Maska hraběnky

70.

Přišly druhý den v noci. Ealia si toho všimla jen díky svému lehkému spánku, takže opatrně sundala princovu ruku ze svého pasu, aby ho nevzbudila a pomalu otevřela oči.

Liščí holka podpírala Neavu a Ersea šla kousek za nimi. Řetízek kolem jejího kotníku přitom tence cinkal.

Ealia hned vstala, aby zjistila, jestli je Neava v pořádku. Ve skutečnosti se o to kotě opravdu bála.

„Gre aoe." Ta slova splynula zvířecí dívce se rtů úplně přirozeně a liška jen přikývla. Ty dvě... Jako by něco věděly. Jejich pohled skrýval tajemství a až moc hlubokou vděčnost k té druhé... Liška se dokonce usmála.

Ealia si zapamatovala, že na tohle se bude muset Neavy zeptat, ale pro teď se rozhodla tvářit, že nic neví. Byla až moc unavená na další tajnosti.

„Liško? Jak je jí?"

Jmenovaná se otočila a koutky rtů jí zacukaly.

„Řekla, bych, že lépe než kdy dřív." Ealiu ty její ledově modré oči znervózňovaly. Byly až moc chladné a tajemné.

„Ale pokud se chceš přesvědčit, samozřejmě můžeš." Bez dalšího slova pokračovala ke spícímu vlkovi. Ten okamžitě zvedl hlavu a přitiskl své společnici mohutnou hlavu k dlani.

„Jsi v pořádku, Neavo?"

Dívka se unaveně pousmála a přikývla. Zlaté kočičí oči jí jenom jiskřily. „Je mi lépe. Foxanne mi srazila horečku a dala mi trochu najíst. Brzy budeme moci pokračovat. Měla bys jít spát."

Ealia přikývla, ale ve chvíli kdy se zvedla, Liška promluvila tak hlasitě, že to vzbudilo všechny, kteří doteď spali.

„Nerada to říkám, ale všichni potřebujete koupel. Nevím jak Damien, ale já tady v tomhle teda rozhodně nezůstanu. Kdo jde první?"

Neava a tím pádem ani Ersea nebyly ve stavu, kdy by mohly v pořádku odejít a Ziniën měl moc práce s ujišťováním, jak je na tom jeho milovaná elfka, takže se přihlásila Ealia.

„Půjdu." Pravdou bylo, že byla za tu možnost docela vděčná. Lišku - Foxanne - vážně neměla ráda, ale za koupel by teď dala snad všechno.

Bohužel v té samé chvíli jako ona se ozval i Jenel. Zdál se pořád ještě trochu ospalý, ale na tohle reagoval překvapivě rychle.

Ealia si uvědomila, že pod tím vším, co si prožil a pod kůží úplně nového člověka je stále ještě úlomek starého prince, zvyklého na luxus.

„Nebo... Pokud chceš... Můžeš jít první a..." Do tváří mu vstoupila červeň a Ealia nad ním mírně zavrtěla hlavou.

„Určitě už jsi viděl tělo ženy, stejně jako já už viděla tělo muže. To znamená, že nás nečeká žádná novinka. Nemám problém se před tebou svléknout a vykoupat... Pokud se teda princátko nestydí."

„Ani v nejmenším," ušklíbnul se, vstal a oprášil si plášť, ve kterém spal.

„Chodbou rovně, doleva, dolů a doprava," víc jim Foxanne neřekla, protože se usadila vedla Damiena, který jí okamžitěl položil hlavu do klína a spokojeně usnul.

Ealia se už po chvilce bála, že se ve skalních chodbách navěky ztratí a bude do skonání světa bloudit.

„Je to děsivé, že?" Princ se jí držel hned v patách a neklidně těkal očima po temných zákoutích a hrbolatých stěnách.

„'Děsivé' je hodně mírné pojmenování."

Cesta se zdála skoro nekonečná a když Ealia uviděla hrubě otesané schody, skoro se obrátila a šla zpátky. Představa koupele ale byla až moc lákavá.