your smile || larry stylinson

19.kapitola

Došli jsme společně až ke stánku s pitím a koupili si ho. Bylo sice předražené, ale co čekat když jsme na pouti, že ano.

Opravdu netuším proč jsem je pozval ať jdou s náma. Vypadaly sympaticky a měl jsem chuť se s někým novým pobavit.

,,No a... mohly bychom se na něco zeptat?" Zeptala se nervózně Tess, když jsme si sedli na lavičku ve stínu.

Lavička byla v nějakém altánku, takže na nás naštěstí nikdo neviděl.

,,Jasně, ptej se." Usmál se Loui a usrkl si ze svého pití.

,,Ono je to takové blbé... no... Prostě... my vás už posloucháme dlouho aaa... hodně lidí mluví o tom že by... jako mohlo... být něco mezi váma dvěma... No a já vím že nám asi nic neřeknete, ale jen pokud to je pravda, tak chci ať víte, že vás stoprocentně podporujeme." Usmála se stydlivě Kate a my na ně chvíli jen zírali.

Co na to máme říct? Máme jim říct pravdu? Je to od nich hezké, ale zas je špatné že to jde až tak moc poznat. Je pravda že ta fotka jak dávám Louimu kytku asi není moc "nenápadná", ale i tak.

Podíval jsem se na Louise, který zřejmě také nevěděl co říct. Rozhlédl jsem se kolem, jestli nás opravdu nikdo nevidí a nikdo není v okolí aby to mohl slyšet.

,,Ano, jsme spolu. Netuším proč vám to říkám, ale vypadáte že se vám dá věřit." Pošeptal jsem a ony vytřeštily oči.

Louis se jen usmál a propletl si se mnou prsty.

,,Wow... J-já děkuju že nám věříte a... Páni, jste fakt roztomilý pár." Vydechla Tess. Zřejmě obě nevěděly co říct, protože se vám asi denně nestává že potkáte své oblíbené zpěváky a oni si s vámi jen tak povídají.

,,Děkujeme." Usmál se Loui.

,,A co vy? Máte nějakého kluka?" Zasmál jsem se. Kate se na obličeji mihl zvláštní výraz, který jsem nedokázal pojmenovat.

,,Nemáme." Uchechtla se Tess. ,,Pořád nemůžu uvěřit že tady s váma právě sedíme a normálně si s váma povídáme."

,,Jsme vděční za to že nepištíte nebo neječíte, to je totiž někdy docela otravné." Ušklíbl jsem se.

,,To chápu." Řekla Kate. ,,Chystáte se to říct všem?"

,,Co myslíš?" Nechápal jsem.

,,No... Že jste spolu." Vysvětlila Kate a usmála se.

,,Zatím ne... Je to složité." Smutně se usmál Loui a já věděl přesně o čem mluví.

Samozřejmě že bychom to chtěli říct všem. Kéžby to ale bylo tak jednoduché. Ani si nedokážu představit reakci Simona. Časem se to dozví, chceme ale počkat co nejdéle. Čím později to zjistí, tím lépe. Sice bychom se rádi procházeli ruku v ruce ulicema, ale tohle nám zatím vyhovovalo. U Simona nikdy nevím co čekat, je neskutečně náladový a vytočí ho i maličkost. Jsem rád, že ho vlastně skoro nevídáme. Jsou období kdy jsme s ním pořád, a to jsme všichni jenom vynervovaní a naštvání. Lepší je ho mít dál od těla.

,,Harry?" Drkl do mě Loui a já zamrkal.

,,Ano?" Otočil jsem se na něj.

,,Ptal jsem se, jestli půjdeme najít kluky. Nemusíš se bát, určitě už mají všechno proježděné, takže tě nebudou nikam nutit chodit." Zasmál se Loui spolu s holkama.

,,Jo, můžem." Odpověděl jsem a neřešil jeho další poznámku k mému strachu z těchto věcí.

Vstali jsme a procházeli se kolem stánků, jelikož pouť byla opravdu velká a my netušili kde by mohli kluci být.