Maska hraběnky

13.

Ealia se vracela do komnaty s pocitem spokojenosti.

Během večeře stačila zjistit, že princ Jenel je arogantní, egoistický, namyšlený a myslí si, že vždy dostane to, co chce. Jinak řečeno– zabít ho bude snad to nejjednodušší a nejuspokojivější co Ealia kdy udělala.

Odložila masku, drahé náušnice, čelenku a náhrdelník na noční stolek a odešla do druhé, menší místnosti, která sloužila jako koupelna.

Dřevěná vana už byla napuštěná horkou vodou a Ealia se do ní s blaženým výrazem ponořila. Cítila ve vodě bylinky a nedokázala uvěřit tomu, že její služebná by udělala něco tak milého.

Mohla prostě nechat vedle vany vědro s vodou a nechat Ealiu ať se okoupel postará ona.

Umyla se tvrdým mýdlem s vůní květů a potom se zabalila do měkkého ručníku.

Rozpustila si vlasy a důkladně je rozčesala. Už se nemohla dočkat, až si lehne do pohodlné postele a po tak dlouhém dnu spokojeně usne.

Trochu ji začala svědět kůže na noze, potom na ruce, břiše a Ealia zjistila, že se jí po celém těle udělaly rudé fleky. Vzala zpátky všechny myšlenky o tom, že služebná je milá.

Rychle se oblékla do šatů, svázala vlasy do ohonu a sáhla na noční stolek pro masku, když zjistila, že tam není.

Zaklela a děkovala Arenovi, který jí doporučil, aby si jich koupila víc. Vytáhle ze skříně jednu popelavě šedou a několika pohyby, které pro ni byla tak přirozené, jako dýchání svázala stužku a přehodila přes ní vlasy.

Natáhla si vysoké boty a vyběhla z pokoje.

Myslela si, že bude muset proběhnout celý hrad, aby Arena našla, ale překvapivě do něj narazila u dveří od pokoje prince Christiana. Doslova narazila.

„Můžeš mi říct, proč pobíháš v noci po hradě a vrážíš do lidí?! Je to součást úkolu a honí tě půlka královského vojska a ty se snažíš utéct, nebo něco podobně vážného?"

„Ne, prince jsem ještě nezabila, ale brzy asi zabiju někoho jiného." Vyhrnula si rukáv šatů a na Arenovi, který je vždy dokonale klidný bylo poznat, že se snaží zadržet smích.

„Co to je?"

„To je dárek od mé služebné. Je příšerná. Poslala mě špatnou cestou do jídelny. Způsobila tyhle fleky na mojí kůži a ukradla mi šperky a masku. Zabiju ji! Vážně ji zabiju! Možná ji udusím, nebo jí možná podříznu krk..." Přemýšlela nad všemi možnými způsoby vražd, které by mohla zkusit.

„Klid!" zarazil jí Aren. „Nesmíš vraždit královské služebnictvo, dřív, nebo později by si toho lidé všimli. Postarám se o tom,aby jí vyhodili a seženu ti někoho jiného."

„Nikoho z hradu už nechci! Nebudu riskovat, že dostanu nějakou další pitomou mrchu!" Zatnula zuby.

„Tak co navrhuješ?"

Ealia dostala nápad. Skvělý nápad, který se určitě bude líbit i Arenovi. A ne jenom Arenovi.

„Chci služebnou, která na tomhle hradě ještě nepracuje."

„Takže si seženeš někoho z venku? Tak to ti přeju hodně štěstí."

„Neboj, nebudu štěstí potřebovat. Moc dobře totiž vím, koho a kde ho najdu." Pospíchala chodbou dál, ven z hradu a potom do stájí.

„Kam jdeš?!"

„Pro svojí služebnou a ty jdeš se mnou!" Ze zvyku zkontrolovala, jestli má všechny zbraně a sundala ze zdi uzdu a sedlo.