16.

1.1K 135 10
                                    

Když se Ealia probudila, cítila se hrozně. Byla pořád unavená, hladová a úplně slabá. Navíc jí do krku vystřelovala bodavá bolest.

Zamrkala a rozhlédla se po neznámé místnosti, ve které se nacházela. Rozhodla se, že to bude řešit až později. Nejdřív musí zjistit, co se vlastně stalo.

„Co se stalo? Mám pocit, jako by mi někdo urval hlavu a potom ji přišil zpátky."

„Vlastně nejsi daleko od pravdy." Do místnosti právě vešel Aren. Vlasy měl mokré a košili rozepnutou.

„Ta rána na krku hnisala a krvácela. Iris jí ošetřila a zašila. Můžeš mi říct, kdy jsi mi to chtěla oznámit?! Mohla jsi umřít, sakra!"

„Klid," vyhrabala se do sedu. „Byla jsem zraněná i hůř a vždycky jsem se z toho vylízala. Žiju a to je důležitý," pokrčila rameny a nahmatala několik pruhů gázy na krku.

„Doufám, že máš něco k jídlu," přešla ke stolu a usadila se na židli.

Aren před ni postavil hlubokou misku plnou polévky.

„Za tohle tě možná Hraběti navrhnu na povýšení," ušklíbla se.

„Koukám, že humor tě nepřešel. To je dobře. Vážně jsi v pořádku."

„Kde je vlastně Iris?" přešla jeho poznámku a rozhlédla se po celé místnosti, ale vílu nikde neviděla.

„Říkala, že kromě té rány na krku jsi ještě nemocná, takže šla koupit nějaké bylinky na čaj."

Polévka z misky mizela rychlostí blesku. Iris se vrátila, až když měla Ealia snědenou druhou.

Oblékla si světle zelené šaty, které jí moc slušely a křídla teď měla obvázaná jemnou, skoro průhlednou látkou.

„Udělám Vám čaj," usmála se a připravila velký hrnek.

„Udělej jeden i pro sebe. Moc dobře vím o tom, že nejsem jediná, koho trápí kašel." Iris jen přikývla a za chvíli už jí podávala voňavý, horký nápoj.

Ealia byla ráda, že je tady.

„A díky za záchranu života." Ealia nebyla zvyklá někomu děkovat, nebo prokazovat vděčnost, ale víla pro ni udělala něco, čeho si opravdu vážila.

Vzpomínala, kdy jí naposled někdo ošetřoval.

Byla to ta mladá léčitelka, kterou Enëa málem zabila. Před tím Ealiu uhodila do žeber tak moc, že jí je zlomila.

„Za to samé děkuji já vám, Hraběnko."

„Stačí Akerea."

Maska hraběnkyKde žijí příběhy. Začni objevovat