Banshee

24. Trest

Před učebnu doběhl na poslední chvíli. Profesor Lupin zrovna otvíral dveře a vpouštěl studenty dovnitř. Zařadil se nenápadně mezi ně. Jestli to profesor zaznamenal, neměl tušení. Rozhodně se mu ale ulevilo. Když si sedal do poslední lavice, chtěl vytáhnout věci z brašny. Hlas Lupina ho ale zastavil.

„Dnes budete potřebovat jenom hůlku, není třeba si nic vytahovat." Harry si brašnu položil na zem vedle lavice a čekal, co bude dál. Lupin začal procházet mezi studenty, přitom se díval na každého z nich.

„Začali jste s mým kolegou probírat ochranné kouzlo. Řekne mi někdo, jaké to je a k čemu slouží?" položil otázku profesor. V okamžiku zvedli ruku skoro všichni. Lupin se zatvářil spokojeně. „Koukám, že profesor Black ve vás od minule zanechal nemalé nadšení, doufám, že vám vydrží, ale raději se ujistíme, jestli si to pamatujete správně." S tím vyvolal dívku z nebelvíru. Harry seděl úplně vzadu, takže nepoznal hned o koho se jedná, jenže jak dívka promluvila, ozvaly se posměšné urážky z obou kolejí. Harry slyšel okolo sebe slova jako: Mudlovská šmejdka, špindíra, vševědka, hlodavec a podobně. Nejraději by je proklel projímací kletbou. A vlastně... Proč ne? Nenápadně mávnul rukou tak, aby to vypadalo, že odhání mouchu. Při tom však myslel usilovně na konkrétní žáky v lavicích a na problémy, se kterým se budou tak za hodinu potýkat. Pak si založil ruce na hrudi a díval se na profesora Lupina, který se snažil spacifikovat třídu. Musel použít výhružku trestu, teprve potom se třída uklidnila. Konečně bylo ticho a Lupin vyzval dívku ke slovu. Ta hrdě vztyčila hlavu, jako kdyby se jí urážky, co tu před chvíli zazněly, vůbec netýkaly. Bez žádného zaváhání v hlase spustila: „Minulou hodinu jsme probírali kouzlo Expecto patronum. Slouží k zahnání mozkomorů. Každý patron na sebe individuálně bere podobu zvířete. Nejlépe zvířete, které vystihne kouzelníkův charakter. K vyčarování plnohodnotného patrona potřebujeme šťastnou vzpomínku, jinak dochází k tomu, že z hůlky vyjde jenom mlha, která nás plně neochrání."

Harry v hlasu poznal onu dívku. Byla to Hermiona Grangerová. Dívka, která mu darovala okopírované zápisky z hodiny a k tomu mu nezapomněla připsat, co má sepsat za domácí úkol. Sám pro sebe si spokojeně kývl, mohl si smazat dluh, který k téhle dívce měl.

Lupin s úsměvem přidělil nebelvíru dvacet bodů.

„Takže nezbývá nám nic jiného, než se pustit do praktické hodiny." Dal jasný pokyn k tomu, aby žáci vstali. Poté odsunul lavice podél zdi a tím vytvořil uprostřed učebny místo. Harry si rezignovaně povzdechl, jelikož čekal, že to bude jako minulou hodinu. Lupin ho ale mile překvapil, protože se začal procházet mezi studenty a radit jim. „Nespěchejte s vyvoláním patrona, zamyslete se nad vaší nejšťastnější vzpomínkou a nechte se jí pohltit," snažil se je profesor vést. Harry zavřel oči, ale ne proto, aby našel nešťastnější vzpomínku, jenom chtěl budit ten dojem. V tomto duchu uběhl zbytek hodiny. Na konci se dvěma studentům povedlo vykouzlit obláček bílé mlhy. Harry se ven dostal mezi prvními, cítil se vyčerpaný, ale rozhodně do sebe nebude cpát nějaký kus hmoty jménem čokoláda, kterou teď ve třídě nabízel profesor Lupin.

Hodina přeměňování byla katastrofa. Měli přeměnit kus dřeva na krásný dřevěný stůl. Harrymu se povedlo maximálně dřevo podpálit. Prostě katastrofa. Ztratil díky tomu deset bodů a získal profesorčin pohled, který ho probodával. Na bylinkářství to bylo o něco lepší, dokázal ty ztracené body získat zpět. Navíc si ho profesorka Prýtová nemohla vynachválit. Bodejť by ne, tohle všechno co tu slyšel, už Harry znal.

Na obědě, který se skřítkům náramně povedl, si všimnul Emily, sedící vedle svého otce. Oba dva byli zabráni do hovoru a podle toho, jak Emily rozhazovala rukama kolem a smála se Harry poznal, že je šťastná. Někde uvnitř něj ho zahřál příjemný pocit. Ten ale rychle zmizel v momentě, kdy si všimnul Raddlea, jak na ně nenávistně zírá. V hlavě se mu rozezněl alarm nejvyššího stupně. Raddle byl syn svého otce, bylo třeba si na něj dávat pozor. Harry nehodlal svého nepřítele podceňovat, ať si Brumbál říká, co chce.