Maska hraběnky

19. - Minulost

Doufal, že se čekání vyplatí. Mráz se mu zakusoval do kůže a on se krčil za sochou chrliče naproti obrovskému několikapatrovému domu.

Musel se vrátit do svítání, jinak sestry zjistí, že je pryč a tentokrát už mu Ealia krk chránit nebude. Nevypadalo to dobře. Kolem domu se potulovaly desítky strážců a i když byl Stín, tenhle úkol nepatřil mezi nejjednodušší.

Hlídka konečně zašla za roh. Přetáhl si kápi přes hlavu a seskočil na zem. Rychle přeběhl ulici a tiše vklouzl do domu.

Velké hale dominoval křišťálový lustr a všude kam se podíval visely na stěnách tapisérie s motivy města.

Nehodlal se tu zdržovat moc dlouho, takže okamžitě začal s prohledáváním domu. Několikrát se mu podařilo navštívit ložnici, ve které právě někdo spal a on zase brzy vypadl.

Už to pomalu začínal vzdávat, když objevil schody vedoucí do sklepení.

Vytáhl z držáku hořící pochodeň a opatrně postupoval po schodech pokrytých prachem. Přes cestu mu přeběhla myš a jemu naskákala husí kůže. Tohle místo se mu nelíbilo.

Konečně schodiště skončilo a on se ocitl v chladné temné chodbě jenom s pochodní, myšmi a pavouky.

Rozběhl se a očima pátral po jakémkoliv náznaku něčeho zvláštního a brzy to také objevil.

Netušil, jestli si majitel tohoto obrovského sídla myslel, že si zloději jako on nevšimnou podivného černého kamene ve zdi.

Opatrně přistoupil blíž a položil na něj dlaň. Když se dlouho nic nedělo jemně zatlačil. Kus zdi se odsunul a odhalil malou místnost s kamenným podstavcem uprostřed.

Na podstavci leželo přesně to, co hledal.

Na první pohled dva obyčejné černé pláště, ale když se podíval lépe, zjistil, že látka nějakým způsobem víří a navíc je jemná a lehká, skoro, jako by se dotkl oblaku.

Popadl pláště do náruče a co nejrychleji opustil dům.

Získal přesně to, co chtěl. A ani nemusel bojovat.

Do polorozpadlého domu se vrátil těsně předtím, než začalo svítat.

Zakousl se do krajíce chleba, který včera koupila Enëa, usadil se na zemi a opřel o zeď.

Splnil slib a naplnilo ho to radostí a spokojeností.

První se probudila Ealia a Enëa chvilku po ní. Nëal se sice trochu bál, co řekne na to, že byl pryč, ale rozhodl se, že teď nemá smysl to řešit - stejně už to nezmění.

„Splnil jsem slib." Mrknul na Ealiu a jeden plášť jí podal. Druhý dal Enëe.

„To je..."

„Stínový plášť," doplnil a spokojeně se usmál.

„Kde jsi ho sehnal? Pokud vím, je to neuvěřitelná vzácnost." Ealia přejela rukou ho hladké jemné látce.

„Jeden bohatý obchodník podcenil zloděje... A zaplatil za to." Pokrčil rameny.

„Je úžasný." Čekal, že bude Enëa naštvaná, ale tahle její reakce ho zahřála u srdce.

„To je." Ealia se do pláště celá zabalila, ale kápi si přes hlavu nepřehodila. „Díky." Objala ho a jemně políbila na tvář.

O nic jiného nestál. Jenom o díky a upřímné úsměvy jediných dvou lidí na světě, které miloval více, než cokoliv jiného.