57.

897 108 17
                                    

Bouře už byla dávno pryč. Temné mraky zmizely a stejně tak mizely i lesy a pomalu je nahrazovaly dlouhé pláně suché trávy. Vítr tu skoro nefoukal a vzduch byl ostrý, horký a dusný.
Ealia i princ odložili své pláště a teď cestovali jenom v lehkých halenách, kalhotách a vysokých jezdeckých botách.

Zásoby jídla už byly jenom malé a vody také ubývalo. Ealii se pomalu ale jistě začínaly zmocňovat starosti. Nechtěla během téhle výpravy umřít taky.

Marei neklidně poškubávala hlavou a ostražitě se rozhlížela kolem. Princův hřebec Nasine na tom nebyl jinak. Jenel měl co dělat, aby se v sedle rozrušeného koně udržel.

Ealia pomalu zastavila a gestem mu naznačila, aby udělal to samé.

Zapojila smysly. Sluch, zrak. Pro jednou byla ráda, že vítr nefouká, protože tak slyšela mnohem víc ničím nerušených zvuků.

Opatrně naklonila hlavu doleva. Nesl se k ní jemný šelest a tiché kroky. Našlapování. Mělký dech. Ve vzduchu kromě sucha najednou ucítila i pach špinavé srsti.

Zklouzla ze sedla, protože na zemi se jí bojovalo lépe a vytasila díky.

Na obrovského netvora, který se najednou vynořil z vysoké trávy byla připravená.

Dlouhá tmavá tuhá srst se na slunci leskla stejně jako jeho rudohnědé oči, ostré tesáky i drápy.

„Zůstaň v sedle a nepřitahuj jeho pozornost," sykla Ealia směrem k princi, ale koutkem oka stále sledovala netvora.

Poznala, že je to hyrgon. Nestvůra velikosti menšího medvěda se znaky hyeny.

Rychle přemýšlela, jak tohle asi tak přemůže. Hyrgon se stále blížil, jako by měl dost času a svůj příchod si náležitě vychutnával, Ealia ale věděla, že kdyby zaznamenal jakýkoliv náznak útěku, okamžitě by zrychlil.

Měl malé oči, takže hádala, že spoléhá na čich a sluch. Pod srstí se mu vlnily svaly, což také kromě rychlosti znamenalo obrovskou sílu.

Tlamu měl pootevřenou a dával tak na obdiv obrovské čelisti.

Zatímco si ho Ealia pozorně prohlížela, dostal se až k ní a líně po ní máchl tlapou, jako by mu snad ani nestála za námahu.

Bez potíží se mu vyhnula. Svaly se jí napínaly a srdce zrychleně bušilo. Veškeré rady o chladném klidu byly pryč.

Netvor na ni upřel zrak a trochu překvapeně zamrkal. Zřejmě čekal, že se nesetká s žádným odporem.

Zavrčel a vycenil zuby. Znovu máchl tlapou, ale i když se Ealia odkulila, poškrábal jí rameno. To nebylo dobré.

Zdálo se, že hyrgon pomalu ztrácí trpělivost. Chňapl po ní otevřenou tlamou a ona ho při dalším vyhnutí zkusila zasáhnout dýkou. Bohužel, srst měl pevnou a skoro jako slepenou. Poskytovala mu tak neuvěřitelnou obranu.

Ealia tiše zaklela a koutkem oka zalétla k princi.

Pomalu odváděl koně za blízký kámen. Musel se hodně snažit, protože sebou oba zneklidněně a hlavně vyděšeně škubali.

Hyrgonovy uši se trochu naklonily a Ealia tak poznala, že si brzy prince všimne. To nemohla dovolit.

Vykřikla, jako by ji zranil a tím přivedla jeho pozornost zpět na sebe. Věděla, že by bylo jednodušší, kdyby nechala hyrgona, aby prince zabil, ale bylo jí jasné, že by ho potom pravděpodobně sežral. A ji by taky rozhodně nenechal utéct. To vážně nepotřebovala. Musela mít důkaz, že prince zabila a navíc... Byla to pro ni i otázka cti. Copak nechá toho přerostlého psa, aby dokončil její úkol? Ani náhodou.

Netvor se postavil na zadní a vítězoslavně zařval. Odhalil tak hruď pokrytou jenom jemnými bílými chloupky. Ealia dostala nápad.

Pokusila se k němu dostat blíž, ale i přes rychlost, kterou se pohybovala, se netvorovi nějak podařilo narazit do ní tlapami a povalit ji na záda.

Jedna z dýk jí vylétla z ruky. V poškrábaném rameni jí tepalo bolestí, kterou se marně pokoušela ignorovat.

Cítila hyrgonův páchnoucí dech a byla si skoro jistá, že většina jeho obětí by radši zemřela, než dál cítila tohle.

A ji smrt zřejmě taky čekala.

Nemohlala se jen tak jednoduše vzdát.

Vykopla a kolenem zasáhla netvorovo břicho. Bohužel se nezdálo, že by si toho vůbec všiml.

Najednou zařval a znovu se postavil na zadní. Ealia viděla meč, který mu trčel mezi žebry.
Princ stál hned vedle a zrychleně oddechoval.

Ealia si nehodlala nechat ujít tu šanci. Zatímco netvor stál na zadních, vytrhla meč zpod jeho žeber a zanořila mu ho do srdce.

Na poslední chvíli se stihla vyhnout, jinak by ji to obrovské tělo zavalilo.
Hyrgon byl mrtvý. A princ jí zachránil život.

Možná jste si všimli traileru nahoře. Tohle je úžasná práce DaisySilentVoice, které moc děkuju. A taky Elly, kterou to napadlo. Díky moc, vy dvě. :)

Maska hraběnkyKde žijí příběhy. Začni objevovat