your smile || larry stylinson

55.kapitola

Probudil mě dlouhý polibek na mé rty a já jsem pomalu otevřel oči.

,,Dobré ráno." Usmál se Loui a znovu mě políbil.

,,Dobré ráno, zlato." Úsměv jsem mu opětoval a ruce si obmotal kolem jeho pasu.

Miloval jsem tyto rána. Fakt, že jsme v nemocnici mi to trochu kazil, ale i tak jsem miloval probudit se vedle něj. První co po ránu uvidět je jeho krásný obličej, první co uslyšet je jeho hlas a první co ucítit jsou jeho rty. Pokaždé co jsem se takto probudil, byl můj den o moc lepší. Vždycky jsem se cítil tak úžasně a bezstarostně.

Podíval jsem se na hodiny a ztuhl jsem. Bylo přesně devět.

,,Co je?" Zeptal se Loui nechápavě.

,,Je devět, každou chvíli přijde sestra." Vyhrkl jsem.

Loui ze mě hned slezl a začal si obouvat boty. Zvedl jsem se z postele a došel k vedlejšímu lůžku, vzal jsem poskládanou peřinu a vrátil ji na postel tak, aby to vypadalo že tam Loui spal. Pak jsem se zase vrátil na mou postel, přesně ve chvíli kdy sestra otevřela dveře.

,,Dobré ráno, pane Stylesi, jak jste se vyspal?" Nasadila zářivý úsměv a došla k mé posteli.

,,Dobré ráno, vyspal jsem se dobře, kdy budu moct jet domů?" Zeptal jsem se na otázku která mě fakt zajímala.

,,Ještě budete muset chvíli počkat, pane Stylesi. Za dveřmi čeká vaše matka, mám jí pustit dál?" Zeptala se a zamrkala svýma dlouhýma řasama.

Všiml jsem si že Loui ztuhl a nervózně se ošil na židli.

,,Ano, pusťte ji dál." Odvětil jsem a ona jen kývla a odešla.

,,Harry! Jsi v pořádku? Co se stalo?" Zeptala se moje mamka když vešla do pokoje a starostlivě si mě prohlédla.

,,Jsem v pohodě, za chvíli půjdu domů." Usmál jsem se a otočil se na Louiho. ,,Tohle je Louis, je to... je to můj-"

,,Ale já přece vím kdo to je. Těší mě, jsem Anne." Pousmála se na Louiho a zase se otočila na mě.

Kdyby mě mamka nepřerušila, řekl bych jí že je Loui můj přítel. Chtěl jsem ať to ví, není důvod to nějak protahovat.

,,T-taky mě těší." Nervózně se usmál Loui, ale moje mamka už ho neposlouchala.

,,Za chvíli už budu muset jít, spěchám do práce." Oznámila mi mamka a zkontrolovala čas na svých hodinkách.

,,A co tu děláš?" Zeptal jsem se.

,,To se ani nemůžu podívat na svého syna když je v nemocnici?" Nadzvedla obočí a pohladila mě po tváři.

,,Samozřejmě že můžeš." Zamumlal jsem.

,,Někdy přijď na večeři a vem sebou i tu Kendall nebo jak se jmenuje, moc vám to spolu sluší." Usmála se mamka a Loui sklopil pohled k zemi.

,,Já s ní nejsem, však víš že Simon jen chce, ať se to řeší v novinách." Odsekl jsem a ona se zamračila.

,,To je škoda, je to moc hezká holka, hodili by ste se k sobě." Pousmála se mamka a zastrčila si pramínek vlasů za ucho.

,,Mám někoho jiného." Řekl jsem a Loui ke mně zvedl pohled.

,,Tak doufám, že to je stejně hezká holka jako ta Kendall, působí moc sympaticky." Vydechla a já se zamračil.

,,Chtěl bych ti něco říct..." Začal jsem a koutkem oka se podíval na Louiho, který se zhluboka nadechl. ,,Chápu, že nebudeš zrovna dvakrát nadšená, ale chci ti říct že-"