Banshee

30. Podraz

Cestu do ředitelny nevnímal, byl na to až moc unavený. Nejradši by si zalezl do své postele a spal. Zpětně mu došlo, že si mohl vzít povzbuzovací lektvar. Pozdě bycha honit, teď už se pro něj vracet nechtěl. Stanul před chrličem, chránící vchod do ředitelny a bez otálení vyřkl heslo. Jen co se chrlič začal posouvat, aby odhalil posouvací schody, na nic nečekal a vyběhl po nich. Ještě než zaklepal, donutil svou tvář zbavit se všech emocí, potom teprve pomalu a rázně zaklepal. Zevnitř byly slyšet hlasy, někdo se tam s někým hádal. Mimoděk ho napadlo, jestli nemá přijít později, bohužel ředitelův hlas dokázal oba hádající se hlasy přerušit a Harryho hlasitě vyzvat ke vstupu. Harry vzal za kliku a otevřel. Pohled, který se mu hned nato nabídl, byl k nezaplacení. Jejich profesorka přeměňování stála naproti Snapeovi, který se nad ní doslova tyčil jako bůh pomsty se navzájem pohledem zabíjeli. Harry vycítil, že atmosféra v ředitelně je víc než hustá.

„Chtěl jste mě vidět, pane řediteli?" zeptal se chladně.

„Jistě, chlapče, jen pojď, jdeš právě včas, zrovinka jsme tu skončili." Ředitel vstal ze svého křesla a svižně přešel k oběma profesorům. Profesorka McGonagallová se k němu pobouřeně otočila.

„Albusi, vždyť jsme nic nevyřešili, pořád trvám na tom, aby pan Raddle byl vyloučen." Profesorka propalovala ředitele intenzivním pohledem, který říkal, že pokud bude mít ředitel jiný názor, tak ať se připraví na její spravedlivý hněv hodný lvice. Ředitel dělal, že její varování nevidí a vzal ji neohroženě okolo ramen a nenápadně se začali společně přibližovat ke dveřím ředitelny.

Harry, který stál kousek ode dveří se nestačil divit. Ten chlap byl hotový Mistr manipulace a ta - na pohled tvrdá neústupná dáma - mu přímo zobala z ruky. Tohle uvědomění v něm probudilo malé znepokojení, které okamžitě zadupal v zárodku. Přestal si všímat ředitele a jeho figurky a raději se pro rozptýlení rozhlédl po místnosti. To, že to byl špatný nápad mu došlo vzápětí. V okamžiku se střetl s temně hnědýma očima, které ho propalovaly intenzivním pohledem. Rychle uhnul pohledem jinam a v duchu se proklínal za svou blbost. Naštěstí se do toho v tu chvíli vložil ředitel, který už měl profesorku dávno vyprovozenou ze dveří a chystal se vyhodit i Snapea.

„Severusi, myslím, že tady už není co řešit, Minerva před chvíli souhlasila, že dá tvému studentovi ještě šanci, takže-"

Jestli chtěl říct něco dalšího - nedostal k tomu příležitost, protože Snape mu skočil do řeči.

„Řediteli, přestaňte hrát tohle divadýlko, oba dva víme, že Raddle překročil hranice." Severus nasadil takový postoj, že každému, kdo ho uviděl muselo dojít, že s ním nic jen tak nehne.

Brumbálovi to muselo být jasné, přesto zkusil nahrát na city. „Severusi, chlapče, vím, co ten chlapec udělal, ale zkus ho pochopit, zradil ho otec, musí to být pro něj hrozné psychické trauma. Na nás je mu pomoct a ukázat mu správnou cestu, nechceme přece, aby se rozhodl kráčet po té špatné." Brumbál musel zvolit špatná slova, jelikož Snapeův výraz teď byl tvrdší než žula.

„Vy-jeden-starej-manipulátore! Já-už- se-do-té-vaší-hry-navést-nenechám! S-Raddlem-jsem-skončil-jednou- provždy!" Snape mluvil docela v klidu, ale to, jak jednotlivá slova odsekával, svědčilo o tom, jak to v něm vře.

„Ale no tak, chlapče, zrovna v tuto dobu ten chlapec potřebuje někoho, komu by mohl důvěřovat a já tě žádám, abys mu byl po ruce, jinak nevím, co všechno se může stát." Ředitel si znovu sedl za svůj stůl a čekal, že se zaměstnanec nebude déle vzpírat jeho přáním. To se ukázalo jako mylné mínění.