Maska hraběnky

51.

Slunce se sunulo výš a výš po obloze a Ealia opřená o strom sledovala cvičný souboj mezi princem a Zrzkem.

Zdálo se, že den bude teplý, protože už teď si oba sundali košile a stáli proti sobě s meči vytasenými. Těla se jim leskla potem a oni zběsile oddechovali. Princ se držel obdivuhodně dobře.

„Držte ten meč pevně, teie!" křikla Ealia a dál ze svého místa pod stromem pozorovala, jak ti dva bojují. Zrzek zrovna zasadil ránu mířenou na princův bok, ale Jenel ji zastavil, i když trochu nemotorně.

„Zrzku! Kdybys byl rychlejší, dopadlo by to líp!" Voják se zmateně otočil a v tom okamžiku ho princ udeřil loktem do břicha. Zrzek překvapeně spadnul na zem a upustil meč. Princ mu přitiskl svou vlastní zbraň ke krku.

„Máte cvičit jeho!"

„Vypadá to, že výcvik potřebujete oba," ušklíbla se Ealia, když si všimla jeho mírně naštvaného výrazu. „V boji vás nesmí nic překvapit, jinak to dopadne přesně takhle. Možná i hůř," neodpustila si další poznámku.

Vstala a oprášila si kalhoty. Už rána se stihla dát dost dohromady a i když ji pořád všechno bolelo, už byla schopná bojovat.

„Dobrá práce, teie. Nebylo to dokonalé, ale na to, že držíte meč v ruce teprve krátce... Chtělo by to větší rychlost. A trochu víc jistoty. Ale to všechno přijde časem," byla si dobře vědoma toho, že právě cvičí svou oběť v boji. Na druhou stranu, brzy je opustí Zrzek a pokud budou muset bojovat proti přesile, bez pomoci to nezvládne.

Bodlo ji u srdce, když si vzpomněla na dva lidi, kteří jí vždy kryli záda. I oni byli pryč. A ona už k nikomu nikdy nebude mít takový vztah, jako k nim.

„U kováře jsem říkala, že budeme spoléhat hlavně na vaši rychlost a myslela jsem to vážně. V souboji se Zrzkem jste měl několik možností zvítězit, ale on věděl, jak jste nezkušený a nemáte sílu. Vaši vojáci každý den běhají a dělají všemožné věci, díky kterým naberou svaly a v boji jsou silnými protivníky, kteří jsou schopni jednou ranou porazit soupeře. To by nám trvalo moc dlouho a navíc bychom tenhle typ výcviku nezvládli.

Jste vysoký a štíhlý, máte dlouhé nohy a to znamená, že v boji budete moct spoléhat na obratnost. Problémem ale je, že budete muset přesně mířit a pokud možno v obraně se vyhýbat ranám svého soupeře. Nemusel byste být schopný jeho zbraň zastavit. To udělejte jen pokud vám nezbyde žádná jiná možnost.

Sledujete moje pohyby. Neztrácejte mě z očí. Nenechte mě utéct," domluvila a během chvilky vytasily dýky a zaútočila.

Pokusila se ho seknout do žeber a on jí překapivě rychle nastavil meč. Místo toho se mu tedy prosmýkla pod rukou a sekla ho šikmo do zad.

Rychle ztrácela dech, ale nedávala to na sobě znát.

Princ sebou trhnul, ale otočil se, aby mohl pokračovat v boji. Ealia uskočila před ostrou čepelí jeho zbraně a rychle se opět přesunula za něj.

„Sledujte mě! Buďte připraven na to, že uskočím! Prozradila jsem Vám svou bojovou strategii!" Sklonila se před další ranou a současně ho sekla do hrudníku.

Už mu ukázala, že dokáže uskakovat a tentokrát mu hodlala předvést svůj útok.

Díky předklonu se mohla rychle odkulit a než se princ stačil otočit, zamířila a hodila dýku.

Nehodlala ho zasáhnout, takže ji nepřekvapilo, že se zbraň zabodla do kmene stromu jenom kousek od jeho hlavy.

„Pamatujte, že soupeř se nikdy nevzdá zbraně jen tak," poučila ho a nechala ho, aby se opět přiblížil.

Levou rukou, ve které držela druhou dýku, naznačila ránu na jeho levý bok. Snadno zbraň zastavil a překvapeně pozvedl obočí. Přesně to, o co Ealie šlo.

Pravou rukou nahmatala rukojeť nože schovaného za opaskem a nadlidskou rychlostí se dostala za něj a přiložila mu čepel ke krku.

„Co jsem říkala o té zbrani?! Buď jich má soupeř víc a Vy byste si měl dát pozor, nebo přesně ví, že Vás zasáhne! Už tou první dýkou bych klidně trefila vaši hlavu, kdybych chtěla! Musíte si všimnout i toho, jak soupeřovy zbraně vypadají!" Odtáhla nůž od jeho krku a odstoupila. Princ se otočil a jeho překvapený výraz se teď mísil s kapkou strachu.

„Tohle jsou vrhací dýky. Dlouhá čepel, stejná z obou stran, perfektně vyvážené." Poklepala prstem na rukojeť a došla ke kmeni, ze kterého vytáhla druhou z dýk.

„Myslím, že pro dnešek to stačilo." Schovala všechny své zbraně a měla co dělat, aby se nezhroutila.

Pokud se přes ráno dala dohromady, teď to určitě přešlo.

•••
„Tak jak to uděláš?" Zrzek se usadil na zem hned vedle ní a opřel si hlavu o kmen stromu.

Obloha už dávno potemněla a tři měsíce spolu s popraškem hvězd dodávaly noci na kouzelné kráse. Noc byla teplá, ale díky studenému větru, který občas zafoukal, si Ealia ještě pořád nesvlékala svůj plášť.

„Jak udělám co?" Oči měla zavřené a když už nemohla spát, snažila se alespoň odpočívat.

„To s mojí smrtí," říkal to, jako by se bavili o tom, kde koupí příští zásoby.

„To přece víš."

„Ukázala jsi, že bys mě dokázala zabít i beze zbraně, ale jak ti to pomůže, nahrát mou smrt?"

Povzdechla si a pootevřela oči: „Zpomalím ti srdce. Upadneš do bezvědomí a bude to vypadat, že jsi mrtvý. Koně a pár věcí na cestu ti tady nechám. Rychle dostanu prince pryč. Až budeš z dohledu, srdce ti zas vrátím do normálu. Byla bych ráda, kdybys ještě chvíli ležel, ale potom už si můžeš dělat co jen chceš. I když bych ti byla fakt moc vděčná, kdybys zůstal někde v horách a už nevylézal. Mohla bych z toho mít problémy."

Přikývl a promnul si unavené oči.

„Kdy to uděláš?" Ealia se na něj otočila a chvíli to vypadalo, že ani neodpoví.

„Zítra ráno."

„V tom případě je tohle poslední možnost, se rozloučit," oznámil jí a dřív než stačila něco udělat, pevně ji objal.

„Pamatuj, že pokud budeš v průšvihu, dveře u nás máš vždycky otevřený. Je mi to jedno, i kdyby tě hledala celá Apaera. U nás budeš v bezpečí. Jasný?" Opatrně mu objetí oplatila.

„Jasný." 

Maska už se přehoupla přes 9K přečtení, což mě opravdu příjemně překvapilo. Díky moc, dodáváte mi chuť psát.