Maska hraběnky

4.

Slunce pomalu zapadlo a z lesa se ozvaly první zvuky nočních šelem.

Být to na Arenovi, pokračoval by v cestě i přes noc, aby se do hradu dostali co nejdříve, ale musel uznat, že Hrabě měl pravdu, když říkal, že se Ealia rychle unaví.

Každou chvíli sebou trhla, jak se pokoušela zůstat vzhůru a myslela si, že on to nevidí.

S povzdechem stočil koně k místu, kde podle map ležela malá jeskyně, kde by se mohli na noc utábořit.

Seskočil a přivázal koně kousek od vchodu do něčeho, co se snad ani za jeskyni považovat nedalo. Byl to jenom malý skalní převis, který je mohl ochránit před slabým deštěm.

Usadil se na zmrzlou zem a radši ani nerozdělával oheň, který by sice zaplašil šelmy, ale taky by přivedl něco mnohem horšího.

„Tak jakou roli budu hrát?" zeptala se a klesla na zem, vedle něj.

„Potřebuji se dostat blízko k princi, takže... Služebnou?" Tiše se rozesmál, když si jí představil ve služebnickém stejnokroji s dýkou za zády.

Okamžitě se zase uklidnil. „Ne. Hrabě vymyslel něco, co se ti bude líbit. Tvou rolí je Hraběnka z Mračných skal." Na obličeji se jí usadil spokojený úšklebek.

„A moje jméno? Nemůžu přijít na hrad s tím, že moje jméno je Ealia Natae." Opřela se o kamenitou stěnu. Havran na jejím rameni zakrákal a přešlápl.

„Jméno je jen tvoje vlastní volba." Vytáhl ze sedlové brašny kus obilné placky a hladově se do ní zakousl.

„Pokud se nepletu, Mračným skalám vládnou poloviční elfové... Ake, jako maska... a Rea, jako..."

„Volnost," dokončil za ni Aren.

„Nevěděla jsem, že ovládáš elfský jazyk." Znovu se ušklíbla a ukousla ze svojí vlastní obilné placky.

„Neovládám." Pokrčil rameny. „Jenom jsem pochytil pár slov na svých výpravách. Jaké tedy bude tvé jméno... Má paní?" Ironický tón při posledních dvou slovech se nedal přeslechnout.

„Akerea. Hraběnka Akerea z Mračných skal. To zní dobře, ne?" Pohladila havrana po temně černém peří.

„Jak jsi přišla k tomu ptákovi? Nedonáší náhodou takoví vzkazy nepřátelům? Taky jich na hradě pár máme."

„Donáší vzkazy, ale ne nepřátelům. Je užitečná, chytrá a je tu ze své vlastní vůle, že Roro?" Znělo to, jako by čekala, že jí havran odpoví.

Přitáhla si plášť blíž k tělu a oči se jí znovu začaly zavírat, tentokrát už se tomu nebránila. Stulila se do klubíčka a za chvíli usnula.

Vlasy se jí odhrnuly trochu na stranu a tak odhalily zašpičatělé elfské uši. Zdá se, že jí její role je opravdu dokonalá a pro ni přímo stvořená.

Dnešní kapitola je kratší, ale taky je přidaná dřív. :) Snad se líbila. Pomalu se blíž seznamujeme s Ealiou a Aren už se snad nezdá tak... Kamenný, jako předtím.