Maska hraběnky

7. - Minulost

Temnou ulicí se táhly stíny.

Noc byla tichá a klidná - až moc.

Jediné, co ticho narušovalo byly skoro neslyšné kroky.

Dvě postavy zahalené v pláštích přeběhly přes cestu. Nebylo by složité splést si se stíny i je a přesně to byl účel.

Ve stejnou chvíli obě vyskočili na zeď a chytili se lidským okem neviditelných výstupků.

Z okna v prvním patře se spustilo lano.

Postavy se nemusely na ničem domlouvat, stačilo jedno gesto, jeden pohled a ta druhá věděla, co má první na mysli.

Vyšší z nich se chytla provazu a šplhala jako první, nižší jí hned následovala. Svaly na rukou i nohou se jim napínaly a adrenalin jim proudil žilami spolu s krví.

Z okenního parapetu se ozvalo zakrákání havrana, které jenom dokreslovalo strašidelnou atmosféru té noci.

Měly strach, po zádech jim přebíhal mráz a ruce se jim neznatelně třásly, ale i přes to odhodlaně pokračovaly a šplhaly.

První zmizela v místnosti za oknem a pomohla druhé dovnitř, kde už na ně čekal mladý hnědovlásek. Byl ještě dítě a to mu pomohlo dostat se až tak daleko a pomoct svým dvěma sestrám dovnitř.

Dívky si stáhly černé kápě svých plášťů víc do obličeje a ruce jim oběma současně sklouzly k dýkám u pasu.

„Pokud se to podaří, je jisté, že přežijeme další měsíc, pamatujte na to," zašeptala jedna z dívek a tiše se vydala až na konec chodby.

Dveře slabě zavrzaly, když stiskla kliku a otevřela.

Muž, kterého hledali ležel v obrovské, složitě vyřezávané posteli v drahých teplých přikrývkách a spokojeně oddechoval.

Vyšší z dívek vytáhla dlouhou úzkou dýku s ostrou čepelí a přiložila ji muži ke krku. Chtěla svou práci dokončit a co nejrychleji odejít, ale její sestra ji zastavila.

„Jsi si jistá, že to chceš udělat?" zašeptala, v jejím hlase byla špetka strachu a obav. „Nezdá se mi čestné zabít bezbranného."

Starší dívka se jí zadívala do medově zlatých očí. „A v čem nám čest pomůže? Naplní nám břicha? Přinese nám v zimě teplo? Zachrání nás, až se nás někdo pokusí chladnokrevně zavraždit? Ne. Nepotřebujeme jí. Je nám k ničemu." Její hlas zněl tvrdě.

Obrátila se zpět na muže a škubla zápěstím.

Muž s vytřeštěnýma očima vyletěl do sedu a snažil se ze všech sil zastavit rudou krev valící se mu z dlouhé, hluboké rány na krku, ale netrvalo to dlouho a zhroutil se zpět na matraci zbarvenou jeho vlastní krví.

„A tohle nám na rozdíl od cti břicha naplní," zašeptala mladá vražedkyně. Otřela dýku do přikrývky a zastrčila ji do pouzdra.

Proběhla chodbou se sestrou v patách a po laně sešplhala zpět na špinavou ulici.

Ještě to ráno se městem rozšířila zpráva o vraždě bohatého kupce.

Ale to nikoho ze sourozenců už nezajímalo.

Oni svůj úkol splnili a dostali za to řádně zaplaceno.

Všichni byli spokojení, jak oni, tak nejlepší přítel zavražděného muže, který si ty tři najal. A teď mu připadlo několikanásobně víc zlatek, než tolik, kolik sourozencům zaplatil.

Ani tomu nejlepšímu vyšetřovateli ve městě se nepodařilo zjistit, kdo za vraždou stál.

Ahoj, tak jsem kapitolu přidala ještě dneska a to hlavně díky všem těm krásným komentářům u minulé kapitoly. Díky moc. :)

Tohle je první kapitola z minulosti, kde se setkáváme s Ealiou a jejími dvěma sourozenci. Myslím, že Ealiu poznáváme pořád víc do hloubky a snad v tom pomohl tenhle kousek jejího dřívějšího života.

Kapitolu věnuju DarkAshoka za krásné komentáře. Moc děkuju.

Dobrou noc. :)