your smile || larry stylinson

26.kapitola

,,No konečněěě, už jsem se bál že jsi na mě zapomněl." Zasmál se když jsem vešel do dveří a zavřel je za sebou. S prázdným výrazem jsem se posadil k němu na postel.

,,Stalo se něco?" Zeptal se hned, když si všiml jak se tvářím.

,,Ne nestalo, v pohodě." Snažil jsem se nasadit co nejvíce přesvědčivý úsměv.

,,Vidím že se něco děje... Povídej." Posadil se do tureckého sedu a podíval se mi starostlivě do očí.

,,Nic se neděje." Trval jsem si na svém, podíval se jinam a doufal, že to nebude řešit.

,,Copak? Někdo ti něco řekl? Pověz mi to." Zeptal se starostlivě, chytil mě za bradu a otočil mi hlavu tak, abych se mu podíval do očí. ,,Jsem tady pro tebe, ano?"

Ach jo, nechtěl jsem to řešit. Upřímně nechápu proč jsem si tu Niallovu poznámku tak vzal k srdci... Vůbec jsem se na něj nezlobil, spíš vytáhl něco, co jsem chtěl pohřbít někde uvnitř sebe a nikdy se k tomu nevracet. Musím ale uznat, že jsem nad tím občas v noci, když jsem nemohl usnout, přemýšlel. Byla to prostě věc, na kterou jsem hodně citlivý, a vím, že ještě dlouho budu.

V očích se mi zaleskly slzy, já ale rychle zamrkal abych je zahnal.

To se mi teď fakt chce brečet kvůli tomuto? Měl bych se sebrat...

,,Sakra Harry, copak se stalo?" Zeptal se a stiskl mi ruku, jelikož si všiml mého pokusu zahnat slzy.

,,Já jen... je to blbost, neřeš to..." Zamumlal jsem a znovu sklopil pohled.

,,Zlatoo, není to blbost, povídej." Pousmál se a já k němu zvedl pohled.

Povzdechl jsem si. ,,Provokoval jsem Nialla, dneska jde na rande s Tess a já se ho zeptal jestli přijde i s ní a on řekl... že není jako já, že si toho člověka nevezme hned po první schůzce do postele..." Zamumlal jsem a on zatnul ruce v pěst. ,,Nemyslel to zle, pak se mi omlouval že to tak nemyslel ale... já nevím, je to blbost, promiň že tě s tím otravuju.'' Dokončil jsem svůj monolog a znovu sklopil pohled.

,,Uff... Vůbec mě s tím neotravuješ, jsem moc rád že jsi mi to řekl. Niall neměl právo něco takového říct a momentálně mám chuť mu jednu vrazit. Na druhou stranu chápu že to tak nemyslel, takže si to možná rozmyslím." Ušklíbl se. ,,Harry, poslouchej mě. Vím že o tomto nerad mluvíš a chápu že je to pro tebe citlivé téma. Nemá ale pravdu, to co řekl z tebe dělal Simon, nebyl jsi to ty. Je pravda že jsi asi měl... více vztahů než... třeba já... Ale to neznamená že jsi... děvkař, nebo něco takového." Pokračoval a přitáhl si můj obličej blíž, aby se mi díval přímo do očí. ,,Jsi nejlepší muž kterého jsem za celý svůj život poznal. Jsi neskutečně talentovaný, krásný a hlavně úžasný, neber si k srdci tyhle poznámky. Strašně moc tě miluju, a to se nikdy nezmění. Nikdo, opravdu nikdo, nemá právo tě za něco soudit, ano? Jestli ještě někdo něco takového řekne, přísahám že mu jednu vrazím. Takto s tebou totiž nikdo mluvit nebude." Dokončil svůj monolog a zastrčil mi pramínek vlasů za ucho.

Do očí se mi znovu nahrnuly slzy a já se tiše rozvzlykal. Loui si mě stáhl do náruče a položil mi hlavu na jeho hruď. Jednou rukou mě hladil po vlasech a druhou si mě přitáhl blíž. Křečovitě jsem sevřel jeho tričko v prstech a nechal slzám volnou cestu.

,,Ššš, neplakej..." Pošeptal a stále hladil mé kudrnaté vlasy.

Tohle jsem potřeboval. Být v jeho objetí a vybrečet se. Uvědomil jsem si, kolik jsem toho držel v sobě. Momentálně jsem se cítil strašně slabě a blbě, ale potřeboval jsem to dostat ven. Všechno se to ve mně hromadilo, a teď konečně jsem to pustil ven.