Paprsky ranního slunce pronikaly korunami stromů a malá vrstva sněhu na zemi se díky němu jemně třpytila.
První jeli dva vojáci, hned za nimi Jenel a potom Ealia a Christian. Ealia pamatovala na to, že by se měla k princi snažit co nejvíce přiblížit, získat jeho důvěru a potom mu podříznout krk, tak jak to měla ve zvyku, ale vůbec se jí nechtělo začít s ním mluvit, nebo cokoliv jiného.
Nesnášela namyšlené rozmazlené lidi, kterým vždycky všechno spadlo rovnou do klína. Ona sama musela každý den riskovat svůj život, aby přežila, zatímco on měl jistá tři jídla denně, čisté oblečení, teplou vanu a střechu nad hlavou.
Ona si musela jídlo obstarat, oblečení ukrást, na teplou vanu zapomenout a přespat tam, kde se zrovna dalo.
Kousla se do rtu, ale srovnala krok své klisny s Jenelovým černým hřebcem.
„Princi, jak si zatím užíváte lov?" Žádný lov to nebyl. Párkrát sice zahlédli nějakého menšího ptáka nebo lišku, ale vždy zmizela dřív, než Ealia stačila hodit dýku.
„Zatím mám dojem, že bych udělal lépe, kdybych zůstal ve své komnatě." V tom s ním musela souhlasit. Určitě by udělal lépe, kdyby zůstal ve své komnatě... alespoň pro ni rozhodně.
„Myslím, že tak zlé to nebude, určitě se brzy ukáže nějaké zvíře, které..."
„Pro jste vůbec tady?" přerušil ji.
„Protože mám ráda les v zimě." Vyznělo to spíš jako otázka.
„Ne, nemyslím tady, na tomhle místě. Myslím na našem hradě. Co tam vůbec děláte?" V tom se vedle něj objevil Christian.
„Bratře, kam se podělo tvé slušné vychování? Hraběnka je naším, více než příjemným hostem."
„Ne, to je v pořádku." Ealia ze všech svých sil udržela milý a příjemný výraz. „Na vašem hradě jsem, protože miluji cestování a vaše země se mi opravdu moc líbí."
„Proč nejedete domů?" To už nevydržela.
„Protože město, které mi bylo domovem zasypala lavina a celé ho zničila. Nikdo to nepřežil. Pokud je problém v tom, že zůstávám na vašem hradě, okamžitě ho opustím. Přejete si to tak, Vaše veličenstvo?" Zdálo se, že mu tím vyrazila dech.
„Ne," odpověděl za něj Christian. „Omluvte mého bratra, zřejmě si potřebuje připomenout, jak má jednat s dámou. Budeme velice rádi, když zůstanete... A je mi líto vašeho domova."
„Děkuji, to je od vás velmi laskavé." Usmála se.
Pokračovali v tichosti, Ealia měla ještě menší chuť se s princem bavit, než předtím.
Celý lov se už další zvíře neukázalo, takže se k večeru vraceli do hradu s prázdnou.
ČTEŠ
Maska hraběnky
FantasyKaždý se jí bál. Byla legendou. Ale věci se mění a ne vždy je to změna k lepšímu. Teď má Ealia co dělat, aby přežila. A potom přijde nabídka. Ealia dostane volnost, svobodu, po které vždy toužila a žádná cena pro ni není příliš vysoká. Eali...
