Banshee

55. Hůlky připravit!

Moc se omlouvám za zpoždění.  

Harry sáhnul do kapsy a rozklepanými prsty vytáhl lahvičku. Tiše ji odzátkoval a s pohledem upřeným do ohně ji do sebe rázně obrátil. K čemu on by potřeboval rodinu, když za chvíli natáhne ráfy, pomyslel si hořce. Těžce polykal první doušek a že to šlo pěkně ztuha. Lektvar neměl tekutou formu, jak by se dalo čekat. Působil spíš jak hustá kaše, která Vám při polykání přijde, jako když Vám v puse roste. Snažil se nevnímat chuť, ale po půlce lahvičky na sobě ucítil první příznaky. Do celého těla dostal neuvěřitelnou křeč, až lektvar málem upustil. Naštěstí se prsty kolem lahvičky křečovitě obtočily a přinutily ho tak pít dál. Ke křečím se přidala obrovská bolest hlavy, až se mu rozmazalo vidění. Pil dál, nesměl přestat, nesměl povolit. Poslední doušek přinesl bolestivé bušení srdce. V panice upustil sklo na zem a stáhl se k Banshee, ale ta tam nebyla, neexistovala. Vykřikl a chytil se za hlavu. Žaludek mu udělal salto a pachuť lektvaru se mu vrátila do úst. Pocit na zvracení sílil, ani nitrobrana nepomáhala, akorát zvyšovala bolest hlavy. Tělo se mu začalo naklánět dopředu, svaly selhávaly, nedokázal zabránit pádu. Tělo dunivě spadlo na tvrdou zem. Začalo sebou cukat, křeče se pomalu měnily v bolest v podobě Crucia. Harry ve své panice ani neviděl co se kolem něho děje, zrak měl rozmazaný. Nedokázal se, koncentrovat, bolest přicházela v horších a horších vlnách. Zbyl z něj jen uzlíček plný nepředstavitelné bolesti. Snad kdyby se dokázal prokousat tou bolestí, uvědomil by si, že sluch a hmat mu ještě plně fungují. Pak najednou se vše stáhlo okolo srdce a kroužilo to kolem toho vzácného orgánu jako predátor, který čeká, až oběť dostane strach. Harry se v tu chvíli konečně vzpamatoval a vzpomněl si, že je taky kouzelník a přestal se tomu poddávat. Vypustil plnou silou svou magii, která okamžitě napadla vetřelce v těle a utlumila bolest natolik, aby Harry dokázal relativně fungovat.
Harry otevřel zprudka oči, párkrát zamrkal, aby zahnal vlhko v očích. Ležící v něčí náruči se rozhlédl. Skvrny, které dosud před sebou viděl, nabraly tvary. V půlkruhu okolo něj stáli Malfoyovi. Harry celý zmatený cuknul hlavou nahoru. Nijak ho nepřekvapilo, že nad sebou uviděl Severuse Snapea. Co ho, ale vyvedlo naprosto z míry byla Emily, klečící u jeho boku. Pokusil se vstát, ale stačilo zvednout hlavu a celá místnost se s ním zatočila. Bohužel to nebyl jediný problém, tělo měl slabé a paže i nohy se mu klepaly, jako sulc. Sakra, přišel si jako kdyby uběhl maraton. Takhle je zralej jedině tak do postele a ne na kouzelnický souboj. Myšlenka mu proběhla hlavou jen mimoděk, ani jí nemyslel vážně. To se ale nedalo říct o Snapeovi.
„Tu šaškárnu odložíme, v tomhle stavu, tam nemůžeš!" řekl rázně profesor a víc se s Harrym nadzvedl.
„Ne," protestoval Harry „lektvar už jsem vypil, nehodlám to absolvovat znova." To, že je k smrti vyděšený z Banshee ztráty nepřiznal. Nehodlal panikařit, v knize psali, že jakmile účinky lektvaru odezní, Banshee se zase zmátoří. Přeci vynechal poslední přísadu, tak by to tak mělo být, ne? Hlavně nepanikařit, opakoval si v duchu jako mantru. To, že se to úplně minulo účinkem, byla věc vedlejší. Namáhavě vstal, vysloužil si tak od Severuse zamračený pohled. Podešel pár vrtkavých kroků a okamžitě by nejradši zase hodil polohu ležmo. Sakra, od kdy je chození tak namáhavé?
„Budeme tedy pokračovat?" ozval se nejistě Malfoy mladší. Než se kdokoli z nich stačil ozvat, Harry přikývl. „Jistě! Jak už jsem řekl, nehodlám to podstupovat znova," řekl tónem, který nepřipouštěl námitky. Na Malfoyových byla vidět úleva. Na rozdíl do jejich syna věděli, co by se dělo, kdyby se takový souboj odpískal. To se však nedalo říct o Severusovi Snapeovi. Propaloval pohledem Harryho, jako kdyby ho chtěl na místě sežehnout. Na Emily se Harry ani nepodíval, horko těžko odolával jejímu otci, natož jí. „Já protestuju, vždyť sotva stojíš na nohou!" vykřikl Severus a vztyčil se na nohy. Najednou vypadal, jakoby chtěl Harryho zastrašit, tyčil se nad ním jako velký černý stín. Harrymu se pohnul ohryzek na krku, jinak nedal najevo nic. „To je irelevantní." reagoval klidně na Snapeův výbuch emocí a stálo ho to všechny emoční síly. Nejradši by opravdu všechno odpískal. Žaludek mu dělal hotové salta. Na čele cítil studený pot a to nemluvil o těle co měl celé takové slabé. Zkrátka se proti němu celé tělo spiklo. Navíc měl dojem, že to je jen začátek, že ta pravá zábava ještě přijde. Tohle všechno, však nesměl na sobě dát znát, jinak se toho profesor chytí.
„Tak irelevantní! Dobrá tedy, pane Morteme, sbohem!" zašeptal Snape nebezpečně Harrymu do obličeje a kývl na Emily. Ta Harrymu věnovala zoufalý pohled, než následovala rozzuřeného otce ke dveřím.
Harry zavřel křečovitě oči a nechal je zavřené, dokud neuslyšel bouchnutí dveří. Když je poté otevřel, zrak se mu rozmazal. Byl donucen párkrát silně zamrkat, aby zase trochu viděl. V duchu nadával na účinky lektvaru, jak špaček. Naštvaně přešel ke dveřím, doufajíc že jde aspoň trochu rovně. Malfoyovi se na sebe udiveně podívali, ale následovali ho. Společně prošli Velkou síní, která zela prázdnotou. Malfoyovi Harryho postupně obešli. Brzy se tak ocitli daleko před Harrym. Ten měl problém pořádně zaostřit, ale za nic na světě by to nepřiznal. Tak šel za hlukem kroků, co tříčlenná rodina dělala. Myslel si, že takhle má prozatím vyhráno. Jenže nepočítal s tím, že Malfoyovi se pohybují rychleji, než předpokládal. Tak se kroky brzy vzdálili natolik, že byl Harry v koncích. Nezbývalo mu tedy nic jiného než se zastavit a zkusit zamrkat. Pomalu, ale jistě se ho začalo zmocňovat zoufalství. Potřeboval, chtěl Banshee zpět, bez ní jakoby byl chromý, k tomu bezmocný a ten pocit se mu vůbec nezamlouval. Byl jako štěně čerstvě přivedené na svět. Slepé, nemotorné a slabé. Ve své hloubce zoufalství sáhl po poslední možné variantě. Zakladatelé chránící hrad. Poprosil je o pomoc, potřeboval se dostat na Famfrpálové hřiště. Pak ať se děje vůle Merlinova. Světe div se, hrad se mu opravdu rozhodl pomoc. Zakladatelé tomuto vývoji nebyli rádi, ale hrad se tak rozhodl a jim nezbylo nic jiného, než rozhodnutí akceptovat. V Harrym zahořela radost, položil dlaně na zdi hradu a před rozmazaným zrakem se objevila chodba. Takto dorazil i před Famfrpálové hřiště, které se, ale úplně změnilo místo typických věžiček a lavic, zde bylo něco, co se podobalo římskému koloseu. Samozřejmě, že nebylo úplně stejné, ale byly zde prvky, které se s tou stavbou ztotožňovali. Harry, jako první, když se dostal z šoku z římského kolosea uslyšel množství hlasů, křičící jeden přes druhého. Za rameno ho najednou chytla čísi ruka. Polekaně sebou cuknul a otočil hlavu tím směrem.
„Nemám tušení, jak to máš v plánu provést," promluvil na chlapce oděného ve zmijozelských barvách. Držící ho za rameno. „když nemáš povoleno na Bradavickém pozemku kohokoliv zabít." Ředitel se k chlapci se starostlivým úsměvem nakláněl, takže to pro okolí vypadalo, jako kdyby mu dával poslední rady před osudným střetnutím.
Harryho pohled zledovatěl. „Nebojte Brumbále, nikdo z Vašich studentů nepřijde k úhoně." S tímto se řediteli vyvlékl a pokračoval v cestě. Došel k jednomu z bystrozorů, který na něj už nějakou dobu mával.
„No konečně! Morteme jsi snad slepý, už na tebe mávám nějakou dobu!" čertil se brýlatý bystrozor.
„Promiňte, zamyslel jsem se," pokrčil Harry ledabyle rameny.
Bystrozor si ho přeměřil pohledem, ale nakonec to nechal být. „Fajn, tak teď mě poslouchej, projdeš támhletou branou, až se začne otevírat jasný."
Harry kývl na souhlas.
Bystrozor se usmál, popřál Harrymu hodně štěstí a zmizel.
Harry se zhluboka nadechl a pozvolna vydechl. Hůlku připravenou na okamžité vytažení, až bude potřeba. Veškeré pocity zatlačil do sebe, i když to nebude možná potřeba, stejně se s ním dnes vytře podlaha. Do uší se mu dostal hlas komentátora. Protočil nad tím oči, ale zaposlouchal se.
„Vítám Vás všechny na mimořádné kouzelnické události! Tím je zkřížení dvou hůlek. Ano, dámy a pánové, uhodli jste správně, bude kouzelnický souboj! " zaburácel komentátor a vysloužil si tím potlesk. „Nebude to, jen tak obyčejný souboj," zašeptal pro efekt. „Tento souboj, je podle informací, kterých se mi dostalo velmi nebezpečný. Málokdy kouzelníky používaný. Neřeknu Vám jeho pravidla, to bychom tu byli ještě zejtra. Stačí, když Vám povím, že to bude masakr a jednoho povezou nohama napřed!!!"
Komentátora nebylo přes ten ječící dav skoro slyšet.
„Tak, teď je mou povinností Vám přátelé přestavit aktéry tohoto pozdvižení. Přivítejte prosím pana Draca Luciuse Malfoye!" Potlesk byl bujarý, přesto bylo slyšet sem tam otravné bučení.
Harry vypnul, nepotřeboval slyšet na Malfoye chvalozpěvy! Zrak mu zatím sloužil, ale tak nějak tušil, že až se objeví v aréně bude mu konec. Čas utíkal mílovými kroky, takže než se Harry vzpamatoval, ozval se zvuk otevírající brány a hlas komentátora. Harry pomalu prošel zvednutou branou.
„Tak tady ho máme, přivítejte prosím Harryho Mortema!"
Hlas uvádějícího byl stejně nadšený, no diváci už tolik ne, podle jejich nepříliš nadšeného potlesku.
„Tak, konečně Vás tu máme oba pánové." pochválil si moderátor.
Harry se rozhlédl po tribunách, jako první si všimnul muže sedícího vedle Brumbála. Harry nemusel dlouho přemýšlet, aby mu došlo o koho se jedná. Ministr kouzel je poctil svou přízní. Harry ho viděl vždy v novinách, naživo ještě nikdy. Působil, ale stejně neústupně, jako v novinách, úplný opak jeho předchůdce Korneliuse Popletala. Kývnul mu ze slušnosti na pozdrav. Brousek mu ho oplatil. Poté Harry klouzal pohledem dál, zpozoroval Malfoyovy, jak sedí na Dracově straně tribuny, dá se říct, že seděli kousek nad místem, kde chlapec stál a nebyli jediní, vedle nich seděl Severus s Emily. V Harrym se něco nalomilo, rychle odvrátil tvář směrem k Dracovi a vyčkával, až moderátor dokecá.
„Bylo řečeno vše co mělo a konečně dojde k tomu, kvůli čemu tady všichni čekáme! Ukloňte se soupeři!" přikázal.
Harry i Draco tak učinili, nespouštějící ze sebe pohled.
„Hůlky připravit! Až řeknu tři, souboj započne!"
Harry vypnul vše kolem sebe, jediné co mu znělo v hlavě bylo odpočítávaní. Moderátor nestačil dojít ani ke trojce a na Harryho letěla kletba. Jen taktak se jí vyhnul. Na obranu vyslal své „Impedimenta," a čekal, že se mu Malfoy aspoň vyhne, když nedal před sebe včas štít. Bohužel podcenil chlapcovy rychlé reflexi a do Malfoye napálilo kouzlo plnou silou a pár metru ho odhodilo. Chvíli to takhle pokračovalo, jeden se strefoval do druhého, než začalo přituhovat. Harry postupně ztrácel zrak a Malfoy propadl vzteku, jeho kletby byly útočnější, bolestivější. Harry poprvé uklouzl po sypkém písku, díky tomu nestačil zabránit kletbě. Tělo se samo zvedlo, bez jeho přičinění a nohy se daly do pohybu. Tarantallegra, kouzlo, které donutí protivníka stepovat. Kletba následovala kletbu, ke stepu se přidala Rictusempra, Harry se prohnul v pase v záchvatu obrovského smíchu. Nemohl nic, jen se smát a proti své vůli stepovat. Malfoy nechal kouzla působit dlouho. Harrymu se začínalo dělat špatně, břicho se stahovalo v bolestivých křečích od neustálého smíchu a nohy měl v jednom ohni. Konečně tu hrůzu Malfoy zastavil. Lenivé a pomalé Finite se ozvalo prostorem. Harry spadl na zem, jak hruška, zaplať Merlin, že se dokázal volně nadechnout. Vyčerpaně se otočil na záda. Hůlka ležela daleko od něj, nemělo cenu se už o cokoli snažit. Malfoy byl ve správné ráži, tak už zbývalo jen doufat, že to skončí rychle. Odpočinek Harrymu skončil dřív, než začal. Najednou Harry neviděl, nic ani obrysy, na které po celou dobu spoléhal, byl slepý jako krtek. V panice se zvednul na kolena a šátral okolo sebe. Prsty hladil zrádný písek doufajíc, že narazí na hůlku. To se nestalo, k Harryho smůle mu v tom Malfoy zabránil tak, že na prsty prudce šlápl. Harry vykřikl bolestí a v duchu toho kluka posílal do horoucích pekel. Zřejmě se ho Malfoy rozhodl na trvalo zmrzačit, proč by jinak na něj posílal, kletbu Conjunctivitus. Vidění už měl takhle na prd, ještě tomu dodá korunu kletbou zhoršující zrak. Prsty pod podrážkou ošklivě zapraskaly. Harry chtěl mermomocí prsty zpod drážky vyndat, ale nešlo to. Proto automaticky, jak to dělal po celý svůj život, když byl v úzkých sáhl po magii. Bylo to, ale naprosto zbytečné, díky lektvaru, který pozřel byla jeho magie slabá. Nedokázal by vyčarovat s hůlkou ani Lumos. Natož, aby si hrál na frajera bez hůlky. Malfoy se naposledy zhoupl na špičkách a pak s ďábelským úsměvem zvedl nohu z chlapcových prstů. Do Harryho uší se dostal Malfoyův vzteklý hlas. „To máš za to, že jsi mě ponížil!"
Harry chtěl zařvat: Kdo koho víc, ale nedostal se k tomu. Malfoy z čista jasna posměšně zašeptal : „Levicorpus."
Harryho tělo se zvedlo do vzduchu a přetočilo hlavou dolů. V tu chvíli děkoval Merlinovi, že nosí pod hábitem kalhoty. To bylo však jediné, za co byl vděčný. Do hlavy se mu lila krev, takže do minuty musel být červený jak rak, navíc Malfoy si ho dnes hodlá pěkně vychutnat, než ho skutečně dorazí. Dokazovalo to už jen to, jak s ním házel po celé aréně. Harry si přišel, jako hadrová panenka. Viset hlavou dolů, bylo samo o sobě, dost nepříjemné obzvlášť, když nevidíte, jenže v momentě, když začnete samovolně lítat ze strany na stranu, to je teprve jiná liga. Malfoye přestalo po chvilce bavit házet si s ním jak s hopíkem, tak ho jednoduše pustil na zem, jak pytel brambor. Harry se snažil z toho zážitku sebrat, jenže bylo to čím dál horší. Malfoy na něj poslal další kletbu, kterou Harry znal až moc dobře Assa in tuo succo, formule smaž se ve vlastní šťávě. Harry zatnul zuby a celých pět minut co kletba trvala, ani neceknul. Malfoye tím musel nakrknout, ale taky ještě víc navnadit. Harryho zpocené tělo zasáhl proud ledové vody. Ze šoku vyjekl, jak malá holka, následně zalapal po dechu, když se mu voda dostala do pusy. Otočil se na bok a vodu vykašlal. V duchu Merlina a všechny svaté prosil o konec. Nahlas, ale neřekl nic, čekal na další Malfoyův zákeřný úder. Jenže Malfoy ho nadále pouze ponižoval a Harry toho měl dost.
„Je fajn Malfoyi, že jsi mě prakticky oslepil, to pouze dokazuje jaký jsi slaboch." Harry se pracně zvedl po dalším letu po aréně. „Vy tohle máte v rodině, že? To je takové Vaše poznávací znamení." ryl dál Harry a potácel se po aréně. A pak to přišlo. „Diffindo!" zařval nepříčetně řezací kouzlo. Harrymu se po těle objevily hluboké řezné rány. Harry se tomu smál, jako šílenec, lektvar ho ničil zevnitř. Malfoy šel konečně až na krev, co víc si přát. Pořád to bylo, ale málo. „Dobrý Malfoyi, stále jsi všem pro smích," řekl chrčivě a odplivl si, lektvar mu zevnitř rozežíral žebra. „Být tebou dám do velkého finále něco, co si budou všichni pamatovat. Jinak se tvé matce budou posmívat jakého zbabělce porodi- " víc říct Harry nestihl, konečná kletba se do něj opřela plnou silou. Sectumsempra zaslechl, než byl donucen spadnout na záda. Další řezná kletba, ale daleko silnější, krev se z něj řinula, jako ze síta. Byl tak strašně unavený. Slyšel, jak komentátor vyřvává Dracovo jméno. Už se chystal zavřít oči a v klidu si snad i umřít. To mu k jeho smůle nebylo dopřáno. Uslyšel spěšné kroky a následně ho dlouhé štíhlé prsty berou za zátylek a zvedají hlavu. Na protest zamručel.
„Zaplať Merlin, žiješ!" vydechl hluboký hlas někde nad ním. „Opovaž se usnout!" rozkazoval ten nádherný hlas zrovna, když chtěl zavřít oči.
„Nech mě, chci spát." zachrčel, skoro mu nebylo rozumět. Cítil, jak se nad ním snáší Snapeova hůlka a jak ty řezné rány od toho podivného kouzla mizí.
„Poppy honem!" křičel Severus a dál se snažil vyléčit rány. Ošetřovatelka se objevila za pár sekund. „Pane na nebi!" šeptla vyděšeně při pohledu na zakrváceného chlapce. Upřímně se divila, že je ještě naživu a to, že se držel při vědomí, byl zázrak. Honem nad chlapcem vyčarovala diagnostické kouzlo. Nad tělem se objevila hromada kleteb a jejich následky. Zalapala po dechu, ale jinak nedala najevo své rozpoložení. „Honem Severusi, vyčaruj nosítka, musí ihned na ošetřovnu!" přikázala profesorovi a sama chlapci přičarovala kyslík, jelikož se jí zdálo, že hůř dýchá. To jak na ni přitom koukal, nevědomým pohledem ji děsilo, ale stále byl při vědomí.
„Neboj hádě, už bude dobře," zašeptala uklidňující slova. Reakce chlapce jí totálně zaskočila. Jeho rty se pod kyslíkovou maskou křivě skroutily, vůbec to nebyl úlevný úsměv, spíš jako kdyby jejím slovům nevěřil.
Když zraněného chlapce nakládali, někde v davu se blonďatému muži vytrhla malá holčička a za vzlyků se rozeběhla za nosítky.
„Tati bude v pořádku, řekni že bude!" křičela na Snapea hned co je doběhla a postavila se z druhé strany nosítek, aby na ní otec nemohl.
„Emily, co tu děláš! Máš být s Narcissou!" huboval Severus, ale nepodnikl žádné kroky aby dceru odvedl od nosítek. Myšlenky měl úplně někde jinde.
„Nesmíme ho nechat usnout!" řekla Poppy, vedoucí celý ten podivný průvod.
„Harry slyšíš nesmíš usnout! Jinak dostaneš lepáka!" ozvala se Emily, ubrečeně zírající na Harryho. Ten si za protestů sundal masku a zachrčel. „Ty seš sadista." A pak omdlel.

 Řekněte mi jak jste na tom? Neusli jste?  Jestli ne odvedla jsem dobrou práci. A můžu Vám říct já jsem na kapitolu pyšná! 

Všem děkuju za čtení Banshee které roste každým dnem. Stejně tak hvězdičky. 

Speciální dík ale patří těm co mě popohání svými komentáři :)