Maska hraběnky

18.

„Je čas seznámit se s  princem." S  těmi slovy roztáhl Aren závěsy a pustil do jejího, do teď potemnělého pokoje světlo. Ealia zamrkala a pokusila se zapomenout na bolest vystřelující jí do krku.

„Hádám, že počkat to nemůže," zamumlala a vyhrabala se z  postele.

„Hádáš dobře." Aren vypadal, jako že má upřímnou radost z  toho, že jí právě pokazil celý den. Neměla na toho namyšleného pitomce, který si říká princ náladu. „Vem si něco do lesa, jedete lovit."

Ealia otevřela skříň a hodila na postel volnou tmavě zelenou halenu a hnědé kalhoty z tuhého materiálu.

„Princ Christian pojede taky?" Doufala, že řekne ano. Moc lidí na hradě zatím neznala a prince Christiana nejenom znala, ale taky ho měla docela ráda.

„Samozřejmě, někdo musí hlídat Jenela, aby nespadl z koně a navíc, princ Christian bude asi jediný, kdo něco uloví... Vždycky to tak je."

Představa dne v  lese už alespoň nebyla tak hrozná, když věděla, že pojede i Christian. „To mě přivádí k  tomu: Můžu si vybrat jiného koně?"

„Ne." Rozhodně zavrtěl hlavou. „Musíš se naučit s Marei vycházet, stejně jako se musíš naučit vycházet s  princem."

„Marei? To je jméno té klisny? Víš, že to znamená ‚bojovnice'? Mně teda moc bojovná nepřipadá." Ze čtyřech masek si vybrala tmavě hnědou a položila ji na noční stolek.

„Moc dobře vím, co to znamená, to jméno jsem jí sám dal. Jako malá byla nejslabším hříbětem ve stáji, všichni si mysleli, že to nepřežije. Myslel jsem si, že se k sobě dokonale hodíte." Odešel a dveře za ním tiše zaklaply. To Ealia netušila a teď, když jí to řekl se rozhodla to s klisnou ještě zkusit. Dát jí poslední šanci.

Převlékla se a pevně zavázala stužku masky. Nestála o to, aby jí v polovině cesty spadla. Vlasy si svázala do volného copu a nazula vysoké jezdecké boty. K  opasku připnula dvě dýky a pod halenu na levé zápěstí další.

Zamířila ke stájím a modlila se ke všem duchům a bohům přírody, aby dnešní den nebyl tak příšerný, jak si myslela.

„Hraběnko." Otočila se za hlasem a spatřila prince Christiana v šedé košili a černých kalhotách ze stejného materiálu, jako byly ty její. U boku se mu houpal meč.

„Princi." Úsměv ani nemusela předstírat.

„Ani nevíte, jak jsem byl rád, když mi Aren oznámil, že pojedete s námi. Víte, než jste přijela, myslel jsem si, že budete stejná, jako ostatní šlechtičny. Že vás budou zajímat pouze drahé šaty a nejnovější klepy, ale zatím mě pořád vyvádíte z omylu."

„To mě těší." Sundala ze zdi dečku, sedlo a uzdu a osedlala Marei. Překvapilo jí, že princ přešel k  bílému hřebci hned vedle. Kůň nebyl nijak moc vysoký, ale měl svalnaté nohy, takže pochopila, že určitě bude rychlý. „Co váš bratr? Doneslo se ke mně, že se lovu účastní. Abych pravdu řekla, od někoho, kdo má problém přijít včas na večeři bych to nečekala."

Až potom, co to vypustila z  pusy si uvědomila, že Christian je Jenelův bratr, ale zpět to vzít nemohla.

Christian se rozesmál. „Mám rád upřímné ženy a souhlasím s  vámi, ale myslím, že pobyt v  přírodě mu prospěje..." Najednou zmlknul a do stáje vstoupil princ Jenel.

Tmavě zlaté vlasy měl opět dokonale upravené a na sobě bílou košili, volné plátěné kalhoty a zlatou nití prošívaný kabátec.

Ealia se musela kousnout do rtu, aby nevyprskla smíchy, protože představa, že by byl někdo schopný vzít si do lesa tohle byla i na ni moc. Zdálo se, že Christian je na tom dost podobně.

Hned za princem kráčeli čtyři sluhové, kteří se okamžitě pustili do sedlání statného černého hřebce. Ealia nevěřila, že se v sedle udrží dlouho, ale rozhodla se nechat si to pro sebe.

Dnešní den bude ještě zajímavý.