Banshee

5. Hostinec

Je tu další kapitola:)  

Jeho tělo se začalo točit jako káča. Pevně zavřel oči, ústa a nechal svůj žaludek tiše trpět. Když už si myslel, že svou snídani vypustí ven, točení ustávalo až přestalo úplně. Otevřel oči a klopýtavě vyšel z krbu. Musel se opřít o nejbližší stůl, aby se udržel na nohách. Točil se s ním celý svět, zhluboka dýchal snažíc se zahnat ten hnusný pocit zvracení. Nerad by udělal hostinskému novou výzdobu podlahy. Když už je řeč o hostinském právě se k němu blížil. „Jste v pořádku, mladíku?" zeptal se mírně pobaveně sotva k němu dorazil. Harry jen slabě kývl, protože víc nestihl, za ním totiž zahučel krb. Rychle se proto narovnal, doufajíc, že si nikdo nevšimne, jak je bledý a klepou se mu nohy.

„Opravdu jste v pořádku? Kdyby něco, mám tu vyprošťovák," mrknul na něj hostinský na kterého by Harry málem zapomněl. Mrsknul po něm ledovým pohledem. „Vypadám snad jako někdo, kdo potřebuje nějaký vyprošťovák?" Hostinský pod jeho pohledem viditelně znejistěl. Snape za nimi mezitím s Emily vystoupil z krbu a odstraňoval z nich saze. Harry ale i nadále upíral své oči na muže před sebou. „Dobře mladíku, moje chyba," řekl hostinský a zmizel co nejrychleji z jeho mrazivého pohledu. Harry se viditelně uvolnil, v klidu vytáhl hůlku a také se očistil od sazí a špíny z krbu. Snape ho přitom pozorně sledoval. Harrymu se ten pohled vůbec nelíbil, běhal mu z něj mráz po zádech. Zrovna ukládal hůlku zpět do rukávu, kde měl připevněné pouzdro. Když se hospodou rozlehl ženský křik. Bleskurychle vytáhl znova hůlku a namířil jí na ženu, která k nim hnala. Padla Snapeovi kolem krku div mu nezlomila hůlku, kterou si právě ukládal zpět do kapsy hábitu. Harryho si ani nevšimla, měla oči jen pro Snapea. Když Harry viděl, že žádné nebezpečí nehrozí, schoval hůlku zpět a sledoval mladou dvojici se skrytou zvědavostí. Žena měla zrzavé vlasy do pasu a příjemný laskavý obličej, trochu míň výrazné zelené oči. Upřímně byl Harry překvapen, že jí od sebe Snape hned neodtrhl, naopak vypadal rád, že ženu vidí, teda aspoň to na první dojem tak vypadalo. Jenže pak jí poklepal po zádech a odtrhl od sebe se vší zdvořilostí. Musela být pro něj výmečná, jinak by se na ní takhle nedíval, měl sice pořád tu chladnou masku, ale oči byly měkké a dívaly se na ní s jistou laskavostí. „Severusi, ani nevíš, jak ráda tě vidím," řekla zrzka a hodně nahlas div že to neslyšela celá hospoda.

„Lily, tišeji by to nešlo?" krotil její nadšení Snape.

„Jasně, promiň," omluvila se Lily rozpačitě. „Á kdopak je ta roztomilá princezna?" Všimla si Emily stojící po Snapeově boku, držící se ho pevně za ruku.

„To je moje dcera - Emily Snapeová," prohlásil Snape pyšně. Lily na něj v šoku zírala. „Né ty máš dceru! To bych do tebe nikdy neřekla! Ale je nádherná," řekla s něhou v hlase a klekla si k holčičce a usmála se na ní. „Ahoj, já jsem Lily, tátova spolužačka ze školy a ty jsi?"

„Emily, ale to už vám táta řekl."

Ta malá Snapeová se nezdála, byla prostě celý tatínek. Ostrý jazyk, který uměla použít na svou obranu prvotřídně. Upřímně celé to setkání na Harryho působilo jak jedna velká slaďárna se špetkou pepře. Kdo ví proč měl z toho smíšené pocity. Neodvažoval se je ale dešifrovat, na to neměl odvahu. Stačilo, že kousek od něj stál člověk, který mu před lety tak moc ublížil a má s sebou dceru, kterou očividně miluje nadevše. Láska obou byla vidět na sto honů, když se člověk pořádně díval. Zdá se, že i té ženě to došlo, protože se na oba dívala jak na svatý obrázek. Byl z toho všeho tak strašně zmatený a k tomu všemu musel držet Banshee na uzdě pokaždé, když Snape promluvil. Strašně ho to vyčerpávalo, neměl ani tušení, jak by reagovala, kdyby Harry povolil ze svého soustředění. Naštěstí mu k tomu pomáhala zeď, která ho držela co nejvíce od nežádoucích emocí. Neměl zkrátka jinou možnost už v ředitelně to setkání zvládl jen tak tak. Nemohl si dovolit selhat před tolika lidmi. S veškerým soustředěním si založil ruce na hrudi a zadkem se opřel o hranu stolu a čekal na ředitele, nevnímající svět okolo. Bojující ve svém nitru s Banshee. Nemohl si tedy všimnout pohledu, který mu věnoval jeho ředitel koleje.