Ealia se krčila za skalním výstupkem. Slunce už dávno zapadlo a udělalo na obloze místo jasně zářícím měsícům. Kolem se proháněl studený vítr a roztančil drobné lístky malých keříků, které tu rostly.
Jenel zůstal se Shinrou v tábořišti o kus níž a Neava se před chvilkou vydala na průzkum.
Žlutá světla ze svíček v oknech zářila do dálky jako majáky a nevědovky tak ukazovala Ealie a Neavě cestu.
Ealia nemohla říct, že by tohle dělala ráda. V původním plánu léčitelka vlastně vůbec nebyla, princ měl totiž umřít mnohem dřív, než se dostanou sem. Bohužel měla Ealia asi moc změklé srdce. Tu noc, kdy jí dal svůj plášť, zkusila vytasit dýku, ale když jí teplá látka okamžitě sklouzla z ramen, vzala to jako znamení. Ještě nenadešel čas.
Rora také přiletěla z hradu s prázdnou, což Ealia pochopila jako svolení, vzít všechno do svých rukou. K čertu s Hrabětem. On tady nebyl a ona musela improvizovat.
Proto se tady taky pokoušela unést nejlepší léčitelku z řad Mračných běžců.
Ozvalo se trojí zaškrábání ostrých drápů o skálu. Signál.
Ealia si přehodila kápi přes hlavu a upravila masku na svém obličeji. Nosila ji celé dny i noci a občas už dokonce zapomínala, že ji vůbec má.
Několika rychlými pohyby se ujistila, že má všechny svoje zbraně a vyrazila.
S Neavou se sešla na smluveném místě - před studnou na kraji vesnice.
Hned vedle dívky leželi dva členové hlídky v bezvědomí. Ealie při pohledu na bojovou tyč pokrytou starodávnými symboly v jazyce zvířecích lidí, přeběhl mráz po zádech.
„Můžeme?"
Neava přikývla a obě se rychle rozběhly k chatce, která patřila léčitelce.
V takhle malé vesnici se nemusely bát že by narazily na další hlídku. Opatrně otevřely dveře, které okamžitě na protest zaskřípaly. Ealia přivřela oči, protože v takovém tichu jí ten zvuk drásal nervy.
Neava díky svému kočičímu zraku prohlédla celou místnost a až potom dala lehkým mávnutím znamení Ealie.
V chatce vlastně nebylo vůbec nic zvláštního. Stůl, lavice, menší kamna, spousta skříněk a jedna jednoduchá postel v rohu.
Právě na té spala drobná elfka, která už od pohledu působila neuvěřitelně křehce. Dlouhé vlasy se jí leskly jako nitky zlata a její kůže díky výšce, ve které žila, připomínala odstínem smetanu.
Neava popadla brašnu ležící v rohu a naházela do ní pár náhodných lahviček a několik obvazů - to se mohlo hodit.
Ealia se mezitím přesunula k posteli.
Trochu s léčitelkou zatřásla a okamžitě jí dala ruku před pusu, aby utlumila výkřik, který přišel, hned jak se dívka trochu probrala.
„Vysvětlím ti podmínky," oznámila jí a ke krku přitiskla dýku. „Teď půjdeš s námi a nebudeš se na nic ptát. Pokud to půjde hladce, nic se ti nestane a brzo tě pustím, všechno jasný?"
Léčitelka se zavrtěla a pokusila se Ealiu kousnout.
„Jen tak mimochodem, ráda bych ti připomněla, že není moudrý dělat blbosti, když máš na krku dýku tak ostrou, že bys ani necítila, kdybych tě podřízla. Tak se zeptám ještě jednou: Všechno jasný?" Dívka s rukou pořád přiloženou k puse něco nesrozumitelně zamumlala, ale Ealia to vzala jako souhlas.
ČTEŠ
Maska hraběnky
FantasyKaždý se jí bál. Byla legendou. Ale věci se mění a ne vždy je to změna k lepšímu. Teď má Ealia co dělat, aby přežila. A potom přijde nabídka. Ealia dostane volnost, svobodu, po které vždy toužila a žádná cena pro ni není příliš vysoká. Eali...