Banshee

59. Hotovej

Bradavické pozemky pokryl sníh. Chodbami se proháněla kvílící meluzína. Žáci pomalu ztráceli soustředění na učení. Raději si užívali zimní radovánky.
Harry se zrovna plahočil na svou dnešní poslední hodinu lektvarů. Už teď si přišel vyždímaný, jako houba. Svaly ho bolely i tam kde si myslel, že žádný nemá. Hodina obrany byla dnes opravdu záživná. Profesor Lupin se rozhodl udělat hodinu sestavenou ze soubojů. Odůvodnil to tím, že Voldemort nabírá na síle. Bodejď by ne, když si Banshee vzala dovču. Voldík byl tím pádem zase na koni a hojně toho využíval. Harrymu nezbylo nic jiného než tiše skřípat zuby a snažit se ten status změnit. Naštěstí díky Severusovi to šlo dobře, stačila pouze jeho přítomnost a Banshee dávala o sobě silně vědět. Z Harryho a Severuse se tak stali dobří přátelé. K incidentu co se stal na ošetřovně, už se Harry nevrátil. Snape měl své závazky a tím to pro Harryho končilo. Nechtěl a nemohl si začít s ženatým mužem. Harryho zásady a morálka nebyly na tohle stavěny. To, že mu to Severus neulehčoval, byla věc druhá. Kradmé dotyky, které mu sem tam věnoval v Harrym probouzely čím dál větší hlad. A nebylo to jen u doteků dalo, se říct, že se Harrymu Severus dvořil. Dokazovaly to květiny na Harryho nočním stolku.
Harry už byl skoro u učebny, když uslyšel jak někdo volá jeho jméno, otočil se. Uviděl Hermionu a zastavil, aby ho dívka mohla dohnat. Od té doby co ho doučovala už uplynula nějaká doba, Harry už vše co potřeboval ovládal, stejně se ale někdy potkali v knihovně a společně se učili. Rozuměli si, oba milovali knihy a tak o nich dokázali mluvit hodiny.
„Ahoj Harry," pozdravila zadýchaná Hermiona chlapce. „Na hodině obrany jsi byl výborný." Pochválila a srovnala s Harrym krok.
„Děkuju," řekl Harry a vzal z Hermionina ramene těžkou tašku. Díky těmto maličkostem se dostávala dvojice často do řeči. Dokonce i Severus na Harryho kvůli tomu uhodil. Harry byl tak nucen své jednání vysvětlit. Výraz, který Severus poté nasadil, si Harry bude ještě dlouho pamatovat.
„Zase jsi těm náfukům ukázal, jak lehce jim jde nakopat ty jejich velectěné zadky." pokračovala Hermiona. „Weasley si byl dokonce stěžovat po vyučování profesorovi!" dostávala se dívka do ráže.
„Klid Hermiono. Třeba měl na to právo. Nikdo nečekal, že nás profesor pošle proti všem. Bylo to kdo z koho a zdá se, že je to zaskočilo."
Nebelvírka ho probodla pohledem. „Máš samozřejmě pravdu, ale nedává mu to právo si na tebe ztěžovat."
Harry pokrčil rameny. Myšlenkami se vrátil zpět do hodiny obrany. Byl jeden ze tří, co zůstal stát na nohách po uplynutí souboje. Druhý byl Raddle a třetí Neville. Právě z toho měl Harry největší radost. Tréninky se členy řádu nesly své ovoce. On sám se zatím nezapojil a podle toho, jak moc dobře si chlapec vede, to nebude možná ani potřeba.
Do učebny vešel jako jeden z posledních. Dal zpět Hermioně její tašku a zamířil si to k zadní lavici na opačné straně, kde seděla sorta Zmijozelů. Připravil si vše, co věděl, že bude potřebovat a sotva dosedl už práskly dveře. Harrymu zacukaly koutky. Jednou se bude muset Severuse zeptat, jak to dělá, že má tak přesné příchody.
Na tabuli se objevil postup dokrvujícího lektvaru. Harry se bez řečí pustil do přípravy. Z tašky si vytáhl několik přísad a pustil se do základu. Když měl hotový základ, pozastavil vaření a vydal se do skladu pro zbytek přísad. Všimnul si tak, že většina jeho spolužáku nemá ještě ani ten základ. Když se vracel ke svému místu, viděl Severuse jak zkoumá jeho zatím nedokončený lektvar. Právě v tu nestřeženou chvíli se to stalo, Banshee se v jeho nitru probudila a hrozivým kvílením plnícím jeho duši, dala najevo jediné, blížící se smrt. Harry se v půlce dalšího kroku zastavil a vytřeštil oči. Vynaložil všechno sebeovládání, aby Banshee udržel jen ve svém nitru. Na venek se otočil a rychle prokličkoval mezi lavicemi. Šel na jistotu, vedlo ho ohlušující kvílení Banshee. Právě včas chytil Raddleův kotlík a s hrozivým rachotem ho shodil na zem. Něco co měl být základ lektvaru, vyšplíchlo na zem. Harry vztekle chytil Raddleovu ruku a vyrval mu přísadu z ruky. Harryho tělem bublal adrenalin. Oběma rukama se zapřel o lavici a sklonil hlavu. Celá třída zírala na Mortema co se třásl jako osika.
Po Harryho boku se objevil profesor, než ale stačil cokoli říct. Harry mu do ruky vnutil červenou bobuli. To stačilo k tomu, aby si dal Severus jedna a jedna dohromady. S ním polovička třídy. Tvář profesorovi zbledla, nikdo se neodhadoval hádat, jestli vzteky, nebo strachem. Bez jediného slova vytáhl Raddlea za límec z lavice. „Do mého kabinetu!" vykřikl a postrčil Raddlea prudce dopředu. Chlapec klopýtl, ale ustál to a se sklopenou hlavou šel ke dveřím kabinetu, který sousedil s učebnou. „Ještě než oba zmizeli za dveřmi, tak se profesor otočil na Draca Malfoye.
„Pane Malfoy, máte to na starost."
Pak i on zmizel za dveřmi. V ten moment se ve třídě spustila šeptanda. Harry vytáhl hůlku a uklidil nepořádek na zemi. Kotlík vrátil zpět na lavici. Beze slova se vydal ke svému místu, nevnímající pohledy spolužáků a křik co se ozýval za dveřmi kabinetu.
***
Incident na lektvarech se po škole roznesl jako lavina. Harry to vyřešil po svém, zavřel se ve svém pokoji. V klidu si udělal úkoly. Na tváři se mu občas mihnul úsměv. Banshee byla konečně v plné síle. Čas, aby se určité události posunuli kousek dál. Harry se v mysli pokoušel spojit s Banshee a zcela netypicky si s ní popovídat. Odmítala, ale jí to časem přejde. Z myšlenek ho vyrušilo přemístění. Automaticky už nahmatával hůlku, když si všimnul, že je to Anki společně s Emily. Velmi zkroušenou Emily.
„Co se stalo?" ozval se starostlivě a odložil brk. Holčička se k němu rozběhla a skočila mu kolem krku.
„Harry já udělala hloupost," řekla podivným hlasem, že si ho Harry nedokázal nikam zařadit. S obavou se podíval po skřítkovi, ten ale pokrčil drobnými ramínky a zmizel.
„Tak fajn prcku, pokud jsi někoho zabila, stačí říct, zase ho přivedeme mezi živé a nikdo se nic nedozví." snažil se Harry odlehčit atmosféru. Zároveň se pokoušel Emily od sebe odlepit a podívat se jí do obličeje.
Emily pochopila o co usiluje, tak si sedla normálně. „Táta mě zabije." prohlásila smrtelně vážně. „Obarvila jsem totiž učitelku na zeleno a to včetně vlasů."
„To není žádná pohroma." uklidňoval zkroušenou Emily Harry, ale kousal se zevnitř do tváře, aby se nerozesmál. Emilyina magie se začala projevovat.
„Když ona mluvila špatně o tátově koleji. Říkala, že doufá že se tam její dítě nedostane, prý hady nesnáší," vykřikla naštvaně Emily. „Když já měla takový vztek, copak je Zmijozel tak špatný?" zabořila Harrymu smutně tvář do hábitu.
„Není špatný, rozhodně ne," povzdechl si Harry. „Snad jsou lidé v něm trochu jiní a to v ostatních budí ostražitost." Pokud jde o to, že učitelka hady nesnáší. Tak podle mě nemyslela ty lidské, ale zvířata.
„Počkej, jak to?"
Harry se musel usmát Emilyinu výrazu, kterým po něm loupla.
„Ne každý tyto zvířátka miluje, někdo z nich má dokonce silnou fobii," vysvětlil jednoduše Harry.
Emily po tom co Harry domluvil, měla v obličeji vepsanou tragédii. Tu ještě podpořila slovy: „Harry zahrajeme si na domácího skřítka."
„Ale jdi ty," zasmál se od srdce Harry.
Místností se rozneslo další hlasité PRÁSK. Kousek od židle, na které seděl Harry s Emily na klíně, se objevil skřítek.
„Slečna musí s Ankim, pan Snape to přikázal."
„Jak moc je to zlé Anki?" zeptala se Emily a přitiskla se víc k Harrymu.
Skřítek sklopil oči.
Harry se rázně zvednul ze židle. Panikařící Emily postavil na nohy. „Harry ty musíš se mnou, táta je z tebe hotovej!" vykřikla a chytla ho pevně za ruku.
Harry na holčičku vykulil oči. „Hotovej!" vyrazil ze sebe po chvilce šokovaně. „Kde jsi k tomu pro Merlina přišla?"
Emily viditelně znejistěla. „No říká to Draco, ale co to přesně znamená, nemám páru. Co ale vím je, že když teď půjdeš se mnou, nebude to tak zlý. Prosím, prosím!" sepnula ruce v němé prosbě.
„Právě jsem se upsal ďáblovi." kapituloval Harry a společně se nechali přemístit.
V momentě, kdy se objevili v obývacím pokoji. Emily se Harrymu schovala za nohy a jen lehce vykukovala. Snape si něco četl v křesle. Nezvedl hlavu ani, když skřítek zmizel.
„Emily to bys nevěřila, co mi dnes přišlo za zajímavou poštu," řekl Snape uvolněně a konečně zvedl pohled. Harry v tom temném pohledu uviděl jiskřičku překvapení. Ta zmizela tak rychle, jak se objevila. „Vidím, že sis přivedla posilu," zamračil se na dvojici před sebou.
„To já jen tak pro jistotu," špitla Emily na tváři široký úsměv.
„Dobrá tedy a jak mi tedy vysvětlíš, co se stalo tvé učitelce?" zeptal se Snape a odložil dopis.
„Že by měla omezit hrášek, nedělá jí to dobře na pleť," odpověděla drze Emily.
Harry stojící mezi těma dvěma nevěděl, jestli se má smát, nebo sahat po hůlce. Každopádně Severus pouze spojil prsty do stříšky a nadzvedl obočí. Takže zatím se hůlka nekonala.
„Tak teď jsme si odbili minutu pro hlupáky!" Reagoval na Emilyino provokování Snape poměrně ostře. „Řekni mi pravdu Emily a žádné vytáčky, dnes na to nemám náladu!" probodl svou dceru zlým pohledem a vyčkával na vysvětlení.
Emily se pevně chytila Harryho hábitu, než spustila. Poznala, že tátu opravdu vytočila, nemělo cenu to dál protahovat. „Měla zlé řeči na tvou kolej a já jsem se rozzlobila, sama nevím jak, ale najednou byla zelená." vyprávěla holčička šeptem, Harry měl nutkání ji obejmout, ale při pohledu na Severuse raději zůstal stát mezi nimi.
„Copak jsi nějaký Poberta, abys někomu barvila vlasy!" vykřikl Snape a s rozčílením vstal.
Emily udělala pár kroků vzad, Harry jelikož ho držela za hábit, musel též ustoupit. Zamračeně si Severuse přeměřil, nikdy rodičem nebyl, ale podle něj tohle byla dost přemrštěná reakce.
„Severusi, nechci se do toho plést ale-"
„Ta se do toho nepleť!" skočil mu Severus do řeči.
To bylo na Harryho příliš. Otočil se na Emily, která celá vyjukaná koukala z jednoho na druhého. „Emily, běž prosím do svého pokoje, mi si tu s tvým otcem musíme promluvit." mluvil jemně k holčičce, která jakmile pochopila jeho slova, upalovala do bezpečí svého pokoje.
„Nikam, já s tebou ještě neskočil!" zastavil Snape Emily právě, když se chystala zavřít dveře. Harry i na tu dálku viděl, jak se dívence klepe brada. Přešel místnost a jemně vzal za kliku.
„To bude dobrý prcku, neboj," usmál se ještě, než sám zavřel dveře dívčina pokoje.
Pak se donutil otočit zpět do obývacího pokoje. Snape stál uprostřed, ruce založené na prsou z očí mu sršely blesky.
„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to do tebe vjelo!" vyjel z ostra Harry.
Jestli to bylo možné, tak Snapeův výraz ještě o něco víc zkameněl. „To není tvoje věc a jdi mi z očí, nemám dnes na tebe náladu." odbyl ho Snape zle.
Harryho Severusova slova zabolela, ale bolest momentálně přebyl vztek. „Tak milostpán nemá náladu!" procedil Harry mezi zuby a pár kroky překonal vzdálenost mezi nimi. Právě teď proklínal výškový rozdíl mezi nimi. „Já ti teda něco řeknu, ty idiote namyšlenej! Je mi totálně někde, že zrovna ty nemáš náladu! Protože jsem dostal chuť ti hodně moc ublížit za to, jak se chováš ke své dceři." Harry byl nucen se nadechnout, před očima se mu dělalo rudo z toho jaký měl vztek. „Došlo ti vůbec v té tvé hlavě, že v Emily se probírá MAGIE!" poslední slovo zařval tak nahlas, že to muselo být slyšet až v Sovinci.
„To já přece vím!" zašeptal Snape Harrymu těsně u obličeje, až Harry poplašeně zamrkal a v duchu uvažoval, kdy se dostal tak blízko. Naštěstí ta blízkost Severusovi nevydržela dlouho. Otočil se čelem ke krbu, až za ním zavlál jeho černý plášť.
„Vím to, jen jsem nečekal, že se Emilyina magie bude takhle moc projevovat." řekl Snape a zíral do plamenů. Po vzteku nebylo ani památky.
„To u silných kouzelníků bývá, celkem běžné budeš si muset zvyknout." pokrčil rameny Harry a šel k pohovce na kterou se doslova svalil. „Být tebou, tak jí začnu chválit a podporovat, jinak budeš mít co dělat se mnou!" dodal výhrůžně. Severus k svému štěstí kývnul, dokonce mu cukly koutky. „To hodlám taky udělat." potvrdil a sednul si vedle Harryho na pohovku. Ten na něj hodil udivený pohled. „Možná by bylo lepší, kdybys za Emily zašel ihned?" položil nakonec větu jako otázku. Dnes už bylo hádání dost. Snape k jeho překvapení zavrtěl zamítavě hlavou.
„Bude nejlepší, když jí chvíli nechám, tento týden si užila až moc mé náladovosti." Severus se během své řeči chytil za kořen nosu a unaveně zavřel oči. „Snažím se svou příšernou povahu vůči Emily krotit, ale někdy to prostě vybublá, ani sám nevím jak." povzdechl si nahlas. „Vlastně chápu proč si tě dnes přivedla. Tušila jak budu reagovat tak tě použila jako štít."
„O čem to mluvíš Severusi?" optal se Harry, žaludek mu najednou přišel podivně těžký.
„Není to poprvé za tento týden, co jsem tak přehnaně reagoval." vysvětlil Severus. „Kdybys byl v jiné koleji a vnímal trochu své okolí, všimnul bys sis, že všechny koleje kromě Zmijozelu jsou nebo byly v mínusu."
Harry tiše seděl a poslouchal. Nijak Severuse nepřerušoval, tak nějak tušil, že se blíží k jádru problému."
„Ředitel mě musel zastavit, i když ti malí parchanti by si lekci zasloužili, ale o tom Brumbál nechtěl ani slyšet. Body jsem tedy přestal na jeho přání strhávat. Místo toho jsem dával školní tresty. I to nevydrželo dlouho, neuvěřitelně mě každý vytáčel. Nakonec to začala schytávat Emily." Severus se k Harrymu otočil celým trupem, snad aby mu neutekla chlapcova reakce. Oči měl přitom podivně prázdné, jako kdyby se před tím, co se chystal říct, sám v sobě uzavřel.
„Důvod mého chování je prostý, má žena čeká dítě."

Tak kdo z vás má srdeční zástavu?:D 

Všem moc děkuju za podporu.