Banshee

15. Výslech

Další část :) 

Celé tělo mu ztuhlo jako kámen, ve tváři celý zbledl. Uvnitř něj se prohnal uragán, který za sebou nechal hromadu zmatených pocitů. Okamžitě věděl, kdo se ho opovážil dotknout, jen jeden člověk v něm vyvolával takové reakce. Prudce nasál vzduch nosem a kousal se zevnitř do tváře, aby zabránil vystrašenému výkřiku, který se mu dral z hrdla. Situace se ještě zhoršila, když se tělo za ním k němu víc naklonilo a osoba mu mrazivě zašeptala do ucha: „Vím o co se tady snažíš, ale nevyjde ti to, byl jsem špionem natolik dlouho, abych poznal člověka, který hraje o čas a snaží se ostatní svést na jinou stopu. Být tebou, začnu mluvit bez vytáček, jinak budeš mít ze života hotové peklo."

Ten hlas v něm v něm probouzel dlouho pohřbené vzpomínky. Nahlas polkl a snažil se zůstat v klidu, nepanikařit.

„Pane profesore, já nelžu, říkám Vám čistou pravdu, věřte mi," dostal ze sebe sýpavě Harry. Ruka na jeho rameni přidala na stisku a on cítil, že díky tomu nad sebou pomalu ztrácí kontrolu. Prohnul se nekontrolovatelně v křesle do oblouku. Jeho oči na pár sekund zazářily, než je pevně zavřel. To vyburcovalo ředitele k akci. „Severusi, odstup od něj!" přikázal tvrdě s krytou panikou v hlase. Zvednul se a rychle obešel stůl. Severus mezitím zmateně couvnul. Nechápal, co se to najednou stalo a podle toho, jak se tvářil zbytek obecenstva nebyl naštěstí jediný. Ředitel nevypadal, že by se jim to chystal vysvětlit. Brumbál sám byl zmatený, ale nehodlal to přiznat, místo toho se přiblížil k chlapci, který už seděl klidně, zato vyčerpaně v křesle. Najednou poznal, jak je Harry unavený, když sem přišel, byl plný energie a bojovnosti, teď měl obrovské kruhy pod očima a jeho vzhled působil, jako kdyby bojoval s celou armádou. Albus si dal dvě a dvě dohromady a bylo mu to jasné. Vzal opatrně chlapce za loket a donutil ho se postavit. Harry se na něj díval dost divně, tak se rozhodl Albus své jednání vysvětlit.

„Myslím, že výslech necháme na jindy, chlapče, potřebuješ si odpočinout. Odvedu tě do svého bytu, natáhneš se tam na pohovce a odpočineš si." mluvil na něj neobvykle něžně. Harry ale zakroutil hlavou.

„Ne, pane, já bych to rád, měl už za sebou. Nechci další zbytečné kolo otázek, na které možná ani neznám odpovědi. Řeknu, proč jsem odtamtuď utekl, dokonce vydám dobrovolně svou hůlku ke kontrole, jen prosím, ať je to rychlé." Při posledním slově se podíval na bystrozory.

Ti po chvilce přikývli, tak vyndal hůlku z rukávu a dal jí do ruky tomu staršímu, mladší se zatím ujal výslechu. „Takže, proč jste utekl z místa činu a nezavolal pomoc?" položil otázku Tim a tiše si odkašlal.

„Není pravda, že bych nezavolal pomoc, díky magii zakladatelů jsem informoval ředitele." odpověděl Harry a vzal šálek čaje, který mu Brumbál podával a díval se, jak tato informace mladého Bystrozora zmátla. „Magii zakladatelů?" ptal se zmateně muž a podíval se na ředitele, ten byl ale úplně v klidu, jakoby neslyšel žádnou novinku, dokonce se na Tima usmál.

„Harry mluví pravdu, skutečně existuje magie zakladatelů, mohu-li to tak říct obklopuje celý hrad a chrání vše, co je v něm. Samotné Bradavické štíty jsou toho důkazem."

„Proč jsem je nikdy tedy necítil?" zeptal trochu podezíravě bystrozor. Brumbál se ale nedal zviklat.

„Vysvětlení je jednoduché, chlapče, tuto magii dokáže vycítit jen ten, kdo je nadprůměrný kouzelník."

Muži v místnosti se po sobě podívali, ale pouze jeden kývl, aby potvrdil jeho slova. „Pan ředitel má pravdu, i já jejich magii někdy pocítím," řekl, nevypadal ale vůbec nadšeně. „Lžeš, Srabusi!" obvinil ho Black a stoupnul si naproti němu.