato a dal nohy od sebe, abych si mezi ně mohl stoupnout, což jsem taky hned udělal.

,,Ale tvůj vůl." Zasmál jsem se a obmotal si ruky kolem jeho pasu.

,,Jenom můj." Pošeptal do mých rtů a políbil mě.

,,Hmm, co kdybychom si sedli do obýváku ke krbu?" Uculil jsem se a Loui přikývl.

Chytil jsem ho pod zadkem a opatrně si ho zvedl do náruče. Donesl jsem ho až ke křeslu, které bylo nejblíže krbu, a posadil jsem ho do něj.

Poté jsem šel ještě přiložit, aby oheň nevyhasl a bylo tu větší teplo. Došel jsem zpátky k Louimu, který mě zaujatě pozoroval, a obkročmo jsem se posadil za něj. On se opřel o mou hruď a usrkl ze svého hrníčku.

,,Jak často se ti zdají špatné sny?" Prolomil jsem ticho.

,,Občas..." Zamumlal a ruce si zahříval a horký hrníček.