Banshee

17. Voldemort VS Banshee

Další kapitola :) 

Školník se začal rozhlížet po koupelně jako šílenec a pod vousy si přitom brblal: „To jsem si mohl myslet, že ten hajzlík toho využije a uteče. Zatracení haranti, člověk má s nimi akorát starosti!" nadával čím dál víc. Najednou však celý ztuhnul a přestal ve své triádě. Harry zalitoval, že mu nevidí do obličeje, rád by viděl ten šok v jeho tváři. Prostorem se začal ozývat podivný zvuk, následně školník padl tvrdě na kolena a díval se skrz slzy na paní Norisovou, která k němu kráčela hrdě s hlavou vztyčenou. Věděl, že pláče, ale nedokázal to zastavit. V momentě, kdy mu jeho milovaná kočka vlezla do klína, plakal na plno a tiše děkoval Merlinovi za záchranu. Harry se na tu scénu díval a došlo mu, že nejenže zachránil kočku, on zřejmě zachránil i toho školníka. Na první pohled bylo vidět, jak tu kočku muž miluje a její ztrátu by nesl hodně těžce, jestli vůbec by se přes ní dostal. Opatrně se vyplížil z koupelny, nechajíc ty dva o samotě. Pomalu procházel hradem a obrazy na stěnách ho mlčky sledovaly. Harry se nebál, že by něco prozradily, byly věrní řediteli a ten jim jasně zakázal cokoli komukoli říct. Po celou dobu byl v kůži Banshee. Oba totiž pociťovali, že se něco chystá. Harry se stáhnul a nechal tělo ovládat Banshee, která mířila ven z hradu. Došla až k zavřené bráně, na chvilku se zastavila, ale potom prudce mávla hůlkou a brána se otevřela dokořán. Harry zatlačený do koutku mysli nestačil zírat. Na školních pozemcích nikdo nebyl a ani za bránou ne, takže se okamžitě přemístila. Objevila se na kopci cizí vesnice, z té bylo i na tak dlouhou vzdálenost cítit pach blížící se smrti. Banshee pod tíhou toho pocitu spadla na kolena a zakvílela tak hlasitě, jak nejvíc uměla. Vítr nesl její kvílení na míle daleko. Pro lidi ve vesnici, kteří tento zvuk zaslechli to byl jasný signál. Něco se blížilo. Zkáza, která je bude stát život. Neuběhlo ani pět minut a Banshee uviděla, jak se do vesnice přemístili muži v maskách a černých hábitech v čele s Lordem Voldemortem. Banshee se na rtech objevil potěšující úsměv. Dnes už se nebude skrývat, vystoupí na světlo a změří síly s člověkem, který se smrti tak moc bojí, že je schopný i té nejčernější magie. Znovu se přemístila, tentokrát její cíl byla přímo vesnice, kde se objevila. Stála uprostřed té hrůzy a dívala se na tu spoušť všude kolem. Lidé se snažili schovat do bezpečí, muži bránili své ženy a děti. Ti mezitím utíkali v panice co nejdál od Smrtijedů. Banshee na to nijak nereagovala, ji zajímal jen muž, který se spíše podobal hadovi. Stál pár metrů od ní a zabíjel hlouček dětí a náramně se u toho bavil. Harrymu se z toho pohledu udělalo zle. Nedokázal se držet stranou, proto vylezl ze své skulinky v mysli a společně z Banshee se spojil, jako jedna bytost. Harry se nechal ovládnout vztekem, tím nevědomky dodával Banshee sílu. Natáhla ruku a bez hůlky na Voldemorta seslala kouzlo. Paprsek bílého světla se strefil přímo do Voldemortova boku, toho, jelikož to nečekal a neměl připravený štít, to odmrštilo pár metrů dál od zbývajících živých dětí. Tento čin nemohl zůstat bez povšimnutí, všichni kolem přestali bojovat a dívali se na Voldemorta, který se těžce sbíral země, zatímco druhá osoba s dlouhými bílými vlasy se pomalu blížila k němu. Neozbrojená. Nemohl být pochyb o koho se jedná, Harry společně s Banshee se v klidu přiblížili až k Voldemortovi. „Musím říct, že jsem čekal něco lepšího," rejpnul si do Voldemorta Harry a díval se, jak se v černokněžníkových v očích objevuje vztek. Sám Harry cítil, jak ho zaplavuje radost, jen si nebyl jistý, čí radost to je. Byl s Banshee tak úzce propojen, že to nebylo poznat. Díval se, jak se Voldemort těžce zvedá země, z pravého boku mu odkapávala krev. Oba dva muži teď proti sobě stáli a měřili se pohledy plnýma nenávisti. „Dnes nastane tvůj konec vílo!" zařval Pán Zla a vyslal po něm kletbu. Banshee ji švihem ruky, jako když odháníte protivný hmyz, odklonila. „Css, ty, že jsi pánem všeho Zla? To co tady předvádíš umějí děti v pátém ročníku." provokoval Harry a odkláněl kletbu za kletbou, aniž by se ho některá z nich jen dotkla. Po chvíli to Banshee přestalo bavit si hrát a sama začala vysílat kletby. Lidi z vesnice se dívali na tu prapodivnou bytost, která je dnes přišla zachránit, kolem ní pulzovala stříbrná aura moci. Dokonce naháněla v tu chvíli větší strach, než samotný Pán Zla. Ten pomalu, ale jistě zjišťoval, že tu Vílu smrti podcenil, nestačil se ani pořádně bránit. Kouzla lítala kolem něj a strefovala se do něj ze všech úhlů. Štít, který se snažil vykouzlit na svou obranu mu byl k ničemu. Začal ustupovat snažící se si pro sebe ušetřit čas na zbabělý útěk. Tělo ho pomalu přestávalo poslouchat a rozsypávalo se. Za žádnou cenu nemohlo vydržet takovou zátěž. Přemýšlel, jak se z tohohle dostat živý, naštěstí ho rychle napadl spasný nápad. Neverbální magií rozpálil všem smrtijedům znamení Zla s jasným příkazem - zdržet Banshee, dokud se mu nepovede utéct. Později, když byl v bezpečí mu došlo, jaké chyby se dopustil. Ale pro teď to neřešil, šlo mu o holý život a ten byl pro něj přednější.