Maska hraběnky

50.

Nad Mračnými skalami obloha pomalu temněla. Zvedal se vítr a tentokrát nezpíval ani nekvílel. Tentokrát křičel.

Stébla šedé trávy, která tu na pár místech rostla, se prohýbala a lámala. Ve vzduchu byl cítit déšť a slunce se dnes ani neukázalo. Vypadalo to jako předzvěst něčeho hodně špatného.

Skály působily chladněji než obvykle a všechno kolem se najednou zdálo mrtvé.

Ersea to cítila. Zima se jí zakusovala do kostí a svalů a pomalu se přesouvala až do srdce. Po zádech jí běhal mráz a ona se každou chvíli otočila, aby se ujistila, že nehrozí žádné nebezpečí.

Stála na okraji hluboké propasti a ze skalních stěn otrhávala kousky čistě bílého mechu. Kameny se pomalu drolily a padaly do temnoty. Našlapovala pomalu a tiše, protože tady by jí ani mraky nepomohly.

Natáhla ruku, chytila se výstupku a potom po stěně vylezla zpět do bezpečí. Dělala to už od doby, co sem přišla, takže už se nebála, ale stejně si radši dávala pozor.

Rychle strčila mech a kapradí, které nasbírala do kapsy šatů a vydala se po stezce klikatící se mezi skalami zpět do vesnice.

Malé chaloupky odtud vypadaly jen jako tečky v dálce a kouř vinoucí se z komínů byl jako stužky, pomalu se drápající k obloze.

Ze zvyku se podívala nahoru. Nebyla moc vysoko, takže temné mraky se rozprostíraly nad ní.
Chtělo to spoustu cviku, než se naučila nahoře na obloze rozeznat stíny patřící mračným běžcům, ale teď jeden zahlédla.

Mihnul se v mezeře mezi dvěma mraky a zase zmizel. Po chvíli se opět vynořil.

Něco bylo moc špatně.

Viděla obrys jeho zad a zdálo se, jako by se hrbil. Jako by byl zraněný.

Ersea se okamžitě rozběhla taky. Netušila, že někdo během posledních dnů opustil vesnici.
Srdce jí bušilo, hrudník se jí svíral, ale stále se snažila dýchat klidně, tak, jak se to během několika let naučila.

Cesta k domovu jí přišla krátká a nekonečná zároveň. Když dorazila na malé prostranství uprostřed vesnice, bežec už podával hlášení.

Lapal po dechu a hlavu měl skloněnou.

Byl to Ziniën a ze zad mu trčel šíp.

„Okamžitě ho odneste ke mně!" vykřikla. I jí samotné se zdál tón jejího hlasu hysterický, ale strach nad ní v tu chvíli převzal úplnou kontrolu. Ruce se jí třásly a ona se ze všech sil snažila zůstat v klidu. Bohužel marně.

Dva členové rady sebou trhli a Ziniën taky. V tu chvíli se mu tvář zkřivila bolestí.

Muži ho při pohledu na Erseu rychle Ziniëna podepřeli a vedli k menší chatce, kde léčitelka přebývala.

Následovala je a gestem jim naznačila, ať ho položí hrudníkem na stůl. Pootvírala snad všechny skříňky, které v té malé místnůstce měla a vytáhla odvary, lahvičky plné různobarevných prášků, kalíšky a mističky s mastmi a spoustu bylinkových svazků.

„Máme udělat ještě ně..." začal jeden, ale hned zmlknul, když po něm Ersea střelila zlým pohledem.

„Vypadněte!" Bylo jí úplně jasné, že tohle jsem členové Rady a taky jí to v téhle chvíli bylo upřímně jedno. Víc už se jimi nezabývala a opatrně dostala Ziniëna z krví promáčené košile.

„Co jsi u všech větrných duchů a mlžných přízraků dělal?!"

„Sledoval lidský hlídky. Jsou pořád blíž," zasyčel a Ersea věděla, že tentokrát to není kvůli bolesti.

Trhla sebou, ale snažila se nedávat najevo, jak moc se bojí. Lidé nikdy nebyli tak blízko a teď začínali postupovat směrem ke skalám a jejich průzkumníci se dokonce vydávali ještě dál. Tady nahoře neměli běžci kam utéct, jedině snad, že by postavili město v oblacích.

„Vypij tohle." Podala mu malou skleničku plnou kalně šedé tekutiny.

„Co to je?"

„Skřítčí alkohol," odpověděla, jako by o nic nešlo a namočila nůž do lihu.

„A to mi vytáhne ten šíp ze zad?"

„Ne. Jenom to zabrání tomu, abys umřel bolestí, až ho budu vytahovat já."

„Co přesně s tím chceš dělat?" Zněl nedůvěřivě a Ersea by do něj tu sklenici nejradši nalila sama.

„Je celkem hluboko a hrot se zasekl mezi žebry. Opravdu chceš přesně vědět, co s tím budu dělat?"

„Asi radši ne," zamumlal a na jeden lok vypil všechnu tekutinu. „Za jak dlouho to začne působit?"

„Hmm... Myslím, že někdy... Teď." Jako na povel Ziniënovi klesla hlava a svaly se mu uvolnily.

Ersea rychle očistila jeho kůži od krve a potom se zadívala na šíp. Ziniën měl štěstí, nezdálo se, že by mohl zasáhnout nějaké důležité orgány.

„Víš, že ti to dneska moc sluší, miláčku?" ozval se Ziniën a Ersea překvapeně zamrkala. Očividně zapomněla na to, že Ziniën bude nejen omámený, ale taky pěkně opilý.

„To jsem ráda, miláčku, ale momentálně potřebuju, abys zůstal v klidu. Můžeš to pro mě udělat?"Ještě než stačil odpovědět, přiložila hrot nože ke konci rány a opatrně ji rozšířila. Viděla, jak se Ziniën napnul a zaryl nehty do dřeva stolu.

„Bolí to." Zatínal zuby.

„Už to nebude trvat dlouho," slíbila. Teď už nehrozilo, že se šípem vytrhne i kus masa, takže ho opatrně chytila a sama sebe připravovala na okamžik, kdy ho bude muset vytáhnout.

„Teď už jenom chvilku," snažila se mluvit klidně, ale i tak se jí hlas třásl.

„Miloval jsem ji, víš?" Erseu píchlo u srdce, ale připisovala jeho slova tomu množství alkoholu, který mu koloval v žilách.

„Teď už to vím." Rychle šíp vyprostila z jeho těla a odhodila někam do rohu místnosti.

Rána se opět okamžitě zalila krví. Ziniën zběsile oddechoval, ale sevření jeho prstů u hran stolu už povolilo.

„Už je to dobrý. Teď už to jen sešiju, jo? To už jsi zažil." Sáhla pro jehlu na nit. Byla tak rozrušená, že se jí podařilo navléknout nit to oka až na několikátý pokus. Potom nalila do rány trochu namodralého odvaru. Ziniën sebou párkrát cuknul, ale potom zůstal klidně ležet.

„Skoro to neucítíš," ujistila ho Ersea a začala se šitím. Měla pravdu, alkohol zafungoval skvěle, takže si Ziniën jehly v jeho zádech vůbec nevšímal.

„Byla úplně jiná než ty. Byla silná, někdy jsem měl pocit, že mnohem silnější než já a... Byla předemnou... A potom... On ji zabil... Nikdy... Neodpustím to..." Slova se mu slévala dohromady, ale i tak bodaly Erseu jako dýky. Už nějakou dobu k Ziniënovi něco cítila a teď, když věděla, že tohle zřejmě nebudou jen opilecké historky, měla chuť zalézt do postele a zůstat tam příštích pár let.

„Dobře." Vyznělo to ostřeji, než zamýšlela. „Hotovo." Ustřihla zbytek nitě, pomazala ránu i se stehy několika hojivými mastmi a potom přiložila kus gázy.

„Za chvíli tě ten alkohol uspí," oznámila mu vyčerpaně a sesunula se na židli.