Maska hraběnky

34.

Od Starcova zmizení (A jeho smrti, kterou si byla jistá jenom Ealia.) uplynul jenom den. Všichni cestovali v tichu, protože nebezpečí jim bylo najednou mnohem blíž.

Po několika dnech v sedle potřebovali odpočinek a všichni to věděli, takže zastavili ještě před setměním.

Zatím co si Hrot a Zrzek čistili - už tak čisté - zbraně, Ealia se protáhla a postavila.

V břiše jí trochu škublo, protože si odtáhnutím Starce potrhala stehy. Nikdo o tom nevěděl a rána už se skoro zacelila, takže další šití nepotřebovala, ale i tak to bolelo. Byla si skoro jistá, že za pár dní jí zůstane jenom bledá jizva, tak podobná všem ostatním, které pokrývaly její tělo.

"Teie, myslím, že je čas, abyste se naučil bojovat." Princ vyděšeně vzhlédl, po tom, co mu zlomila meč s ní nemluvil a ji to svým způsobem vyhovovalo, ale na druhou stranu znemožňovalo, dostat se k němu blíž.

"Co?"

"V boji byste nám mohl být víc užitečný a pokud jsme už jednoho muže ztratili... Musíte se naučit bránit sám." Natáhla ruku k Zrzkovi a on okamžitě pochopil.

Meče vojáků nebyly nic moc, ale rozhodně byly v boji použitelnější, než ten kus kovu a zlata, který dřív nosil princ u pasu.

Princ jí pořád sledoval s nedůvěrou smíšenou se strachem." Minule jste mi rozbila meč."

"Samozřejmě, ale to nebyla moje chyba, že se rozpadl. Byl na nic." Podala mu Zrzkovu zbraň a on si meč po chvilce vzal.

"S čím bojujete vy?" Znělo to, jako by ho to opravdu zajímalo.

"S tímhle." Vytasila dvě dýky s úzkou čepelí. Nebyly nijak zdobené, zato dokonale ostré a smrtící.

"Otec říká, že dýky jsou v boji nanic." Já mu ukážu, jak hrozně nanic jsou... Prolétlo Ealie hlavou.

"Otec, který vám pořídil ten meč, co se rozsypal při první ráně?" Zvedla obočí a postavila se do bojové pozice. Zabít prince omylem v boji rozhodně nebyl nejhorší nápad (A jí popravdě ta myšlenka docela lákala.), ale potom by musela zavraždit ještě čtyři vojáky, ze kterých alespoň dva vypadali, že už někdy zbraň v ruce drželi a uměli jí použít.

Na to už princ neměl co říct, takže radši (trochu nešikovně) napodobil její postoj.

Ealia další znamení nepotřebovala, i přes svoje zranění se pohnula rychleji, než většina lidí a čepele o sebe zazvonily. Její první dýka zaměstnala prince natolik, že se nevšiml té druhé.

Ealia se otočila a přitiskla mu ostří zezadu na krk.

"Myslím, že tahle 'dýka na nic' by vás během několika chvil dokázala připravit o život. Pamatujte, že ti nejlepší by dokázali člověka zavraždit I dezertní vidličkou." Radši pomlčela o tom, že pár z nich znala osobně.

Zrzek zapískal. "To nebylo špatný." Ealia už zjistila, že mu na princi vůbec nezáleží, stejně, jako na ostatních a kdyby si měl vybrat, jestli zachrání jejich život, nebo ten svůj, volba by pro něj byla okamžitě jasná. To se Ealie líbilo, znamenalo to, že s ním nebudou takové problémy a radši uteče, než aby se bil za prince.

Ušklíbla se a nechala ruku s dýkou klesnout k boku.

"Musíte dobře vědět, kde se nachází všechny protivníkovy zbraně. Mějte se na pozoru. Vyhýbejte se a pokud se nemůžete vyhnout, ránu zastavte, od toho ten meč máte. Když se naskytne příležitost, zaútočte. Vyhrajte a přežijete." Vrátila se zpět ke stromu a zastrčila dýky do pouzder u opasku. Pro dnešek to stačilo, nechtěla princovo ego úplně zničit takhle najednou.

Stmívat se začlo rychle. Všichni se zabalili do svých plášťů a usadili se kolem ohně. Plameny sice lákaly nepřátele, ale odrazovaly divokou zvěř.

Ealia kousla do ztvrdlého chleba se sýrem a pohodlně se opřela o kmen.

"Proč jste vlastně tady?" Všechny pohledy se upřely na ní. "Ale no tak, netvařte se, že se vám nezdá zvláštní, že vrchní velitel poslal zrovna vás." Vzpomněla si a to, co jí řekl Zrzek u řeky i na to, co prohlásil Aren, než odjela. Potřeboval mít tyhle muže z krku a ona chtěla vědět, proč.

"Párkrát jsem zpochybnil rozkazy." První se ozval Sokol, což Ealiu upřímně překvapilo.

"Já jsem je několikrát neuposlechl a odmítl jsem jít do bitvy, která by mě víc než jistě stála život." Pokračoval Zrzek. "A tady Tesák je podle velitele moc agresivní. Ono by to zase tolik nevadilo, kdyby tu agresivitu neobracel proti lidem, kteří jsou na jeho straně." Tesák jenom pokrčil rameny. Zub na jeho krku se ve světle plamenů podivně leskl.

"A ty?" Hrot byl ticho tak dlouho, že se zdálo, že ani nic neřekne, ale nakonec si povzdechl a odpověděl. "Já se Arenovi prostě jen nehodím. Pozice, na které je teď byla dřív moje a on si myslí, že se jí snažím získat zpátky."

"A snažíš?"

"Samozřejmě." Koutky rtů mu zacukaly a v té chvíli si Ealia na chvíli připadala naprosto uvolněně.