Maska hraběnky

22.

Doufala, že důvod, proč čeká uprostřed noci v té nejšpinavější uličce ve městě je dost vážný. Při sebetišším zvuku sebou trhla a tasila dýku.

Svaly měla ztuhlé a připravené k boji.

„Ealio." Okamžitě se otočila a když uviděla známou bílo zlatou masku, sklonila dýku.

„Hrabě." Hlavou naznačila úklonu.

„Rád tě vidím. Až na tu jizvu na krku vypadáš mnohem lépe, než předtím." Obešel jí dokola a prohlížel od hlavy k patě. Po zádech jí díky jeho pohledu přebíhal mráz a naskakovala husí kůže.

„Ale to není důvod, proč jsem tady." Zastavil se. Plášť za ním zavlál. Vypadal skoro jako ušitý ze samotné temnoty. „Pokud není čekání nezbytně nutné, nemám ho moc rád a tvoje seznamování s princem Jenelem je podle Arenových zpráv opravdu pomalé." Sakra. Neměla zapomínat, že je Aren pravou rukou Hraběte. Nejradši by si za to nafackovala.

„Tak jsem se rozhodl ho urychlit. Princ Jenel je, jak jistě víš následníkem trůnu a jako následník by měl ovládat co nejvíce jazyků a znát co nejvíce míst. Aren mě taky obeznámil s tím, že ovládáš elfský jazyk a protože všichni učitelé, které král najal, aby ho prince učili se radši nechali popravit, než aby to udělali - Aren nabídl tebe a král nadšeně souhlasil. Od zítřka budeš každý den prince učit elfštinu." Nevěřila svým uším.

„A co když odmítnu?" Zřejmě s touto možností počítal, protože z kapsy dlouhého, černého pláště vytáhl kus pergamenu. Rozbalil ho a zamával s ním, jako s vlajkou.

„Víš, co to je? To je rozkaz k vykonání popravy Ealii Natae. Jeden z mnoha, když jsme u toho. Podle toho tě čeká setnutí hlavy. Dle mého názoru to není nejlepší zakončení tvého života. Pokud uposlechneš, ten pergamen spálím. Pokud ne, Aren tě i s ním odvede do města a na popravu osobně dohlédne. Rozhodnutí je na tobě." Dokázala si představit, že se pod tou maskou záludně usmívá. To by mu bylo podobné.

„Neřekla bych, že mám moc na výběr." Zvedla obočí, ale už v té chvíli jí bylo jasné, že jí výuka prince nemine.

„Také jsem toho názoru." Otočil se na patě a zamířil uličkou pryč. „A když tě bude princ moc rozčilovat, prostě mu bodneš dýku do srdce. To je konec konců důvod, proč jsi tady." Pokrčil rameny a nechal tam Ealiu, která se snažila udržet vztek pevně pod kontrolou. Ale jedna věc na tom všem byla přeci jen dobrá. Hrabě měl pravdu. Buď se s princem co nejblíž seznámí (S čímž nepočítala.) a zabije ho, až to nikdo - ani on sám - nebude čekat, nebo ho prostě podřízne na jejich první hodině elfštiny.

Vlastně to nebyl tak špatný nápad.

Vydala se zpět na zámek, do rána ještě zbývalo spoustu času a ona ho hodlala využít k hlubokému spánku.